Zatím toho není moc, je to dáno tím, že jsem pracující žena a tak času je
stále málo, přes týden v práci, přes víkend trošku navařit, poklidit,
dohnat, co se přes týden nestíhá, no a nechat si čas i na svoje koníčky,
jinak bych vám neměla co ukazovat. Nicméně, už i tato galerie se
postupně plní, přináším vám hlavně reportáže z akcí a výletů, kterých
jsem se zúčastnila anebo naopak, které pořádám nebo jsem byla
přizvána k účasti.
Srpen 2010 - Miniuni Ostrava, výstavní areál s
miniaturními stavbami světa, včetně 7 divů světa.
Galerie staveb (klikněte na obrázek)
Část letošní dovolené jsem strávila na Ostravsku a kromě srazu panenkářek
:-)) jsme si naplánovali i návštěvu areálu Miniuni v Ostravě. Jedná se o
moc hezky postavené miniatury známých staveb světa a dokonce i dávných 7
divů světa. Areál není velký, ale uvidíte zde téměř 30 miniatur budov pod
širou oblohou a několik uvnitř, jsou zde i modely známých lodí z
minulosti. Počasí nám přálo a tak naše procházka pokračovala na Novou
radnici, kde se nachází rozhledna a je krásný rozhled na celou Ostravu a
přilehlé okolí. Fotky odtud nedávám, protože jich mám jen pár a ne moc
kvalitních. Takže.... pokud se chystáte do Ostravy, můžu obě atrakce
vřele doporučit.
28. 11. 2009 Salzburg - vánoční trhy, Schladming -
největší průvod čertů na světě, Muzeum Panorama a Muzeum hraček
Galerie vánočních trhů a muzeí (klikněte na
obrázky)
A máme tady zase čas vánoční a s ním spojené tradiční vánoční trhy nejen
u nás, ale v celé Evropě. Letos jsme chtěli jet do Mnichova, ale zájezd
se nenaplnil, jeli jsme tedy do Salzburgu v Rakousku. Z domova jsme
vyráželi v půl páté, abychom měli jistotu, že pojedeme prvním metrem,
protože jsme jeli až na konečnou, na Černý Most a zde jsme nasedli na
autobus cestovní kanceláře Monatour. Do Salzburgu jsme dorazili v půl dvanácté,
možná bychom tam byli dřív, ale cesta má vždy zdravotní zastávky nebo,
jako v tomto případě, měla i zastávku u jezera Mondsee. Samozřejmě jsem
celou dobu fotila, a to dokonce z autobusu, berte to jako reportážní
fotky, ne jako umění, sem tam bude nějaká i trošku rozmazaná, z autobusu
nebo přes sklo v muzeích se nefotí právě dobře, ale opět si myslím, že
pro přiblížení atmosféry to stačí.
Program v Salzburgu jsme si udělali svůj, hlavní důvod je ten, že rádi
chodíme sami, hodně fotím, takže se zastavuji u každé výlohy a zajímavé
pamětihodnosti a představa, že budu neustále dobíhat skupinu, to není
zrovna to pravé. Někdy možná využiju i služby průvodce, ale tentokrát ne,
mapa bohatě stačila pro orientaci ve městě a bylo taky rozhodující, že
jsme chtěli jít do jiných míst, než byla oficielní procházka. Procházka
byla ale jinak moc hezky naplánována, prošli celým starým městem a
zastavili se u každé významější pamětihodnosti i na trzích, nakonec, naše
trasa byla hodně podobná a viděli jsme zřejmě stejné věci, místo výletu
na hrad jsme zvolili návštěvu dvou muzeí - Muzeum Panorama a Muzeum
hraček. V prvním muzeu jsou umístěny obrazy a kresby malíře Johanna
Michaela Sattlera (1786-1847), který namaloval město a jeho okolí z
pohledu zámku Hohensalzburg, obraz, nebo jak to mám nazvat, je v uzavřené
kruhové místnosti, uprostřed je prostor, ze kterého se na obraz díváte,
na detaily můžete použít i dalekohledy. Na druhém konci starého města
(Altstadt) je Muzeum hraček. Není moc velké, zabírá 2 patra velice
zajímavé budovy s podloubími, která je připlácnutá k vysoké skále nad
ním. Příjemné bylo, že nikdo nehlídal, jestli fotíme nebo ne a muzeum
bylo skoro prázdné, přikládám to právě probíhajícím vánočním trhům, které
byly naopak pěkně nacpané (v poledne ještě ani ne, ale k večeru už se
procházelo davy mnohem hůř, fotila jsem hlavně při příjezdu, když to
ještě šlo). I když muzeum není velké, našla jsem tady hromadu vitrín s
panenkami nebo miniaturami pro panenky anebo dokonce celé scény a
domečky. Součástí muzea hraček je i muzeum hudebních nástrojů a
fotografických či kinematografických přístrojů, to jsem moc nefotila. Na
trzích jsem hledala hlavně stánek s miniaturami, našla jsem jen jediný,
ale možná jsem neprošla všechno, šli jsme i okolo jednoho stánku s
panenkami všeho druhu, bohužel Barbie v tomhle stánku neměli :-)), ale
bylo tam hodně realistických miminek a porcelánových panenek, tak nějak
se líp vyjímají ve stánku, hezky se na to kouká, i když zrovna tyhle
panenky si kupuji velice omezeně.
Když jsme prošli Staré město, vrátili jsme se zpět přes most do Nového
města, odkud jsme vyšli. Procházeli jsme starodávnými uličkami, které
byly hezky nazdobené a co mě udivilo bylo to, že jsme nikde nenarazili na
žádné větší obchodní centrum. Ne, že by je Salzburg neměl, ale má je
spíše mimo města, v historické části není ani jedno tak, jak je známe my
od nás. Tudíž musel můj syn oželet návštěvu sportu, který obvykle
vyhledáme, protože jsme žádný nenašli. Ale je pravda, že jsme šli jen
starými uličkami, možná bylo někde za rohem v těch novějších. Co jsem ale
naopak našla, byl obchod s hračkami (pozor, ne s moderními Barbie nebo
roboty), ale takový, který byl mému srdci a mému koníčku nejbližší -
obchod s miniaturami, jak domečky, tak jejich kompletním vybavením a
hromadou doplňků. A spousta z těchto doplňků se dá použít i pro moje
panenky. Poprvé jsme šli jen okolo a dovnitř jsem nešla, ale nakonec jsme
měli ještě hodinku času, tak jsme se vrátili a já strávila v obchodě přes
půl hodiny prohlížením, vybíráním a nakupováním. Bodejď by ne, byl to
první obchod na mých cestách, který tyhle věci opravdu prodával v širokém
sortimentu a stejný jako na výstavách, ne jen pár miniatur, jako ty
ostatní. A to byl konec :-D, velice příjemná paní prodavačka, zřejmě i
majitelka, mi snesla první poslední zajímavou věcičku a já udělala
opravdu velký nákup. Celý samozřejmě nafotím do doplňků, to jsem dneska
nestihla, ale jen stručně, mám nový veliký porcelánový servis, šicí
stroj, vánoční pečení s vykrajovátky, skleněné podnosy na dort, víno se
skleničkami, obrazy a další drobnosti. Z tohoto pohledu byl výlet velice
úspěšný.
V půl šesté jsme naskákali do autobusu a hurá na čerty! Jeli jsme do
horského městečka Schladming, kde se každý rok koná největší průvod čertů
tzv. krampusů, na světě, říká se, že těch skupin je něco mezi 800 - 1000.
Nevím, tak dlouho jsme tam nepobyli a navíc jsme byli v horách a byla tam
pěkná zima, po slunečném a velice teplém dni v Salzburgu jsme na to
nebyli zas tak moc připraveni a tak jsme strávili na průvodu asi hodinu a
půl, začátek měl zpoždění, ale myslím, že těch 40 minut, co jsme koukali
na čerty, nám docela stačilo. Hlavně mě, lidí bylo spoustu a tak jsem
fotila s rukou nahoře nad hlavami a to se nedá dlouho vydržet (taky mě
dneska pěkně bolí ruka). Fotky jsou hodně nekvalitní, foceno za tmy,
všichni neustále v pohybu, nějak nechtěli pózovat :-)) a tak je to jen na
rychlé kouknutí. Čerti jako takoví nás zas až tak nezaujali, měli jsme
pocit, že občas koukáme na mutanty z různých hororů, než na čerty, jak si
je představujeme my a tak to byla spíš zábava pro děti, které se masek
docela bály. Mimochodem, masky se dědí z otce na syna a taková, léty
vylepšená maska, přijde majitele i na tisíc eur. Když jsme tedy byli
zmrzlí jak rampouch (nepomohl ani čaj a svařák), tak jsme se rozhodli, že
rozmrzneme v hospůdce naproti parkovišti, kterou nám doporučil náš
průvodce a hlavně nám doporučil, ať si dáme gulášovou polévku. Měli jsme
na to 45 minut a pravděpodobně jsme byli se synem jediní, kdo to udělal,
viděla jsem tam jen nás a průvodce s oběma řidiči. Sice jsme začali
mluvit anglicky při objednávání, ale pan číšník slyšel češtinu od syna a
tak na nás začal mluvit slovensky, to bylo příjemné překvapení a hlavně,
veškerý personál byl velice milý, i když jsme neudělali zrovna velkou
tržbu. Gulášovka byla opravdu báječná, hustá, plná masa, brambor a
zeleniny a co bylo hlavní, skvěle nás zahřála, další tři hodiny jsme
nepocítili chlad. Před desátou hodinou se odjíždělo a byla před námi
poměrně dlouhá cesta, vždyť jsme byli téměř v polovině Rakouska a tak se
příjezd do Prahy konal až ve tři čtvtě na čtyři ráno. Honem zavolat taxík
a v půl páté jsme byli doma jak na koni :-D, byl to tedy trošku
náročnější výlet, ale myslím, že stál za to.
A to je všechno, docela jsem se rozpovídala, ale nějak mě strhlo
moje reportážní nadšení a třeba jsem vás tímto právě pozvala na
adventní trhy do Salzburgu, ať už je stihnete ještě letos nebo až příští
roky. Poznámka na závěr: turistický ruch města těží z toho, že se zde
narodil Mozart a tak Mozarta najdete všude - v nespočtu obchodů s
čokoládou, na tričkách, na čepicích, na porcelánu (i já zakoupila jeden
servis s Mozartem pro panenky), někdy je až přemozartováno, ale není se
čemu divit, byl opravdu vyjímečná osobnost. A ještě pár zajímavých odkazů
na tuto tématiku:
Oficiální stránky
města Salzburg, jsou zde i informace o všech vánočních trzích ve
městě
Zajímavosti a akce v Salzburgu
Stránka o
salzburgských muzeích
Historie a současnost Salzburgu - Wikipedie (česky)
18. 7. 2009 - šicí dílna v Muzeu v Litomyšli
Galerie z šicí dílny
Při zahájení výstavy již jedna šicí dílna proběhla, další jsme
naplánovaly právě na sobotu 18. 7. Přijela jsem do Litomyšle na celý den,
abych předvedla, poradila, navrhla či ušila jednoduché šatičky na přání
holčiček. Cílem ale bylo, aby se zapojily i holčičky samotné a zkusily si
kousek šatů taky ušít. Některým to šlo pěkně od ruky a některým pomohla
maminka nebo babička, ale hlavní bylo, že odcházely spokojené a snad i s
chutí do dalšího tvoření a hlavně s hotovými šaty na panenku. Paní
Kmošková z muzea připravila tvoření i pro malé slečny nebo chlapce, které
šití ještě nezvládaly a to textilní koláže panenek. Jak uvidíte v
galerii, vše jsme zvládli, všichni se zapojili a my měly radost, že se
šití i koláže se líbily a že jsme prožili pěkný den s tvořením, alespoň
já jsem si ho užila :-)).
30. 5. 2009 - 30. 8. 2009 Muzeum v Litomyšli -
výstavy
Erica - Něco pro holky - panny a panenky, p. Kocourek - Něco
pro kluky - auta a autíčka
Galerie z muzea a z města (klikněte na
obrázky)
Ve výše zmíněném termínu probíhají v Regionálním muzeu v Litomyšli 2
výstavy (viz titulek), jedna část je věnovaná holčičkám, tu zajišťuji já
a druhá je věnovaná klukům a tu zajišťuje sběratel pan Kocourek. Ráda
bych poděkovala panu řediteli Koškovi, že mi nabídl účast na této
výstavě. Dále bych ráda poděkovala všem, co mi pomáhali, ale hlavně paní
Renatě Kmoškové, která měla moji část výstavy na starosti, několik měsíců
připravovala doprovodné programy a pomáhala mi i při instalaci a také za
to, že se mi po celou dobu mého pobytu obětavě věnovala a já se cítila v
Litomyšli, kde neznám jediného člověka, opravdu jako doma. Obě dvě
výstavy mají doprovodný program, z větší části ho vymyslela právě paní
Renata, já se snažila pomoci, jak se dalo. Musela jsem odvést mnohem více
práce, než je obvyklé, ale je to pro děti a vidět jejich radost, byl
bezva pocit. Co tedy můžete na obou výstavách vidět? V části Auta - kromě
samotných exponátů je zde hrací koutek se stavebnicí a autíčky, malovací
koutek, televize s animovaným filmem Auta, počítače se simulátory. V mé
části jsou v plochých vitrinách vystavené panenky, profily autorů panenek
a výrobců, zajímavé kolekce na trhu, ve skleněných vitrinách jsou
vystavené scény - Jazzový bar, Vánoce u Tonnerů, S vnoučaty a U bazénu.
Doplněné jsou panenkami, jídelnou s porcelánovým nádobím a originálními
sběratelskými panenkami, aby se dokonale využil prostor. Jako doprovodný
program je zde malá módní návrhářka na počítači, malování omalovánek,
kreslení a oblékání papírových panenek, a největší tahák celé výstavy -
fintírna. Je zde téměř 10 pohádkových kostýmů (většinu z nich jsem ušila)
- princezna, madam Pompadour, baletka, nevěsta..... které si holčičky
můžou vyzkoušet, nalíčit se, vyzdobit se šperky, korunkami, závoji,
nandat si paruky, a poté se vyfotit ve fotokoutku. A nakonec si můžou
pohrát i se samotnými panenkami, které jsou pro ně připravené v hracích
koutcích, muzeum část panenek a pokojíků zakoupilo, já jim vyrobila gauče
a postýlky.
Co dodat na konec? Třeba, že takhle pojatou výstavu, která děti opravdu
zaujme, jsem u nás už dlouho neviděla, myšlenka mě hodně nadchla a proto
jsem nelitovala ani času, ani materiálu, jen aby vše klaplo a program byl
bohatý. Dne 30. 5. 2009 ve 14,00 proběhla vernisáž výstavy, kde jsme s
paní Kmoškovou představily moji tvorbu, žáci místní školy nám předvedli
úžasné představení Kokomá komá - pásmo z veršů Jiřího Dědečka a opravdu
byli skvělí, talent jim rozhodně nechybí, bezvadně jsme se všichni
bavili. Odpoledne jsem se prošla po městě, byly tam oslavy u
příležitosti 750. výročí povýšení Litomyšle na město. Od 20,00 hodin
proběhla večerní šicí dílna, kam přišli všichni, kdo se chtěli něco
dozvědět o šití oblečků na panenky. Několik oblečků se nám podařilo i
dokončit, jiné si vzali domů na došití, ale nikdy nezapomenu na všechny
holčičky, které se moc snažily, aby je jehla v ruce poslouchala, jak má a
nakonec si hrdě odnášely první vlastnoručně ušité šaty. Šicí dílnu
zopakujeme ještě v létě, věnujeme jí celou sobotu, termín upřesním. Po
šicí dílně jsme ještě stihli ohňopád s ohňostrojem z vedlejšího kostela,
patřil také k oslavám.
Z Litomyšle jsem odjížděla až v neděli odpoledne a tak jsem stihla ještě
zajít do rodného domu Bedřicha Smetany a samozřejmě na zámek, na obojí
jsem z muzea koukala přes silnici, bylo by škoda tam nezajít. Takže v
druhé galerii je pár fotek právě z těhle akcí a procházek. Upřesnění k
fotkám - myslela jsem, že bude víc času, nakonec jsem lítala po muzeu jak
splašená a na foťák si vzpomněla jen sem tam, vše je za sklem, tudíž
se to hůř fotí a oblečky jsem vzala jen informativně, všechny znáte z
mých stránek, kde jsou podrobně nafoceny, takže jsem se o nic víc už
nepokoušela.
Galerie fotek z výstavy o Hvězdice (Stáňa) a
galerie kostýmů pro holčičky a kluky a pro panenky do
pokojíčků
Moji výstavu navštívila také děvčata - panenkářky, Stáňa, Eliška a Jana a
moc mě tím potěšily. Janu a Elišku jsem už viděla, se Stáňou jsem se
potkala poprvé. Stáňa mi poslala fotky, které nafotila a Jana vytvořila
galerii svých fotek na této adrese:
http://www.majadolls.unas.cz/ostatni/vystavy.html
25. 3. 2009 Klub seniorů Čakovice - vmačkávaný
patchwork
Už v loňském roce jsem slíbila, že udělám pro seniory v
Čakovicích tvořivou dílnu na velikonoční téma a tak jsem jim připravila
vmačkávaný patchwork, který se na tuto událost velice dobře hodí. Dá se
použít i na Vánoce, Valentýna nebo jakoukoli jinou událost, ne tak úzce
zaměřenou, zkrátka pro radost :-)). My jsme ale dělali velikonoční vejce,
základem je polystyrenový výlisek, do kterého se zamačkávají látky a
dozdobí se pírky, květinami, stuhami...... Jak to dopadlo? Podívejte se
na obrázky a opět zjistíte, že babičky jsou moc šikovné, každá z nich si
odnesla hotové vajíčko, některé stihly i dvě. Jsem moc ráda, že se jim
tato technika zalíbila, je jednoduchá, efektní a věřím, že si doma vyrobí
další ozdoby, alespoň některé z nich se na to chystaly. A už mám
vymyšlené Vánoce :-))
6. 2. 2009 Norimberk - Toy Fair 2009
Galerie z veletrhu a z města a zanimované obrázky z
metra (klikněte na obrázky)
(metro - exe soubor, spustí animaci sám, nelekněte se výstrahy o
nebezpečnosti tohoto souboru,
upozorňuje vždy, když si chcete
stáhnout exe soubor přímo, je v pořádku)
Uplynuly 2 měsíce a my jsme do Norimberku jeli znova, no ano, byl tady
zase hračkářský veletrh :-)). Nevím, jestli za to může neustále
zmiňovaná krize nebo fakt, že jsem byla na veletrhu potřetí, tudíž jsem
už dobře věděla, co mě čeká, ale letos tam chybělo dost výrobců panenek a
miniatur, např. firma Tonner a tak byl veletrh trošku zklamání. Potvrdily
mi to i děvčata, která jezdí mnohem déle za těmi "svými" autorkami
porcelánových panenek a medvědů, také jich několik nenašly. Ale nakonec
nám to moc nevadilo, zbylo víc času na ostatní pavilóny. Letos se nám
povedlo projít všech 14 obrovských hal, ty, které nás zajímaly, jsme
vzali podrobněji, ty, které ne, jsme jen prošli, abychom si udělali
představu o nabízeném zboží. Panenky a miniatury se fotit nesměly, takže
z nich opět neuvidíte nic :-(, ale vláčky se fotit mohly, takže zase
zabírají největší místo v galerii. Některé miniatury u vláčků byly už
vloni, ty jsem se snažila nefotit, nevím, jestli se mi to povedlo, bylo
jich hodně, možná se opakuji. A naopak, jak jsem viděla novinky, cvakala
jsem jak o závod, hodně nás zaujal nový prosklený dům, je tam v mnoha
detailech. Kvalita fotek - jako obvykle, téměř všechno je focené přes
sklo anebo pod bodovým světlem, líp to zkrátka nešlo. Z dalších novinek
nás zaujal výrobce postaviček k modelům, např. striptérky nebo jiné
naháče jsem viděla vůbec poprvé. Spoustu času jsme strávili u modelů, kde
jezdily nejen vláčky, ale i autobusy, auta a náklaďáky, kde se opravdu
točilo ruské kolo a kolotoč a všechno svítilo, včetně funkčních semaforů.
Několik málo fotek jsem udělala i u letadel a autíček.
Kdo z vás četl moji reportáž z vánočního Norimberku, zmiňovala jsem se
tam o metru, které je řízené počítačem a nás moc lákalo se s ním svézt a
zjistit, co vidí řidič za předním sklem vozu. Právě o veletrhu je na to
skvělá příležitost, vstupenka na veletrh totiž platí i jako jízdenka na
městskou dopravu, nemuseli jsme tedy pátrat po cenách jízdného a mohli si
jezdit sem tam bez obav. Okamžitě jsme toho využili :-D a z veletrhu jsme
jeli na hlavní nádraží a tam jsme přestoupili na trasu U3 a jeli na až
konečnou. Zážitek je to moc hezký, jako správný turista jsem fotila, sice
přes okno, za zády se světly z vagónu a v pohybu k tomu, ale povedlo se
kupodivu dost fotek. Udělala jsem z nich slide show - automaticky
promítané obrázky za sebou, abych vytvořila alespoň trochu dojem jízdy.
Mohla jsem pustit i kameru na foťáku, ale chtěla jsem fotit ještě i ve
městě a tak jsem kvůli místu pořídila jen obrázky. POZOR! Je to exe
soubor, v okamžiku, kdy si ho budete chtít prohlídnout, naskočí výstraha
o nebezpečnosti stahování takového souboru, ale je v pořádku, bát byste
se neměli, že si s ním něco zanesete do počítače, tvořila jsem ho já a
budu ho průběžně kontrolovat.
Když jsme se důkladně povozili z konečné na konečnou, prohlídli na každé
konečné jak vypadá norimberské předměstí, vydali jsme se obvyklou cestou
po starém městě. Některé obchody byly ještě vánočně vyzdobeny,
stejně tak jako stromy, na kterých stále svítila vánoční světýlka, tma
byla brzy, takže to krásně ozdobilo ulice a město bylo takové....
sváteční. Návštěva obchodního domu patří k pravidelnému rituálu, sport
pro syna, švadlenka a panenky pro mně, koupila jsem tonnerkám komodu,
není určená panenkám, ale asi na šitíčko, no ale znáte to, koukám na
spoustu věcí jinýma očima. A podívali jsme se i do našeho oblíbeného
obchůdku s miniaturami, bohužel nic nového jsem tam nenašla. Tentokrát
jsme se naobědvali v Nordsee, aby byla změna a pak jsme se vydali po pěší
zóně do široké ulice - Karolinestrasse, plné obchodů a zábavních atrakcí.
Jelikož letošní veletrh byl výroční, šedesátý v řadě, bylo i město
vyzdobené upoutávkami na něj a na různé hračky. Co jsme potkali a co se
dalo v té tmě nafotit, to si můžete prohlídnout, ale fotky nic moc,
fotila jsem běžným režimem, takže něco je rozmazané. První a velice
zábavné vystoupení byl muž, který si říkal Dr. Muzikus a byl sám sobě
rovnou celou kapelou. Na zádech měl bicí, které ovládal nohama,
vykopáváním levé či pravé bouchal buď do kopáku nebo do činelů. K tomu
hrál na kytaru a na foukací harmoniku a ještě k tomu obstarával přístroje
na sobě navěšené, už si nevybavím, co jsem slyšela dalšího za zvuky, ale
něčím naprogramovaným svoje hraní doplňoval. Byl zřejmě vtipný, německy
bohužel neumím, ale ono stačilo jen koukání na jeho vystoupení a smáli
jsme se všichni. Vrcholem vystoupení byl ohňostroj vypuštěný přímo z
kytary a už jsme slyšeli z vedlejšího pódia další kapelu. Byla to ale
podivná kapela :-)) všichni byli oblečeni do dlouhých, modrých kabátů s
kapucí, hráli převážně na dechové nástroje a to moderní a rychlé
písničky, znělo to zvláštně, ale vesele a hodně hřmotně :-)) zkrátka
pěknej rámus dělali :-D V jednu chvíli si všichni přehodili kapuce přes
hlavu a na oči si nasadili takové zvláštní brýle, snažila jsem se to
vyfotit, vypadali jakoby se chtěli ponořit do řeky, nicméně takto
vyfešákovaní ukončili svoji produkci a za stálého hraní opustili jeviště
a hráli ještě několik dalších ulic...... A úplně nakonec, cestou zpátky,
vystupovalo na pódiu duo, které mělo jedinou rekvizitu a to barevné
prachovky a vydávali podivné zvuky a štěky, asi nějaká moderní pantomima
:-D, ale tuším, že na mě byla až příliš moderní, tudíž jsme se moc
nezdrželi. Sraz jsme měli na hlavním nádraží a to mě překvapilo velice,
je to taková velká nákupní galerie, kdybych neviděla tabuli s odjezdy
vlaků a pár šipek k nástupištím, tak si myslím, že jsem v obchodním
centru. Proti našim nádražím zde bylo čisto, lidí spousta, kteří sem
přišli za nákupy nebo za zábavou, byla jsem jednoduše ohromená (2
poslední snímky). A to bylo všechno, cestou domů se mi v teple auta
spustila chřipka a v sobotu ráno jsem už nevstala. To je i důvod, proč
vám přináším fotky a reportáž takhle pozdě. Tak se hezky bavte :-))
6. 12. 2008 Norimberk - vánoční trhy a Muzeum hraček
Galerie vánočních trhů a Muzea hraček
(klikněte na obrázky)
Do Norimberku jezdím na veletrh hraček, ale protože vánoční trhy zde, na
Starém městě, jsou vyhlášené v celé Evropě, zatoužila jsem i já se na ně
podívat. Vyrazili jsme se synem na jednodenní výlet s cestovní kanceláří,
vše jsem vyřizovala přes internet, bylo to pohodlné. Protože jsem jela se
synem, předpokládala jsem, že dlouhé chození mezi nekonečnými řadami
stánků a hromadami lidí asi nebude nic pro něj (ale ani já to nemám
ráda), tak jsme náš výlet pojali spíše jako poznávací a poklidný, ne
šílený úprk obchoďáky s cílem co nejvíc toho nakoupit. Naopak, cíleně
nakoupit jsme nechtěli vůbec nic, pouze takové věci, které nám padnou do
oka, když půjdeme okolo nich. Chtěli jsme zažít hlavně atmosféru, odvézt
si zážitky a vzpomínky. A myslím, že se to podařilo :-)) Nakonec to
uvidíte z fotek, dávám i trochu rozmazané fotky, všude spousta lidí,
někdy se ani nedalo zastavit, spousta fotek je focená přes sklo, ale pro
dokumentaci to snad bude stačit.
Vyrazili jsme v 6 ráno z Prahy a okolo 10 hodiny jsme byli v
Norimberku. Naši procházku městem jsme začali jako skupina, na kraji
Starého města proti hlavnímu nádraží, u Královské brány (Königstor), tam
jsme se rozprchli a každý si určil svoji trasu sám. Hned u první věže
opevnění začínal malý trh a na něm jsem nafotila výstavu různých betlémů,
ten, který nás zaujal nejvíc byl zasazen do moderní doby a udělaný s
humorem a nadsázkou (7 fotek). Nevím, jestli na nás sedla přesně ta
vánoční atmosféra, kterou jsem čekala, ale bylo to hodně blízko, myslím,
že ty zástupy lidí nám trošku vadily v tom, abychom celým trhem prošly v
klidu, ale kdo máte právě toto rádi, bude se vám tam moc líbit. Celou
cestou na náměstí a na hlavním trhu na náměstí Hauptmarkt, jsou rozesety
desítky stánků se vším možným, ale hlavně vánočním zbožím, jídlem a
pitím. Stánky s oblečením tu nepotkáte, pro to musíte jít do obchodu.
Všude to krásně voní, z jedné strany masitě a hned z druhé sladce,
dostáli jsme tradici a pojedli Norimberské párečky (Nürnberger
Bratwürste) a popili, vlastně jen já, svařené víno (Glühwein). To se
prodává v hrnku
, který si i s vínem zakoupíte a když si ho chcete nechat,
je váš, když ne, vrátíte ho do stánku a oni vám vrátí peníze za hrnek.
Bezva tip pro sběratele hrnků, nejsou všechny stejné, tudíž musíte obejít
více stánků, abyste měli ve sbírce několik druhů hrnků. Na náměstí je i
starodávná kašna Schöner Brunnen, která je bohatě zdobená a má na sobě
zavěšený kroužek řemeslnických tovaryšů, kterým když otočíte, tak se vám
splní přání, je známa i pod názvem Kroužek štěstí. Další atrakcí, kterou
jsme viděli byl orloj, pozor, apoštolové nechodí každou hodinu, jako u
nás na Staroměstském orloji, ale pouze v pravé poledne. Orloj je na
největším kostele Panny Marie, který jsme navštívili právě ve chvíli, kdy
slečna hrála na varhany a tak jsme mohli slyšet, jak krásně se hudba
rozléhá v tomto obrovském prostoru. Další turistickou atrakcí je povoz s
koňmi, který vozí turisty na prohlídku městem. Počasí bylo tak napůl, na
trzích nám přálo a bylo pouze zataženo, pak začalo drobně pršet a už
nepřestalo. V tomto drobném dešti jsme se ale přece jen vydali na
Císařský hrad (Kaiserburg) z 11. století, ne na jeho prohlídku, pouze
projít po nádvořích a vyjít na vyhlídku, kde jsme se podívali na město
zezhora. Dál jsme se chtěli jít podívat do Muzea hraček, které je hned ve
vedlejší ulici od Hauptmarkt, sotva jsme začali koukat do mapy, abychom
se zorientovali, kterým směrem se dát, přitočila se k nám velice ochotná
paní a dovedla nás přímo před muzeum :-)) Mimochodem, to je další z věcí,
kterou jsem tady chtěla zmínit, sice jde všem obchodníkům hlavně o kšeft,
chtějí vydělat, ale všichni byli velice přátelští a milí, my jsme zvyklí
na něco jiného, proto mě ten kontrast chaosu, návalu lidí a milými
prodavači zaujal.
Muzeum hraček mají opravdu hezké, nachází se ve 4 patrech a najdete
zde hračky z doby kamenné až po současnost. Nesmělo se zde fotit, všude
byly kamery a tak jsem se snažila to dodržovat, ale když jsem viděla, že
někteří návštěvníci taky fotí, tak jsem sem tam udělala nějaký snímek.
Nejsou to dobré fotky, kompletně všechno bylo za sklem, takže zase jen
pro představu. K vidění byly hračky hlavně od 18 století - dřevěné,
modely, panenky, pokojíčky. Byl zde i model železnice a k němu hned vedle
v malém kině promítali film o tvůrci tohoto modelu, pár záběrů jsem
udělala i na filmové plátno. Nejvíce se mi ale líbily pokojíčky, nábytky,
porcelán, kuchyňky..... i když 120 let staré, úchvatné svým vypracováním
a přesností s originálem. Návštěvu muzea vřele doporučuji, vstupné bylo 5
euro na osobu, pro rodiny bylo zvýhodněné vstupné.
Abychom nešli stejnou cestou, zpět jsme se vrátili po
druhém břehu řeky a napojili se na Královskou cestu až dál za náměstím.
Pozdní oběd jsme si dali v Pizza Hut, kterou jsme navštívili už v únoru a
kde se nám líbilo a navíc nám jejich pizza, podávaná přímo v pánvi, na
které se dělá, chutná. A to byl konec našeho výletu, ale protože do
odjezdu byl ještě čas a my přišli o něco dřív na stanoviště, u Národního
divadla jsme vlezli do metra (U-Bahn), kde jsem chtěla synovi ukázat vlak
bez řidiče. Kdysi jsem viděla reportáž o vlaku, který je řízen jen
počítačem a tak jsme číhali, jestli na téhle trase nějaký bude. A byl
:-)) linka U3 nemá vepředu kabinu řidiče, proto se tam vždy nahrne
dostatek zájemců z řad pasažérů a sledují cestu očima řidiče. Poslední
fotka zachycuje právě pohled do předního vozu, bohužel to líp nešlo, vůz
už jel a tak je rozmazaná. A to bylo už opravdu všechno, před sedmou
hodinou jsme vyrazili směr Praha a v 22,30 jsme vystupovali z autobusu.
Uchození, unavení, ale s výletem jsme byli oba dva spokojeni. A ještě pár
zajímavých odkazů na tuto tématiku:
Oficiální stránky města Norimberk
Stránky o norimberských vánočních trzích
České stránky se stručnou historií a popisem hlavních
památek v centru Norimberku
3. 12. 2008 Klub seniorů Čakovice -
drátěné vánoční ozdoby
Před Vánoci jsem přišla do Klubu seniorů v Čakovicích s drátěnými
vánočními ozdobami. Protože vím, že je tam hodně šikovných babiček,
vůbec jsem nepochybovala, že se aktivně zapojí i do výroby těchto osob.
Doma jsem jim připravila drátěné tvary, rozdala korálky a tenké drátky a
po krátké instruktáži a ukázce se do toho s vervou pustily. A že
jim to zase šlo :-)), většina z nich si odnášela domů hotovou
ozdobu. Prohlédnout si můžete pár snímečků pracujících babiček a nakonec
několik hotových ozdob. A příště? Už mám pro ně tvoření vymyšlené a
bude velikonoční :-)).
7. - 12. 2. 2008 - mezinárodní hračkářský veletrh v
Norimberku
Galerie vláčků, panenek a miniatur
Podruhé jsem s děvčaty z Klubu panenek navštívila Toy Fair 2008 v
Norimberku a opět to byl zážitek, na který budu dlouho vzpomínat. Zase
jako loni jsme nestihly všechno, to se nedá, je to opravdu rozsáhlý
komplex a to jsme ještě na chvíli zašly do města, takže celkového času na
všechno bylo málo. Prošly jsme pavilóny s panenkami, plyšáky a
miniaturami na zařízení bytečků a domečků pro panenky. Bylo jich tolik,
že jen oči přecházely, nejvíc mi učarovaly funkční miniatury od jedné
německé firmy, kdy 1,5 cm nůžky opravdu stříhaly, pila řezala a pastelky
malovaly. Paní u stánku byla ochotná a tak nám všechno ukázala, vidět to
takhle zblízka na vlastní oči, to je hned něco jiného. Stánek pana
Tonnera jsme našly až v závěru (mluvím za sebe a korálkovou Janu -
tentokrát jsme udělaly 2 skupiny) a byly tam nové panenky a panenky z
podzimu loňského roku. Ve stánku jich nebylo moc, něco přes 20, ale bylo
tam moc prostoru na tak málo panenek, proto stánek působil kapánek
prázdně. Fotky z něj nemám nijak úžasné, ty horní poličky byly dost
vysoko a tak jsou panenky nafocené zespoda a ještě všechno pod umělým
světlem, je to jen pro informaci, jak to tam vypadalo, panenku si lépe
prohlédnete na oficiálních stránkách. Opět jsem v těchto pavilónech moc
nefotila, jen pana medvědáře jsem se dovolila, pak jedny miniatury -
firma NIC (prodávají se i u nás) a nakonec u stánku firmy Tonner.
Zákaz focení ale neplatil v pavilónu s mašinkami, tam se fotilo o sto
šest, tak jsem se snažila nafotit co nejvíc a co nejlépe. Svědčí o tom
400 fotek, které jsem tam udělala, po přebrání si jich můžete prohlídnout
více než 200. Halu s mašinkami jsem letos chtěla navštívit hlavně proto,
že jsem s sebou měla i syna a toho samozřejmě panenky nezaujaly až tolik,
i když miniatury obdivoval s námi a byl z nich u vytržení taky, ale
chtěla jsem mu dopřát nějaký typicky mužský koníček. No...... jak bych to
jen řekla :-)) asi tak: od mašinek jsme se nemohly odtrhnout ani my
ženský, bylo to úžasný a protože sem tam já a zcela pravidelně korálková
Jana, vyrábíme miniatury, tak to byl pro nás obrovský zážitek a
inspirace. Podotýkám, že jsem v tomto jednom mašinkářském pavilónu
nestihla nafotit všechny scény s mašinkami, ale ty, co nás zaujaly, tak
ty jsem fotila velice podrobně, doufám, že se vám to bude líbit tak, jako
nám. A už se těšíme na další ročník, věnujeme ho jen a jen výstavě a tak
možná poreferuji i o letadýlkách :-)).
23. 1. 2008 Klub seniorů Čakovice - korálkové
stromečky
Tentokrát jsem do Čakovic přijela s výrobou korálkových stromečků.
Stačilo ukázat jak na to a babičky se pilně pustily do práce. Šlo jim to
moc pěkně, každá pracovala tak rychle, jak jí to šlo, podařilo se
dokončit 3 stromečky (nafoceno dole), poslední, bílý jsem umotala pro
jednu babičku, které ruce už tolik nesloužily. Opět to bylo prima
strávené odpoledne a tak už jsme se domluvily na dalším odpoledni na
podzim.
7. 11. 2007 Samostatná výstava mých panenek a veškeré
tvorby na ně - budova SUDOPu PRAHA, Olšanská 1a, Praha 3
Galerie - zahájení výstavy, návštěvníci a
předváděné panenky
Už dlouho nosím s sebou do práce ukazovat svoje výtvory a vždy je to jen
pár kousků, které unesu a tak jednou padla nenápadná věta: "A výstavu nám
tady neuděláš?". Nejdříve musím uvést, že náš zaměstnavatel je těmto
aktivitám svých zaměstnanců velice příznivě nakloněn, takže máme možnost,
pokud o to požádáme a sladíme s ostatními potřebami firmy, takovou
výstavu uspořádat. Tak jsem se do toho pustila. Ani nevíte, jak jsem si
vlastně zavařila :-)), ale ráda. Připravit výstavu z mojí tvorby
znamenalo nejdříve přebrat těch zhruba 350 oblečků, co mám doma, pak se
podívat, kolik mám panenek a potom poprosit děvčata panenkářky o pomoc.
Svých panenek jsem měla asi 90, zbytek jsem si půjčila, celkem mi jich
někdo napočítal 216 (upřesním, až je dopočítám). Za zapůjčení panenek
tímto děkuji Ivaně Filipové - www.ivanafilipova.ic.cz, Denise Molitorisové - www.molendrix.com,
Janě Bubeníkové - www.fashiondolljana.ic.cz a Janě Talpové - www.iluska.ic.cz.
Výstava se podařila, byla jsem moc spokojená, i když jsem v posledních
týdnech před ní nedělala nic jiného než panenky, dokončovala nábytek,
dodělávala oblečky a miniatury. Byla jsem nervózní z té hromady panenek a
příprav a právem, na konečnou instalaci jsme měli asi 3 hodiny a to bylo
opravdu málo. Kdybych to dělala sama, tak to vůbec nestihnu, děkuji tímto
za pomoc při instalaci mým kolegyním - Janě, Evě, Marušce, mojí dceři
Zuzce, Jany dceři Katce a Fibi, která taky
ochotně přijela pomoci. Podařila se nám naistalovat většina exponátů, ale
pár panenek přece jen zůstalo neoblečených, některé neměly boty anebo
jiné doplňky, ale v průběhu výstavy už nebyl čas na doplňování, pevně
doufám, že i toto množství postačilo ke koukání.
Člověk by neměl chválit sám sebe, to se nesluší, ale asi to budu muset
udělat, protože tolik pozitivních a nadšených reakcí za jedno odpoledne
od každého návštěvníka jsem ještě nezažila. Pro lidi byl docela
šok vidět na jednom místě přes 200 panenek, to opravdu nikdo
nečekal, dokonce ani moje kolegyně a kamarádky. Nakonec.... i já byla
překvapena, jak vypadá pohromadě mých 200 modelů, ani já je takto běžně
nevidím. Nejvíce se obdivovaly tonnerky a hned poté miniatury a nová
lednice do baru. Na výstavu jsem připravila asi 10 modelů či scének,
které ještě na stránkách nenajdete a tak jsou nafoceny zcela provizorně,
na stránkách budou postupně přibývat v lepším provedení. Děkuji za účast
všem, kdo přijeli, někteří z vás vážili dlouhou cestu jako děvčata z
Ostravy, a vy ostatní, kteří jste buď moc daleko anebo vám to nevyšlo z
jiných důvodů, podívejte se alespoň do galerií, jak to tam vypadalo.
Galerie jsem rozdělila do 3 samostatných částí, protože původních fotek
bylo přes 700 a tak jsem je musela nějak přebrat. I tak jich zbylo hodně,
uvidíte asi i stejné anebo podobné obrázky, je to tím, že se mi fotky
sešly od 4 dalších lidí. Promiňte kvalitu fotek, každý máme jiný foťák,
někdo fotil s bleskem, jiný bez, někdo kvalitně, jiný méně, navíc se
fotilo jak za světla, tak po setmění při umělém světle, snad to pro
ilustraci bude stačit. První část je věnovaná instalaci a zahájení v
užším kruhu mých nejbližších spolupracovníků a šéfů, druhá pak
návštěvníkům výstavy po celý den a třetí panenkám, modelům a scénám.
Přeji příjemné pokoukání a doufám, že se budete bavit. Alespoň já jsem se
bavila báječně a moc a moc děkuji za všechna krásná slova, která na
moji adresu padla.
24. 10. 2007 Klub seniorů Čakovice -
drhání
A utekl rok a půl a byla jsem v Čakovicích v Klubu seniorů opět a
tentokrát s drháním. Jak vidíte na přiložených obrázcích, několik babiček
se do drhání pustilo se mnou, asi se to za tak krátkou dobu nenaučily,
ale alespoň nakoukly do tajemství drhání. Některé z nich si dokonce
odnášely hotový jednoduchý náhrdelník, který si udrhaly vlastníma rukama,
co víc bych si mohla přát. Moc se mi tam líbilo a určitě přijmu ráda
další pozvání. Tak zas někdy příště :-)).
19. června 2007 - Den otevřených dveří v areálu
Pracoviště dětské medicíny Fakultní nemocnice Brno -
dobročinný
stánkový prodej rukodělných výrobků.
Opožděně přidávám jeden příspěvek z června (11.11.2007)
Na jaře mě oslovila Mgr. Klára Pitlachová z Dobrovolnického centra
Motýlek o.s. s prosbou o sponzorský dar na dobročinnou akci v brněnské
nemocnici. Zareagovala jsem okamžitě, mimo jiné i proto, že můj syn má
také nemoc, která sem tam potřebuje hospitalizaci a tak to v dětských
nemocnicích znám a ráda je podpořím a protože nemám tolik volného času,
abych se aktivně účastnila dění přímo na místě, považovala jsem toto jako
tu nejmenší pomoc, kterou můžu poskytnout.
Na prodej do stánku jsem ušila několikery šatičky
pro Barbie, a dále jsem darovala háčkované zvonečky, ozdoby, obrázky
atd. Jak to všechno vypadalo a dopadlo se podívejte na přiložených
fotografiích a textech, které mi Klára zaslala. A protože stánek byl
úspěšný, zopakovala se tato akce znova na podzim letošního roku.
Letáček o aktivitách Dobrovolnického centra Motýlek
Zpráva z
dobročinné akce v nemocnici v Brně
20. června - 5. srpna 2007 - výstava panenek v
Mariánské Týnici
Moje další účast na výstavě panenek, vystavovali jsme ve stejném složení
jako v Bílině a zhruba i stejné exponáty. Galerii jsem tudíž připravila
mnohem skromnější, obrázky by se opakovaly, na konci můžete vidět
vystoupení na slavnostním zahájení výstavy a i některé z vystavovatelek
osobně.
Galerie z výstavy
1. - 6. 2. 2007 - mezinárodní hračkářský veletrh
v Norimberku
Opět moje první účast na takovéto výstavě a dostala jsem se na ni
jen díky Klubu panenek, který ji navštěvuje již několik let. Na
veletrhu se bohužel nesmělo fotit, takže jediné obrázky, které
vznikly přímo v areálu jsou ty, které po svolení nafotila Denisa u stánku
firmy Tonner (odkaz pod textem). Veletrh byl úžasný nejen množstvím
hraček, ale hlavně velikostí. 12 obrovských hal vzájemně propojených
širokými chodbami, za jedno odpoledne se to opravdu stihnout nedalo a tak
jsme si vybraly ty haly, které nás zajímaly. Samozřejmě, že hlavně
panenky, medvídci a miniatury, ale bylo zajímavé se podívat i na plyšáky,
protože takového plyšového koně v životní velikosti, to jsem ještě
neviděla. Výstava byla kontraktační a spíše pro odbornou veřejnost, děti
do 16 let sem nesměly vůbec, takže se vám naskytl obrázek seriózních
obchodníků, kteří se vesele prohrabují hračkami a vybírají a domlouvají.
Nebudu zastírat, že jsem byla v prvním okamžiku ohromena, nejraději bych
u každého stánku zůstala půl hodiny, ale to nešlo a navíc...... u 10tého
stánku se zastavíte s nadšením, u 50tého stále máte zájem velký, u
150tého se podíváte už jen jestli je tam to, co vás zajímá a u 300tého už
jen procházíte kolem a ani se nezastavíte, protože je to padesátý stánek
s podobným zbožím, které jste už viděli. A tak si začnete vybírat a
velice přesně odhadnete, kde se zastavíte a co můžete přejít, mimochodem,
navštívily jsme i stánek českého Merkuru :-)).
A protože jsme se chtěly podívat i do města, hlavně na nějaké panenky,
botičky či miniatury, opustily jsme veletrh po několika hodinách, kdy
jsme zkonstatovaly, že jsme viděly vše podstatné, co jsme chtěly. Že si
uděláme takovou procházku po hlavní ulici a náměstí a pokud objevíme
nějaký zajímavý obchod s hračkami, nakoukneme, nakoupíme a jde se dál.
Ráda bych to nazvala procházkou, ale pro mojí osobu to byl spíš úprk, při
kterém jsem já bláhová ještě fotila. Omluvte kvalitu fotek, měla jsem
vždy asi jen 2 vteřiny na zamíření a už jsem zase dobíhala děvčata, která
mi utekla o 20 metrů. Takže uvidíte věže a domy nakřivo, věže bez špiček
a tak podobně, ale šlo mi jen a jen o zachycení atmosféry města a jeho
architektury, protože je to moc krásně udržované, starobylé město a možná
těmito fotkami nalákám někoho z vás na jeho návštěvu.
Galerie z Norimberku - rychlá procházka městem
Galerie z veletrhu - stánek firmy Tonner
1. února - 25. března 2007 - výstava panenek v
Bílině
Moje první účast na výstavě panenek, konala se v Bílině, ve výstavní síni
Kaskáda, za náměstím hned naproti kostelu. Výstavu pořádal Klub panenek
ČR a celkem zde vystavovalo 6 členek, některé určitě znáte z mých odkazů:
Alenka Zemanová - starožitné panenky, Ivana Filipová - www.barbie_ivanafilipova.ic.cz, Denisa - www.molendrix.com,
Jana B. - www.fashiondolljana.ic.cz, Jana T. - www.iluska.ic.cz.
Bylo tu k vidění zhruba 500 panenek a to jak starožitné panenky našich
babiček, tak i panenky Barbie nebo Tonner. A jak to vypadalo při
instalaci? Podívejte se a děkujeme za návštěvu!
Galerie z výstavy
červen 2006 - Klub panenek ČR
Když jsem se od Denisy dozvěděla o klubu panenek ČR, učinila jsem
dotaz, za jakých podmínek se můžu stát jeho členkou. No, nejsou to
složité podmínky, stačilo ukázat moji tvorbu a byla jsem přijata. :-)) Od
té doby se zde setkávám s hromadou báječných lidiček, kteří mají stejného
koníčka, což je skvělé a jsem mezi nimi ráda.
květen 2006 - spolupráce s www.mamatata.sk

www.mamatata.sk
V květnu 2006 jsem začala spolupracovat se slovenským webem
www.mamatata.sk, mám tu svoji rubriku Pletieme, štrikujeme, šijeme, ... s
Erikou" - tady se budou postupně objevovat popisy a postupy prací pro
děti či pro jejich rodiče, někdy to budou převzaté věci z mých
stránek, jindy vyrobím absolutní novinku. Spolupráce mě moc těší, je to
motivace do další práce.
15. 2. 2006 Klub seniorů Čakovice -
háčkování
Oslovila mě paní, která pořádá pro klub seniorů v
Čakovicích náplň středečních odpolední, jestli bych nechtěla přijet se
svým háčkováním. Něco ukázat, trochu popovídat, popřípadě poskytnout nové
vzory atd. Řekla jsem si, proč ne a musím říct, že se mi to líbilo.
Bábinky štěbetaly, až jsem je musela někdy překřikovat, ale alespoň to
svědčilo o tom, že je moje tvorba zaujala a mají potřebu o tom
diskutovat, nevím, co bych dělala, kdyby tam bylo absolutní ticho. Takže
závěr - potěšilo mě to a byla jsem ráda, že se i líbilo.