Zatím toho není moc, je to dáno tím, že jsem pracující žena a tak času je stále málo, přes týden v práci, přes víkend trošku navařit, poklidit, dohnat, co se přes týden nestíhá, no a nechat si čas i na svoje koníčky, jinak bych vám neměla co ukazovat. Nicméně, už i tato galerie se postupně plní, přináším vám hlavně reportáže z akcí a výletů, kterých jsem se zúčastnila anebo naopak, které pořádám nebo jsem byla přizvána k účasti.




Srpen 2010 - Miniuni Ostrava, výstavní areál s miniaturními stavbami světa, včetně 7 divů světa.

Galerie staveb (klikněte na obrázek)

Část letošní dovolené jsem strávila na Ostravsku a kromě srazu panenkářek :-)) jsme si naplánovali i návštěvu areálu Miniuni v Ostravě. Jedná se o moc hezky postavené miniatury známých staveb světa a dokonce i dávných 7 divů světa. Areál není velký, ale uvidíte zde téměř 30 miniatur budov pod širou oblohou a několik uvnitř, jsou zde i modely známých lodí z minulosti. Počasí nám přálo a tak naše procházka pokračovala na Novou radnici, kde se nachází rozhledna a je krásný rozhled na celou Ostravu a přilehlé okolí. Fotky odtud nedávám, protože jich mám jen pár a ne moc kvalitních. Takže.... pokud se chystáte do Ostravy, můžu obě atrakce vřele doporučit.


28. 11. 2009 Salzburg - vánoční trhy, Schladming - největší průvod čertů na světě, Muzeum Panorama a Muzeum hraček

Galerie vánočních trhů a muzeí (klikněte na obrázky)

A máme tady zase čas vánoční a s ním spojené tradiční vánoční trhy nejen u nás, ale v celé Evropě. Letos jsme chtěli jet do Mnichova, ale zájezd se nenaplnil, jeli jsme tedy do Salzburgu v Rakousku. Z domova jsme vyráželi v půl páté, abychom měli jistotu, že pojedeme prvním metrem, protože jsme jeli až na konečnou, na Černý Most a zde jsme nasedli na autobus cestovní kanceláře Monatour. Do Salzburgu jsme dorazili v půl dvanácté, možná bychom tam byli dřív, ale cesta má vždy zdravotní zastávky nebo, jako v tomto případě, měla i zastávku u jezera Mondsee. Samozřejmě jsem celou dobu fotila, a to dokonce z autobusu, berte to jako reportážní fotky, ne jako umění, sem tam bude nějaká i trošku rozmazaná, z autobusu nebo přes sklo v muzeích se nefotí právě dobře, ale opět si myslím, že pro přiblížení atmosféry to stačí.

Program v Salzburgu jsme si udělali svůj, hlavní důvod je ten, že rádi chodíme sami, hodně fotím, takže se zastavuji u každé výlohy a zajímavé pamětihodnosti a představa, že budu neustále dobíhat skupinu, to není zrovna to pravé. Někdy možná využiju i služby průvodce, ale tentokrát ne, mapa bohatě stačila pro orientaci ve městě a bylo taky rozhodující, že jsme chtěli jít do jiných míst, než byla oficielní procházka. Procházka byla ale jinak moc hezky naplánována, prošli celým starým městem a zastavili se u každé významější pamětihodnosti i na trzích, nakonec, naše trasa byla hodně podobná a viděli jsme zřejmě stejné věci, místo výletu na hrad jsme zvolili návštěvu dvou muzeí - Muzeum Panorama a Muzeum hraček. V prvním muzeu jsou umístěny obrazy a kresby malíře Johanna Michaela Sattlera (1786-1847), který namaloval město a jeho okolí z pohledu zámku Hohensalzburg, obraz, nebo jak to mám nazvat, je v uzavřené kruhové místnosti, uprostřed je prostor, ze kterého se na obraz díváte, na detaily můžete použít i dalekohledy. Na druhém konci starého města (Altstadt) je Muzeum hraček. Není moc velké, zabírá 2 patra velice zajímavé budovy s podloubími, která je připlácnutá k vysoké skále nad ním. Příjemné bylo, že nikdo nehlídal, jestli fotíme nebo ne a muzeum bylo skoro prázdné, přikládám to právě probíhajícím vánočním trhům, které byly naopak pěkně nacpané (v poledne ještě ani ne, ale k večeru už se procházelo davy mnohem hůř, fotila jsem hlavně při příjezdu, když to ještě šlo). I když muzeum není velké, našla jsem tady hromadu vitrín s panenkami nebo miniaturami pro panenky anebo dokonce celé scény a domečky. Součástí muzea hraček je i muzeum hudebních nástrojů a fotografických či kinematografických přístrojů, to jsem moc nefotila. Na trzích jsem hledala hlavně stánek s miniaturami, našla jsem jen jediný, ale možná jsem neprošla všechno, šli jsme i okolo jednoho stánku s panenkami všeho druhu, bohužel Barbie v tomhle stánku neměli :-)), ale bylo tam hodně realistických miminek a porcelánových panenek, tak nějak se líp vyjímají ve stánku, hezky se na to kouká, i když zrovna tyhle panenky si kupuji velice omezeně.

Když jsme prošli Staré město, vrátili jsme se zpět přes most do Nového města, odkud jsme vyšli. Procházeli jsme starodávnými uličkami, které byly hezky nazdobené a co mě udivilo bylo to, že jsme nikde nenarazili na žádné větší obchodní centrum. Ne, že by je Salzburg neměl, ale má je spíše mimo města, v historické části není ani jedno tak, jak je známe my od nás. Tudíž musel můj syn oželet návštěvu sportu, který obvykle vyhledáme, protože jsme žádný nenašli. Ale je pravda, že jsme šli jen starými uličkami, možná bylo někde za rohem v těch novějších. Co jsem ale naopak našla, byl obchod s hračkami (pozor, ne s moderními Barbie nebo roboty), ale takový, který byl mému srdci a mému koníčku nejbližší - obchod s miniaturami, jak domečky, tak jejich kompletním vybavením a hromadou doplňků. A spousta z těchto doplňků se dá použít i pro moje panenky. Poprvé jsme šli jen okolo a dovnitř jsem nešla, ale nakonec jsme měli ještě hodinku času, tak jsme se vrátili a já strávila v obchodě přes půl hodiny prohlížením, vybíráním a nakupováním. Bodejď by ne, byl to první obchod na mých cestách, který tyhle věci opravdu prodával v širokém sortimentu a stejný jako na výstavách, ne jen pár miniatur, jako ty ostatní. A to byl konec :-D, velice příjemná paní prodavačka, zřejmě i majitelka, mi snesla první poslední zajímavou věcičku a já udělala opravdu velký nákup. Celý samozřejmě nafotím do doplňků, to jsem dneska nestihla, ale jen stručně, mám nový veliký porcelánový servis, šicí stroj, vánoční pečení s vykrajovátky, skleněné podnosy na dort, víno se skleničkami, obrazy a další drobnosti. Z tohoto pohledu byl výlet velice úspěšný.

V půl šesté jsme naskákali do autobusu a hurá na čerty! Jeli jsme do horského městečka Schladming, kde se každý rok koná největší průvod čertů tzv. krampusů, na světě, říká se, že těch skupin je něco mezi 800 - 1000. Nevím, tak dlouho jsme tam nepobyli a navíc jsme byli v horách a byla tam pěkná zima, po slunečném a velice teplém dni v Salzburgu jsme na to nebyli zas tak moc připraveni a tak jsme strávili na průvodu asi hodinu a půl, začátek měl zpoždění, ale myslím, že těch 40 minut, co jsme koukali na čerty, nám docela stačilo. Hlavně mě, lidí bylo spoustu a tak jsem fotila s rukou nahoře nad hlavami a to se nedá dlouho vydržet (taky mě dneska pěkně bolí ruka). Fotky jsou hodně nekvalitní, foceno za tmy, všichni neustále v pohybu, nějak nechtěli pózovat :-)) a tak je to jen na rychlé kouknutí. Čerti jako takoví nás zas až tak nezaujali, měli jsme pocit, že občas koukáme na mutanty z různých hororů, než na čerty, jak si je představujeme my a tak to byla spíš zábava pro děti, které se masek docela bály. Mimochodem, masky se dědí z otce na syna a taková, léty vylepšená maska, přijde majitele i na tisíc eur. Když jsme tedy byli zmrzlí jak rampouch (nepomohl ani čaj a svařák), tak jsme se rozhodli, že rozmrzneme v hospůdce naproti parkovišti, kterou nám doporučil náš průvodce a hlavně nám doporučil, ať si dáme gulášovou polévku. Měli jsme na to 45 minut a pravděpodobně jsme byli se synem jediní, kdo to udělal, viděla jsem tam jen nás a průvodce s oběma řidiči. Sice jsme začali mluvit anglicky při objednávání, ale pan číšník slyšel češtinu od syna a tak na nás začal mluvit slovensky, to bylo příjemné překvapení a hlavně, veškerý personál byl velice milý, i když jsme neudělali zrovna velkou tržbu. Gulášovka byla opravdu báječná, hustá, plná masa, brambor a zeleniny a co bylo hlavní, skvěle nás zahřála, další tři hodiny jsme nepocítili chlad. Před desátou hodinou se odjíždělo a byla před námi poměrně dlouhá cesta, vždyť jsme byli téměř v polovině Rakouska a tak se příjezd do Prahy konal až ve tři čtvtě na čtyři ráno. Honem zavolat taxík a v půl páté jsme byli doma jak na koni :-D, byl to tedy trošku náročnější výlet, ale myslím, že stál za to.

A to je všechno, docela jsem se rozpovídala, ale nějak mě strhlo moje reportážní nadšení a třeba jsem vás tímto právě pozvala na adventní trhy do Salzburgu, ať už je stihnete ještě letos nebo až příští roky. Poznámka na závěr: turistický ruch města těží z toho, že se zde narodil Mozart a tak Mozarta najdete všude - v nespočtu obchodů s čokoládou, na tričkách, na čepicích, na porcelánu (i já zakoupila jeden servis s Mozartem pro panenky), někdy je až přemozartováno, ale není se čemu divit, byl opravdu vyjímečná osobnost. A ještě pár zajímavých odkazů na tuto tématiku:

Oficiální stránky města Salzburg, jsou zde i informace o všech vánočních trzích ve městě
Zajímavosti a akce v Salzburgu
Stránka o salzburgských muzeích
Historie a současnost Salzburgu - Wikipedie (česky)



18. 7. 2009 - šicí dílna v Muzeu v Litomyšli

Galerie z šicí dílny


Při zahájení výstavy již jedna šicí dílna proběhla, další jsme naplánovaly právě na sobotu 18. 7. Přijela jsem do Litomyšle na celý den, abych předvedla, poradila, navrhla či ušila jednoduché šatičky na přání holčiček. Cílem ale bylo, aby se zapojily i holčičky samotné a zkusily si kousek šatů taky ušít. Některým to šlo pěkně od ruky a některým pomohla maminka nebo babička, ale hlavní bylo, že odcházely spokojené a snad i s chutí do dalšího tvoření a hlavně s hotovými šaty na panenku. Paní Kmošková z muzea připravila tvoření i pro malé slečny nebo chlapce, které šití ještě nezvládaly a to textilní koláže panenek. Jak uvidíte v galerii, vše jsme zvládli, všichni se zapojili a my měly radost, že se šití i koláže se líbily a že jsme prožili pěkný den s tvořením, alespoň já jsem si ho užila :-)).


30. 5. 2009 - 30. 8. 2009 Muzeum v Litomyšli - výstavy
Erica - Něco pro holky - panny a panenky, p. Kocourek - Něco pro kluky - auta a autíčka

Galerie z muzea a z města (klikněte na obrázky)


Ve výše zmíněném termínu probíhají v Regionálním muzeu v Litomyšli 2 výstavy (viz titulek), jedna část je věnovaná holčičkám, tu zajišťuji já a druhá je věnovaná klukům a tu zajišťuje sběratel pan Kocourek. Ráda bych poděkovala panu řediteli Koškovi, že mi nabídl účast na této výstavě. Dále bych ráda poděkovala všem, co mi pomáhali, ale hlavně paní Renatě Kmoškové, která měla moji část výstavy na starosti, několik měsíců připravovala doprovodné programy a pomáhala mi i při instalaci a také za to, že se mi po celou dobu mého pobytu obětavě věnovala a já se cítila v Litomyšli, kde neznám jediného člověka, opravdu jako doma. Obě dvě výstavy mají doprovodný program, z větší části ho vymyslela právě paní Renata, já se snažila pomoci, jak se dalo. Musela jsem odvést mnohem více práce, než je obvyklé, ale je to pro děti a vidět jejich radost, byl bezva pocit. Co tedy můžete na obou výstavách vidět? V části Auta - kromě samotných exponátů je zde hrací koutek se stavebnicí a autíčky, malovací koutek, televize s animovaným filmem Auta, počítače se simulátory. V mé části jsou v plochých vitrinách vystavené panenky, profily autorů panenek a výrobců, zajímavé kolekce na trhu, ve skleněných vitrinách jsou vystavené scény - Jazzový bar, Vánoce u Tonnerů, S vnoučaty a U bazénu. Doplněné jsou panenkami, jídelnou s porcelánovým nádobím a originálními sběratelskými panenkami, aby se dokonale využil prostor. Jako doprovodný program je zde malá módní návrhářka na počítači, malování omalovánek, kreslení a oblékání papírových panenek, a největší tahák celé výstavy - fintírna. Je zde téměř 10 pohádkových kostýmů (většinu z nich jsem ušila) - princezna, madam Pompadour, baletka, nevěsta..... které si holčičky můžou vyzkoušet, nalíčit se, vyzdobit se šperky, korunkami, závoji, nandat si paruky, a poté se vyfotit ve fotokoutku. A nakonec si můžou pohrát i se samotnými panenkami, které jsou pro ně připravené v hracích koutcích, muzeum část panenek a pokojíků zakoupilo, já jim vyrobila gauče a postýlky.

Co dodat na konec? Třeba, že takhle pojatou výstavu, která děti opravdu zaujme, jsem u nás už dlouho neviděla, myšlenka mě hodně nadchla a proto jsem nelitovala ani času, ani materiálu, jen aby vše klaplo a program byl bohatý. Dne 30. 5. 2009 ve 14,00 proběhla vernisáž výstavy, kde jsme s paní Kmoškovou představily moji tvorbu, žáci místní školy nám předvedli úžasné představení Kokomá komá - pásmo z veršů Jiřího Dědečka a opravdu byli skvělí, talent jim rozhodně nechybí, bezvadně jsme se všichni bavili. Odpoledne jsem se prošla po městě, byly tam oslavy u příležitosti 750. výročí povýšení Litomyšle na město. Od 20,00 hodin proběhla večerní šicí dílna, kam přišli všichni, kdo se chtěli něco dozvědět o šití oblečků na panenky. Několik oblečků se nám podařilo i dokončit, jiné si vzali domů na došití, ale nikdy nezapomenu na všechny holčičky, které se moc snažily, aby je jehla v ruce poslouchala, jak má a nakonec si hrdě odnášely první vlastnoručně ušité šaty. Šicí dílnu zopakujeme ještě v létě, věnujeme jí celou sobotu, termín upřesním. Po šicí dílně jsme ještě stihli ohňopád s ohňostrojem z vedlejšího kostela, patřil také k oslavám.
Z Litomyšle jsem odjížděla až v neděli odpoledne a tak jsem stihla ještě zajít do rodného domu Bedřicha Smetany a samozřejmě na zámek, na obojí jsem z muzea koukala přes silnici, bylo by škoda tam nezajít. Takže v druhé galerii je pár fotek právě z těhle akcí a procházek. Upřesnění k fotkám - myslela jsem, že bude víc času, nakonec jsem lítala po muzeu jak splašená a na foťák si vzpomněla jen sem tam, vše je za sklem, tudíž se to hůř fotí a oblečky jsem vzala jen informativně, všechny znáte z mých stránek, kde jsou podrobně nafoceny, takže jsem se o nic víc už nepokoušela.

Galerie fotek z výstavy o Hvězdice (Stáňa) a galerie kostýmů pro holčičky a kluky a pro panenky do pokojíčků


Moji výstavu navštívila také děvčata - panenkářky, Stáňa, Eliška a Jana a moc mě tím potěšily. Janu a Elišku jsem už viděla, se Stáňou jsem se potkala poprvé. Stáňa mi poslala fotky, které nafotila a Jana vytvořila galerii svých fotek na této adrese: http://www.majadolls.unas.cz/ostatni/vystavy.html




25. 3. 2009 Klub seniorů Čakovice - vmačkávaný patchwork
Už v loňském roce jsem slíbila, že udělám pro seniory v Čakovicích tvořivou dílnu na velikonoční téma a tak jsem jim připravila vmačkávaný patchwork, který se na tuto událost velice dobře hodí. Dá se použít i na Vánoce, Valentýna nebo jakoukoli jinou událost, ne tak úzce zaměřenou, zkrátka pro radost :-)). My jsme ale dělali velikonoční vejce, základem je polystyrenový výlisek, do kterého se zamačkávají látky a dozdobí se pírky, květinami, stuhami...... Jak to dopadlo? Podívejte se na obrázky a opět zjistíte, že babičky jsou moc šikovné, každá z nich si odnesla hotové vajíčko, některé stihly i dvě. Jsem moc ráda, že se jim tato technika zalíbila, je jednoduchá, efektní a věřím, že si doma vyrobí další ozdoby, alespoň některé z nich se na to chystaly. A už mám vymyšlené Vánoce :-))







6. 2. 2009 Norimberk - Toy Fair 2009

Galerie z veletrhu a z města a zanimované obrázky z metra (klikněte na obrázky)
(metro - exe soubor, spustí animaci sám, nelekněte se výstrahy o nebezpečnosti tohoto souboru,
upozorňuje vždy, když si chcete stáhnout exe soubor přímo, je v pořádku)


Uplynuly 2 měsíce a my jsme do Norimberku jeli znova, no ano, byl tady zase hračkářský veletrh :-)). Nevím, jestli za to může neustále zmiňovaná krize nebo fakt, že jsem byla na veletrhu potřetí, tudíž jsem už dobře věděla, co mě čeká, ale letos tam chybělo dost výrobců panenek a miniatur, např. firma Tonner a tak byl veletrh trošku zklamání. Potvrdily mi to i děvčata, která jezdí mnohem déle za těmi "svými" autorkami porcelánových panenek a medvědů, také jich několik nenašly. Ale nakonec nám to moc nevadilo, zbylo víc času na ostatní pavilóny. Letos se nám povedlo projít všech 14 obrovských hal, ty, které nás zajímaly, jsme vzali podrobněji, ty, které ne, jsme jen prošli, abychom si udělali představu o nabízeném zboží. Panenky a miniatury se fotit nesměly, takže z nich opět neuvidíte nic :-(, ale vláčky se fotit mohly, takže zase zabírají největší místo v galerii. Některé miniatury u vláčků byly už vloni, ty jsem se snažila nefotit, nevím, jestli se mi to povedlo, bylo jich hodně, možná se opakuji. A naopak, jak jsem viděla novinky, cvakala jsem jak o závod, hodně nás zaujal nový prosklený dům, je tam v mnoha detailech. Kvalita fotek - jako obvykle, téměř všechno je focené přes sklo anebo pod bodovým světlem, líp to zkrátka nešlo. Z dalších novinek nás zaujal výrobce postaviček k modelům, např. striptérky nebo jiné naháče jsem viděla vůbec poprvé. Spoustu času jsme strávili u modelů, kde jezdily nejen vláčky, ale i autobusy, auta a náklaďáky, kde se opravdu točilo ruské kolo a kolotoč a všechno svítilo, včetně funkčních semaforů. Několik málo fotek jsem udělala i u letadel a autíček.

Kdo z vás četl moji reportáž z vánočního Norimberku, zmiňovala jsem se tam o metru, které je řízené počítačem a nás moc lákalo se s ním svézt a zjistit, co vidí řidič za předním sklem vozu. Právě o veletrhu je na to skvělá příležitost, vstupenka na veletrh totiž platí i jako jízdenka na městskou dopravu, nemuseli jsme tedy pátrat po cenách jízdného a mohli si jezdit sem tam bez obav. Okamžitě jsme toho využili :-D a z veletrhu jsme jeli na hlavní nádraží a tam jsme přestoupili na trasu U3 a jeli na až konečnou. Zážitek je to moc hezký, jako správný turista jsem fotila, sice přes okno, za zády se světly z vagónu a v pohybu k tomu, ale povedlo se kupodivu dost fotek. Udělala jsem z nich slide show - automaticky promítané obrázky za sebou, abych vytvořila alespoň trochu dojem jízdy. Mohla jsem pustit i kameru na foťáku, ale chtěla jsem fotit ještě i ve městě a tak jsem kvůli místu pořídila jen obrázky. POZOR! Je to exe soubor, v okamžiku, kdy si ho budete chtít prohlídnout, naskočí výstraha o nebezpečnosti stahování takového souboru, ale je v pořádku, bát byste se neměli, že si s ním něco zanesete do počítače, tvořila jsem ho já a budu ho průběžně kontrolovat.

Když jsme se důkladně povozili z konečné na konečnou, prohlídli na každé konečné jak vypadá norimberské předměstí, vydali jsme se obvyklou cestou po starém městě. Některé obchody byly ještě vánočně vyzdobeny, stejně tak jako stromy, na kterých stále svítila vánoční světýlka, tma byla brzy, takže to krásně ozdobilo ulice a město bylo takové.... sváteční. Návštěva obchodního domu patří k pravidelnému rituálu, sport pro syna, švadlenka a panenky pro mně, koupila jsem tonnerkám komodu, není určená panenkám, ale asi na šitíčko, no ale znáte to, koukám na spoustu věcí jinýma očima. A podívali jsme se i do našeho oblíbeného obchůdku s miniaturami, bohužel nic nového jsem tam nenašla. Tentokrát jsme se naobědvali v Nordsee, aby byla změna a pak jsme se vydali po pěší zóně do široké ulice - Karolinestrasse, plné obchodů a zábavních atrakcí. Jelikož letošní veletrh byl výroční, šedesátý v řadě, bylo i město vyzdobené upoutávkami na něj a na různé hračky. Co jsme potkali a co se dalo v té tmě nafotit, to si můžete prohlídnout, ale fotky nic moc, fotila jsem běžným režimem, takže něco je rozmazané. První a velice zábavné vystoupení byl muž, který si říkal Dr. Muzikus a byl sám sobě rovnou celou kapelou. Na zádech měl bicí, které ovládal nohama, vykopáváním levé či pravé bouchal buď do kopáku nebo do činelů. K tomu hrál na kytaru a na foukací harmoniku a ještě k tomu obstarával přístroje na sobě navěšené, už si nevybavím, co jsem slyšela dalšího za zvuky, ale něčím naprogramovaným svoje hraní doplňoval. Byl zřejmě vtipný, německy bohužel neumím, ale ono stačilo jen koukání na jeho vystoupení a smáli jsme se všichni. Vrcholem vystoupení byl ohňostroj vypuštěný přímo z kytary a už jsme slyšeli z vedlejšího pódia další kapelu. Byla to ale podivná kapela :-)) všichni byli oblečeni do dlouhých, modrých kabátů s kapucí, hráli převážně na dechové nástroje a to moderní a rychlé písničky, znělo to zvláštně, ale vesele a hodně hřmotně :-)) zkrátka pěknej rámus dělali :-D V jednu chvíli si všichni přehodili kapuce přes hlavu a na oči si nasadili takové zvláštní brýle, snažila jsem se to vyfotit, vypadali jakoby se chtěli ponořit do řeky, nicméně takto vyfešákovaní ukončili svoji produkci a za stálého hraní opustili jeviště a hráli ještě několik dalších ulic...... A úplně nakonec, cestou zpátky, vystupovalo na pódiu duo, které mělo jedinou rekvizitu a to barevné prachovky a vydávali podivné zvuky a štěky, asi nějaká moderní pantomima :-D, ale tuším, že na mě byla až příliš moderní, tudíž jsme se moc nezdrželi. Sraz jsme měli na hlavním nádraží a to mě překvapilo velice, je to taková velká nákupní galerie, kdybych neviděla tabuli s odjezdy vlaků a pár šipek k nástupištím, tak si myslím, že jsem v obchodním centru. Proti našim nádražím zde bylo čisto, lidí spousta, kteří sem přišli za nákupy nebo za zábavou, byla jsem jednoduše ohromená (2 poslední snímky). A to bylo všechno, cestou domů se mi v teple auta spustila chřipka a v sobotu ráno jsem už nevstala. To je i důvod, proč vám přináším fotky a reportáž takhle pozdě. Tak se hezky bavte :-))


6. 12. 2008 Norimberk - vánoční trhy a Muzeum hraček

Galerie vánočních trhů a Muzea hraček (klikněte na obrázky)

Do Norimberku jezdím na veletrh hraček, ale protože vánoční trhy zde, na Starém městě, jsou vyhlášené v celé Evropě, zatoužila jsem i já se na ně podívat. Vyrazili jsme se synem na jednodenní výlet s cestovní kanceláří, vše jsem vyřizovala přes internet, bylo to pohodlné. Protože jsem jela se synem, předpokládala jsem, že dlouhé chození mezi nekonečnými řadami stánků a hromadami lidí asi nebude nic pro něj (ale ani já to nemám ráda), tak jsme náš výlet pojali spíše jako poznávací a poklidný, ne šílený úprk obchoďáky s cílem co nejvíc toho nakoupit. Naopak, cíleně nakoupit jsme nechtěli vůbec nic, pouze takové věci, které nám padnou do oka, když půjdeme okolo nich. Chtěli jsme zažít hlavně atmosféru, odvézt si zážitky a vzpomínky. A myslím, že se to podařilo :-)) Nakonec to uvidíte z fotek, dávám i trochu rozmazané fotky, všude spousta lidí, někdy se ani nedalo zastavit, spousta fotek je focená přes sklo, ale pro dokumentaci to snad bude stačit.

Vyrazili jsme v 6 ráno z Prahy a okolo 10 hodiny jsme byli v Norimberku. Naši procházku městem jsme začali jako skupina, na kraji Starého města proti hlavnímu nádraží, u Královské brány (Königstor), tam jsme se rozprchli a každý si určil svoji trasu sám. Hned u první věže opevnění začínal malý trh a na něm jsem nafotila výstavu různých betlémů, ten, který nás zaujal nejvíc byl zasazen do moderní doby a udělaný s humorem a nadsázkou (7 fotek). Nevím, jestli na nás sedla přesně ta vánoční atmosféra, kterou jsem čekala, ale bylo to hodně blízko, myslím, že ty zástupy lidí nám trošku vadily v tom, abychom celým trhem prošly v klidu, ale kdo máte právě toto rádi, bude se vám tam moc líbit. Celou cestou na náměstí a na hlavním trhu na náměstí Hauptmarkt, jsou rozesety desítky stánků se vším možným, ale hlavně vánočním zbožím, jídlem a pitím. Stánky s oblečením tu nepotkáte, pro to musíte jít do obchodu. Všude to krásně voní, z jedné strany masitě a hned z druhé sladce, dostáli jsme tradici a pojedli Norimberské párečky (Nürnberger Bratwürste) a popili, vlastně jen já, svařené víno (Glühwein). To se prodává v hrnku , který si i s vínem zakoupíte a když si ho chcete nechat, je váš, když ne, vrátíte ho do stánku a oni vám vrátí peníze za hrnek. Bezva tip pro sběratele hrnků, nejsou všechny stejné, tudíž musíte obejít více stánků, abyste měli ve sbírce několik druhů hrnků. Na náměstí je i starodávná kašna Schöner Brunnen, která je bohatě zdobená a má na sobě zavěšený kroužek řemeslnických tovaryšů, kterým když otočíte, tak se vám splní přání, je známa i pod názvem Kroužek štěstí. Další atrakcí, kterou jsme viděli byl orloj, pozor, apoštolové nechodí každou hodinu, jako u nás na Staroměstském orloji, ale pouze v pravé poledne. Orloj je na největším kostele Panny Marie, který jsme navštívili právě ve chvíli, kdy slečna hrála na varhany a tak jsme mohli slyšet, jak krásně se hudba rozléhá v tomto obrovském prostoru. Další turistickou atrakcí je povoz s koňmi, který vozí turisty na prohlídku městem. Počasí bylo tak napůl, na trzích nám přálo a bylo pouze zataženo, pak začalo drobně pršet a už nepřestalo. V tomto drobném dešti jsme se ale přece jen vydali na Císařský hrad (Kaiserburg) z 11. století, ne na jeho prohlídku, pouze projít po nádvořích a vyjít na vyhlídku, kde jsme se podívali na město zezhora. Dál jsme se chtěli jít podívat do Muzea hraček, které je hned ve vedlejší ulici od Hauptmarkt, sotva jsme začali koukat do mapy, abychom se zorientovali, kterým směrem se dát, přitočila se k nám velice ochotná paní a dovedla nás přímo před muzeum :-)) Mimochodem, to je další z věcí, kterou jsem tady chtěla zmínit, sice jde všem obchodníkům hlavně o kšeft, chtějí vydělat, ale všichni byli velice přátelští a milí, my jsme zvyklí na něco jiného, proto mě ten kontrast chaosu, návalu lidí a milými prodavači zaujal.

Muzeum hraček mají opravdu hezké, nachází se ve 4 patrech a najdete zde hračky z doby kamenné až po současnost. Nesmělo se zde fotit, všude byly kamery a tak jsem se snažila to dodržovat, ale když jsem viděla, že někteří návštěvníci taky fotí, tak jsem sem tam udělala nějaký snímek. Nejsou to dobré fotky, kompletně všechno bylo za sklem, takže zase jen pro představu. K vidění byly hračky hlavně od 18 století - dřevěné, modely, panenky, pokojíčky. Byl zde i model železnice a k němu hned vedle v malém kině promítali film o tvůrci tohoto modelu, pár záběrů jsem udělala i na filmové plátno. Nejvíce se mi ale líbily pokojíčky, nábytky, porcelán, kuchyňky..... i když 120 let staré, úchvatné svým vypracováním a přesností s originálem. Návštěvu muzea vřele doporučuji, vstupné bylo 5 euro na osobu, pro rodiny bylo zvýhodněné vstupné.

Abychom nešli stejnou cestou, zpět jsme se vrátili po druhém břehu řeky a napojili se na Královskou cestu až dál za náměstím. Pozdní oběd jsme si dali v Pizza Hut, kterou jsme navštívili už v únoru a kde se nám líbilo a navíc nám jejich pizza, podávaná přímo v pánvi, na které se dělá, chutná. A to byl konec našeho výletu, ale protože do odjezdu byl ještě čas a my přišli o něco dřív na stanoviště, u Národního divadla jsme vlezli do metra (U-Bahn), kde jsem chtěla synovi ukázat vlak bez řidiče. Kdysi jsem viděla reportáž o vlaku, který je řízen jen počítačem a tak jsme číhali, jestli na téhle trase nějaký bude. A byl :-)) linka U3 nemá vepředu kabinu řidiče, proto se tam vždy nahrne dostatek zájemců z řad pasažérů a sledují cestu očima řidiče. Poslední fotka zachycuje právě pohled do předního vozu, bohužel to líp nešlo, vůz už jel a tak je rozmazaná. A to bylo už opravdu všechno, před sedmou hodinou jsme vyrazili směr Praha a v 22,30 jsme vystupovali z autobusu. Uchození, unavení, ale s výletem jsme byli oba dva spokojeni. A ještě pár zajímavých odkazů na tuto tématiku:

Oficiální stránky města Norimberk
Stránky o norimberských vánočních trzích
České stránky se stručnou historií a popisem hlavních památek v centru Norimberku



3. 12. 2008 Klub seniorů Čakovice - drátěné vánoční ozdoby
Před Vánoci jsem přišla do Klubu seniorů v Čakovicích s drátěnými vánočními ozdobami. Protože vím, že je tam hodně šikovných babiček, vůbec jsem nepochybovala, že se aktivně zapojí i do výroby těchto osob. Doma jsem jim připravila drátěné tvary, rozdala korálky a tenké drátky a po krátké instruktáži a ukázce se do toho s vervou pustily. A že jim to zase šlo :-)), většina z nich si odnášela domů hotovou ozdobu. Prohlédnout si můžete pár snímečků pracujících babiček a nakonec několik hotových ozdob. A příště? Už mám pro ně tvoření vymyšlené a bude velikonoční :-)).







7. - 12. 2. 2008 - mezinárodní hračkářský veletrh v Norimberku

Galerie vláčků, panenek a miniatur

Podruhé jsem s děvčaty z Klubu panenek navštívila Toy Fair 2008 v Norimberku a opět to byl zážitek, na který budu dlouho vzpomínat. Zase jako loni jsme nestihly všechno, to se nedá, je to opravdu rozsáhlý komplex a to jsme ještě na chvíli zašly do města, takže celkového času na všechno bylo málo. Prošly jsme pavilóny s panenkami, plyšáky a miniaturami na zařízení bytečků a domečků pro panenky. Bylo jich tolik, že jen oči přecházely, nejvíc mi učarovaly funkční miniatury od jedné německé firmy, kdy 1,5 cm nůžky opravdu stříhaly, pila řezala a pastelky malovaly. Paní u stánku byla ochotná a tak nám všechno ukázala, vidět to takhle zblízka na vlastní oči, to je hned něco jiného. Stánek pana Tonnera jsme našly až v závěru (mluvím za sebe a korálkovou Janu - tentokrát jsme udělaly 2 skupiny) a byly tam nové panenky a panenky z podzimu loňského roku. Ve stánku jich nebylo moc, něco přes 20, ale bylo tam moc prostoru na tak málo panenek, proto stánek působil kapánek prázdně. Fotky z něj nemám nijak úžasné, ty horní poličky byly dost vysoko a tak jsou panenky nafocené zespoda a ještě všechno pod umělým světlem, je to jen pro informaci, jak to tam vypadalo, panenku si lépe prohlédnete na oficiálních stránkách. Opět jsem v těchto pavilónech moc nefotila, jen pana medvědáře jsem se dovolila, pak jedny miniatury - firma NIC (prodávají se i u nás) a nakonec u stánku firmy Tonner.

Zákaz focení ale neplatil v pavilónu s mašinkami, tam se fotilo o sto šest, tak jsem se snažila nafotit co nejvíc a co nejlépe. Svědčí o tom 400 fotek, které jsem tam udělala, po přebrání si jich můžete prohlídnout více než 200. Halu s mašinkami jsem letos chtěla navštívit hlavně proto, že jsem s sebou měla i syna a toho samozřejmě panenky nezaujaly až tolik, i když miniatury obdivoval s námi a byl z nich u vytržení taky, ale chtěla jsem mu dopřát nějaký typicky mužský koníček. No...... jak bych to jen řekla :-)) asi tak: od mašinek jsme se nemohly odtrhnout ani my ženský, bylo to úžasný a protože sem tam já a zcela pravidelně korálková Jana, vyrábíme miniatury, tak to byl pro nás obrovský zážitek a inspirace. Podotýkám, že jsem v tomto jednom mašinkářském pavilónu nestihla nafotit všechny scény s mašinkami, ale ty, co nás zaujaly, tak ty jsem fotila velice podrobně, doufám, že se vám to bude líbit tak, jako nám. A už se těšíme na další ročník, věnujeme ho jen a jen výstavě a tak možná poreferuji i o letadýlkách :-)).



23. 1. 2008 Klub seniorů Čakovice - korálkové stromečky
Tentokrát jsem do Čakovic přijela s výrobou korálkových stromečků. Stačilo ukázat jak na to a babičky se pilně pustily do práce. Šlo jim to moc pěkně, každá pracovala tak rychle, jak jí to šlo, podařilo se dokončit 3 stromečky (nafoceno dole), poslední, bílý jsem umotala pro jednu babičku, které ruce už tolik nesloužily. Opět to bylo prima strávené odpoledne a tak už jsme se domluvily na dalším odpoledni na podzim.







7. 11. 2007 Samostatná výstava mých panenek a veškeré tvorby na ně - budova SUDOPu PRAHA, Olšanská 1a, Praha 3

Galerie - zahájení výstavy, návštěvníci a předváděné panenky

Už dlouho nosím s sebou do práce ukazovat svoje výtvory a vždy je to jen pár kousků, které unesu a tak jednou padla nenápadná věta: "A výstavu nám tady neuděláš?". Nejdříve musím uvést, že náš zaměstnavatel je těmto aktivitám svých zaměstnanců velice příznivě nakloněn, takže máme možnost, pokud o to požádáme a sladíme s ostatními potřebami firmy, takovou výstavu uspořádat. Tak jsem se do toho pustila. Ani nevíte, jak jsem si vlastně zavařila :-)), ale ráda. Připravit výstavu z mojí tvorby znamenalo nejdříve přebrat těch zhruba 350 oblečků, co mám doma, pak se podívat, kolik mám panenek a potom poprosit děvčata panenkářky o pomoc. Svých panenek jsem měla asi 90, zbytek jsem si půjčila, celkem mi jich někdo napočítal 216 (upřesním, až je dopočítám). Za zapůjčení panenek tímto děkuji Ivaně Filipové - www.ivanafilipova.ic.cz, Denise Molitorisové - www.molendrix.com, Janě Bubeníkové - www.fashiondolljana.ic.cz a Janě Talpové - www.iluska.ic.cz.

Výstava se podařila, byla jsem moc spokojená, i když jsem v posledních týdnech před ní nedělala nic jiného než panenky, dokončovala nábytek, dodělávala oblečky a miniatury. Byla jsem nervózní z té hromady panenek a příprav a právem, na konečnou instalaci jsme měli asi 3 hodiny a to bylo opravdu málo. Kdybych to dělala sama, tak to vůbec nestihnu, děkuji tímto za pomoc při instalaci mým kolegyním - Janě, Evě, Marušce, mojí dceři Zuzce, Jany dceři Katce a Fibi, která taky ochotně přijela pomoci. Podařila se nám naistalovat většina exponátů, ale pár panenek přece jen zůstalo neoblečených, některé neměly boty anebo jiné doplňky, ale v průběhu výstavy už nebyl čas na doplňování, pevně doufám, že i toto množství postačilo ke koukání.

Člověk by neměl chválit sám sebe, to se nesluší, ale asi to budu muset udělat, protože tolik pozitivních a nadšených reakcí za jedno odpoledne od každého návštěvníka jsem ještě nezažila. Pro lidi byl docela šok vidět na jednom místě přes 200 panenek, to opravdu nikdo nečekal, dokonce ani moje kolegyně a kamarádky. Nakonec.... i já byla překvapena, jak vypadá pohromadě mých 200 modelů, ani já je takto běžně nevidím. Nejvíce se obdivovaly tonnerky a hned poté miniatury a nová lednice do baru. Na výstavu jsem připravila asi 10 modelů či scének, které ještě na stránkách nenajdete a tak jsou nafoceny zcela provizorně, na stránkách budou postupně přibývat v lepším provedení. Děkuji za účast všem, kdo přijeli, někteří z vás vážili dlouhou cestu jako děvčata z Ostravy, a vy ostatní, kteří jste buď moc daleko anebo vám to nevyšlo z jiných důvodů, podívejte se alespoň do galerií, jak to tam vypadalo.

Galerie jsem rozdělila do 3 samostatných částí, protože původních fotek bylo přes 700 a tak jsem je musela nějak přebrat. I tak jich zbylo hodně, uvidíte asi i stejné anebo podobné obrázky, je to tím, že se mi fotky sešly od 4 dalších lidí. Promiňte kvalitu fotek, každý máme jiný foťák, někdo fotil s bleskem, jiný bez, někdo kvalitně, jiný méně, navíc se fotilo jak za světla, tak po setmění při umělém světle, snad to pro ilustraci bude stačit. První část je věnovaná instalaci a zahájení v užším kruhu mých nejbližších spolupracovníků a šéfů, druhá pak návštěvníkům výstavy po celý den a třetí panenkám, modelům a scénám. Přeji příjemné pokoukání a doufám, že se budete bavit. Alespoň já jsem se bavila báječně a moc a moc děkuji za všechna krásná slova, která na moji adresu padla.




24. 10. 2007 Klub seniorů Čakovice - drhání
A utekl rok a půl a byla jsem v Čakovicích v Klubu seniorů opět a tentokrát s drháním. Jak vidíte na přiložených obrázcích, několik babiček se do drhání pustilo se mnou, asi se to za tak krátkou dobu nenaučily, ale alespoň nakoukly do tajemství drhání. Některé z nich si dokonce odnášely hotový jednoduchý náhrdelník, který si udrhaly vlastníma rukama, co víc bych si mohla přát. Moc se mi tam líbilo a určitě přijmu ráda další pozvání. Tak zas někdy příště :-)).





19. června 2007 - Den otevřených dveří v areálu Pracoviště dětské medicíny Fakultní nemocnice Brno -
dobročinný stánkový prodej rukodělných výrobků.
Opožděně přidávám jeden příspěvek z června (11.11.2007)

Na jaře mě oslovila Mgr. Klára Pitlachová z Dobrovolnického centra Motýlek o.s. s prosbou o sponzorský dar na dobročinnou akci v brněnské nemocnici. Zareagovala jsem okamžitě, mimo jiné i proto, že můj syn má také nemoc, která sem tam potřebuje hospitalizaci a tak to v dětských nemocnicích znám a ráda je podpořím a protože nemám tolik volného času, abych se aktivně účastnila dění přímo na místě, považovala jsem toto jako tu nejmenší pomoc, kterou můžu poskytnout.

Na prodej do stánku jsem ušila několikery šatičky pro Barbie, a dále jsem darovala háčkované zvonečky, ozdoby, obrázky atd. Jak to všechno vypadalo a dopadlo se podívejte na přiložených fotografiích a textech, které mi Klára zaslala. A protože stánek byl úspěšný, zopakovala se tato akce znova na podzim letošního roku.

Letáček o aktivitách Dobrovolnického centra Motýlek

Zpráva z dobročinné akce v nemocnici v Brně





20. června - 5. srpna 2007 - výstava panenek v Mariánské Týnici
Moje další účast na výstavě panenek, vystavovali jsme ve stejném složení jako v Bílině a zhruba i stejné exponáty. Galerii jsem tudíž připravila mnohem skromnější, obrázky by se opakovaly, na konci můžete vidět vystoupení na slavnostním zahájení výstavy a i některé z vystavovatelek osobně.

Galerie z výstavy




1. - 6. 2. 2007 - mezinárodní hračkářský veletrh v Norimberku
Opět moje první účast na takovéto výstavě a dostala jsem se na ni jen díky Klubu panenek, který ji navštěvuje již několik let. Na veletrhu se bohužel nesmělo fotit, takže jediné obrázky, které vznikly přímo v areálu jsou ty, které po svolení nafotila Denisa u stánku firmy Tonner (odkaz pod textem). Veletrh byl úžasný nejen množstvím hraček, ale hlavně velikostí. 12 obrovských hal vzájemně propojených širokými chodbami, za jedno odpoledne se to opravdu stihnout nedalo a tak jsme si vybraly ty haly, které nás zajímaly. Samozřejmě, že hlavně panenky, medvídci a miniatury, ale bylo zajímavé se podívat i na plyšáky, protože takového plyšového koně v životní velikosti, to jsem ještě neviděla. Výstava byla kontraktační a spíše pro odbornou veřejnost, děti do 16 let sem nesměly vůbec, takže se vám naskytl obrázek seriózních obchodníků, kteří se vesele prohrabují hračkami a vybírají a domlouvají.

Nebudu zastírat, že jsem byla v prvním okamžiku ohromena, nejraději bych u každého stánku zůstala půl hodiny, ale to nešlo a navíc...... u 10tého stánku se zastavíte s nadšením, u 50tého stále máte zájem velký, u 150tého se podíváte už jen jestli je tam to, co vás zajímá a u 300tého už jen procházíte kolem a ani se nezastavíte, protože je to padesátý stánek s podobným zbožím, které jste už viděli. A tak si začnete vybírat a velice přesně odhadnete, kde se zastavíte a co můžete přejít, mimochodem, navštívily jsme i stánek českého Merkuru :-)).

A protože jsme se chtěly podívat i do města, hlavně na nějaké panenky, botičky či miniatury, opustily jsme veletrh po několika hodinách, kdy jsme zkonstatovaly, že jsme viděly vše podstatné, co jsme chtěly. Že si uděláme takovou procházku po hlavní ulici a náměstí a pokud objevíme nějaký zajímavý obchod s hračkami, nakoukneme, nakoupíme a jde se dál. Ráda bych to nazvala procházkou, ale pro mojí osobu to byl spíš úprk, při kterém jsem já bláhová ještě fotila. Omluvte kvalitu fotek, měla jsem vždy asi jen 2 vteřiny na zamíření a už jsem zase dobíhala děvčata, která mi utekla o 20 metrů. Takže uvidíte věže a domy nakřivo, věže bez špiček a tak podobně, ale šlo mi jen a jen o zachycení atmosféry města a jeho architektury, protože je to moc krásně udržované, starobylé město a možná těmito fotkami nalákám někoho z vás na jeho návštěvu.

Galerie z Norimberku - rychlá procházka městem


Galerie z veletrhu - stánek firmy Tonner




1. února - 25. března 2007 - výstava panenek v Bílině
Moje první účast na výstavě panenek, konala se v Bílině, ve výstavní síni Kaskáda, za náměstím hned naproti kostelu. Výstavu pořádal Klub panenek ČR a celkem zde vystavovalo 6 členek, některé určitě znáte z mých odkazů: Alenka Zemanová - starožitné panenky, Ivana Filipová - www.barbie_ivanafilipova.ic.cz, Denisa - www.molendrix.com, Jana B. - www.fashiondolljana.ic.cz, Jana T. - www.iluska.ic.cz. Bylo tu k vidění zhruba 500 panenek a to jak starožitné panenky našich babiček, tak i panenky Barbie nebo Tonner. A jak to vypadalo při instalaci? Podívejte se a děkujeme za návštěvu!

Galerie z výstavy



červen 2006 - Klub panenek ČR
Když jsem se od Denisy dozvěděla o klubu panenek ČR, učinila jsem dotaz, za jakých podmínek se můžu stát jeho členkou. No, nejsou to složité podmínky, stačilo ukázat moji tvorbu a byla jsem přijata. :-)) Od té doby se zde setkávám s hromadou báječných lidiček, kteří mají stejného koníčka, což je skvělé a jsem mezi nimi ráda.



květen 2006 - spolupráce s www.mamatata.sk


www.mamatata.sk
V květnu 2006 jsem začala spolupracovat se slovenským webem www.mamatata.sk, mám tu svoji rubriku Pletieme, štrikujeme, šijeme, ... s Erikou" - tady se budou postupně objevovat popisy a postupy prací pro děti či pro jejich rodiče, někdy to budou převzaté věci z mých stránek, jindy vyrobím absolutní novinku. Spolupráce mě moc těší, je to motivace do další práce.


15. 2. 2006 Klub seniorů Čakovice - háčkování
Oslovila mě paní, která pořádá pro klub seniorů v Čakovicích náplň středečních odpolední, jestli bych nechtěla přijet se svým háčkováním. Něco ukázat, trochu popovídat, popřípadě poskytnout nové vzory atd. Řekla jsem si, proč ne a musím říct, že se mi to líbilo. Bábinky štěbetaly, až jsem je musela někdy překřikovat, ale alespoň to svědčilo o tom, že je moje tvorba zaujala a mají potřebu o tom diskutovat, nevím, co bych dělala, kdyby tam bylo absolutní ticho. Takže závěr - potěšilo mě to a byla jsem ráda, že se i líbilo.