Zatím toho není moc, je to dáno tím, že jsem pracující žena a tak času je stále málo, přes týden v práci, přes víkend trošku navařit, poklidit, dohnat, co se přes týden nestíhá, no a nechat si čas i na svoje koníčky, jinak bych vám neměla co ukazovat. Nicméně, už i tato galerie se postupně plní, přináším vám hlavně reportáže z akcí a výletů, kterých jsem se zúčastnila anebo naopak, které pořádám nebo jsem byla přizvána k účasti.




Prague Patchwork Meeting 2013

Galerie fotek z patchworku (klikněte na obrázek)

Letos mi na výstavu patchworku skoro nezbyl čas, ale nakonec jsem v pátek odpoledne po práci výstavu stihla. Měla jsem na ni 2 hodiny, tak jsem si říkala, to bude úprk, všechno nafotit, podívat se do krámků, ale nakonec se to stihlo a ještě čas zbyl. A já vám řeknu proč. Mám patchwork ráda ve všech jeho podobách, to znamená klasický i art, ale čeho je moc, toho je moc a art patchworku tam letos bylo hodně. Ne všechen se mi líbil, spousta z něj se nesměla fotit, takže jsem nakonec oběhla hlavně klasické patchworky a vyfotila i nějaké ty art, ale v galerii nejsou všechny, dobrá polovina z nich byla v barvách hnědá, černá a šedá a vzájemně se ještě kombinovaly, takže jsem z těch děl měla poměrně depresivní pocit. Takže jsem je rychle přelétla, protože na výstavu chodím načerpat inspiraci, obdivovat šikovnost a nápaditost, ano, uznávám, že i toto je nápaditost, ale mně se to v těchto barevných kombinacích vůbec nelíbilo, někdy jsem ani nevěděla, co ten který obrázek vyjadřuje. Obchůdků na nákup látek tam bylo dost, co přibylo, to bylo plstění, trošku nevím, proč tam bylo, protože to se objevovuje na všech kreativních výstavách, co jsou v průběhu roku, ale že by mělo být právě na výstavě patchworku, to se mi nezdá, no.... bylo. Co říct závěrem? Ne, že bych byla přímo nespokojená, to ne, ale první ročníky byly lepší, věci se tolik neopakovaly a bylo to více zaměřené na klasický patchwork.


16. 3. 2013 Iris Folding v Muzeu hl. města Prahy





Iris folding byla poslední papírová technika, kterou jsem pro Muzeum hl. města Prahy předváděla, další vyučování začne zas až na podzim. Pro tuto techniku nemáme český název, ale je to skládání papírových proužků, které po nalepení připomínají čočku objektivu, která se tímto způsobem otevírá a zavírá. Technika není vhodná pro malé děti, přece jen se tam musí dodržet určitý postup, ale ty, které se do toho pustily, udělaly přáníčka buď samy, nebo za pomoci rodičů. Úplně malé děti jsem zabavila výrobou jednoduchých přáníček - lepily na ně kytičky a motýlky, ozdobily nalepené vajíčko....Touto technikou se tedy můžou zdobit přáníčka, ale může se použít i na scrapbooking, na dárečky, visačky apod. V muzeu jsem tentokrát byla s paní Mukovou, která předváděla výrobky ze šustí, také jsem si stihla jednu panenku vyrobit.


16. 2. 2013 Quilling v Muzeu hl. města Prahy







V únoru jsme se v muzeu věnovali technice quilling. Je to velice hezká technika, opět je to práce s papírem, tentokrát s proužky papíru, které se smotávají do koleček a z těch se tvarují různé tvary a dá z nich udělat v podstatě cokoli. Od zvířátka po kytičku, od dortíku po abstrakci, motivy vánoční, velikonoční, Valentýn, narozeniny, dětské motivy, narození dítěte, svátek nebo jen tak pro radost. A tím je mi tahle technika moc a moc sympatická.
Sama ji neumím dlouho, většinu technik se učím sama a i tady jsem s tím začala, ale protože jsem si na jednom trhu všimla velice šikovné dámy Jany Maiksnar Vašíčkové, která dělá krásný quilling a já ho obdivuji, tak jsem se přihlásila na její kurz. Nikdy se doma nenaučíte všechno tak, jak se má nebo něco děláte složitěji, než je třeba a tak v tomto případě mi byl kurz velkým přínosem. Ne, že bych neuměla zatočit proužek papíru a pak ho vytvarovat, ale spíš se mi jednalo o ty malé finty, které člověku pomůžou při práci a které já bych složitě vymýšlela. Kurz byl úspěšný, zábavný, obohacující, už jsem přihlášená na další a to pro pokročilé.
A jak se s touto technikou popasovali návštěvníci? Je to piplavá práce, natáčení proužků se občas nepovede, občas si už hotový tvar pomačkáte a musíte začít znova, takže technika je to náročnější. Ale i přes všechny tyhle problémy alespoň základní kroužek zvládly i děti a dospělí byli samozřejmě trochu zručnější a dokázali vyzdobit i složitější přáníčka. Celkově si myslím, že se to všem líbilo, obyčejné proužky papíru (nařezáno ve skartovačce) přeměněné do květinových vzorů, zvířátek nebo vánočních vloček mluví samy za sebe.


12. 1. 2013 Tea bag folding v Muzeu hl. města Prahy





Měsíc utekl a já jsem v muzeu zase a tentokrát s technikou Tea bag folding neboli skládání čajových sáčků. Skládají se z nich malé hvězdičky nebo kytičky, v podstatě je to jednoduché origami. A protože je jednoduché, dá se to během pár minut naučit a použít hvězdičku na přáníčko nebo jako jmenovku, ozdobnou visačku, zkrátka sáčkem, který byste obvykle vyhodili ještě můžete někomu udělat radost. Měla jsem připravené absolutně jednoduché skládání, které zvládnou i malé děti, pak jeden jednoduchý postup, kdy v každé fázi jeho skládání se dá udělat hvězička a každá bude tak trochu jiná a samozřejmě i jednu složitější hvězdu, aby návštěvníci viděli, co všechno jde udělat, nakonec i tuhle složitější 2 návštěvníci složili.
Rozjezd byl mírný, protože Muzeum nepořádalo nějakou novou výstavu, tak jsme očekávali, že návštěvníků moc nebude, ale... po mírném rozjezdu, po návštěvě mé oblíbené rodinky, která ještě ani jednou nevynechala moje tvoření, se nahrnulo do muzea asi 25 holčiček. Ono se totiž konalo autorské čtení k právě probíhající výstavě dětské ilustrace a tak to návštěvníky přece jen přilákalo. Museli se rozdělit na poloviny, protože tak velké množství jsme neměli ani kam usadit a tak jsem s 12 děvčaty začala tvořit. No byl to hukot :-) některé byly šikovnější a rychlejší, ale hlavně, nemohla jsem být u všech a tak jsem přebíhala jak potrefená husa z jednoho místa na druhé, abych stihla radit všem. Povedlo se, každá z nich si odnesla jedno přáníčko, ale bylo to opravdu náročné. Byla jsem vděčná, že další půlhodinu nikdo nepřišel :-). Jsem opět ráda, že se to líbilo, že jsem mohla ukázat, že i z odpadního materiálu se dají dělat krásné věci a možná jsem tím někomu otevřela oči a inspirovala ho k tvoření.


15. 12. 2012 Drátěné vánoční ozdoby v Muzeu hl. města Prahy





Další dovednost, kterou jsem učila návštěvníky muzea byly drátované vánoční ozdoby. Přišly hlavně děti, ale hodně z nich bylo šikovných a každé z nich si nějakou drátěnou ozdobu odneslo. Jelikož to bylo na vánoční téma, nebyla jsem tam jen já, ale i další dvě dámy, jedna s litím vosku a výrobou svíček ze včelího vosku, další pak s pletením z pedigu, které jsem si i vyzkoušela... což jsem neměla dělat, jelikož jsem zjistila, že mě to taky jde a baví :-). Myslím, že se tvořivá sobota návštěvníkům líbila, bylo jich zatím nejvíc, chtěla jsem fotit i sousední tvoření, ale nestihla jsem, vždycky jen honem po skončení udělat snímek a jelo se dál.

14. 12. 2012 Advent v Drážďanech

Galerie z adventu


Stejně jako vloni, i letos jsem měla nabitý podzim a už už jsem adventní výlet vzdávala.... ale nakonec jsem se domluvila s kamarádkou a jejím manželem, že vyjedeme jen někam blízko a nejlépe ne o víkendu, aby nebylo nabito, no a to se podařilo. V pátek jsme se podívali do Drážďan, já vím, sem jezdí spousta Čechů, ale v Drážďanech o adventu jsem ještě nebyla, slyšela jsem, že jsou tady moc hezké trhy, tak jsme vyrazili a opravdu nelitovali, po rakouských a bavorských trzích to byla zase změna. Bylo to tentokrát jen a jen o těch trzích, i když jsme zcela na konci naší cesty zašli i do obchoďáku, kde jsme spíš jen okukovali, než nakupovali, koupila jsem jen nějaké maličkosti pro vnučku, čokoládu pro kluky a super knoflíky, které využiju jako miniatury. V Drážďanech je několik velkých trhů, asi 8 a nám se povedlo jich vidět 5. Jako první, největší a nejznámější jsme navštívili trh Stritzelmarkt (Štrýclmarkt) na náměstí Altmarkt, hlavní rozdíl byl na první pohled viditelný a nám se moc líbil, každý stánek měl na střeše nějaký výjev, scénku, často se vztahovala ke zboží, které se tady prodávalo, jindy to bylo obecnější, dárky, Santa, dřevěné figurky na stromek. A tak jsem chodila a fotila, nakonec.... v galerii neuvidíte moc stánků, ale hlavně spoustu střech :-)). Trh jsme prošli po pravé straně celý, ukecala jsem kamarádku a svezly jsme se i na ruském kole, hezky se to houpalo a jelo docela rychle, nějaké vázání nebo zabezpečení.... kdepak, zkrátka se musíte držet :-)), tak to byla trocha adrenalinu :-) A pak jsme se přesunuli na trh na náměstí Neumarkt, tenhle trh nebyl tak atraktivní, jako ten předešlý, ale byl zajímavý tím, že jste se ocitli zpět v čase a to na přelomu 19. a 20. století. Vše, co se tady prodávalo, muselo být vyrobeno z dobových materiálů, nesmí se tady balit věci do igelitu, hudba je zde jen a jen živá, zkrátka věrná atmosféra této doby. Hned za kostelem se nachází další, menší trh a to u kostela Frauenkirche, není velký, je to v podstatě jen jedna ulice, ale přesto tady mají výborné karibuřty a hrníček s vlastním nápisem. Další trh je ve čtvrti Neustadt, není to daleko, jen přejít most, ale protože byla zima, až praštělo, tak jsme se tam už nevydali a zamířili jsme na nádvoří zámecké stáje Stallhof, kde byly středověké trhy. Tady už opravdu byly k vidění jen věci, které se tak mohli ve středověku dělat a vidět, takže nebyla nouze o řemesla - truhlář, šperkař, zpracování vlny na kolovrátku a spousta dalších. Všichni účinkující byli stylově oblečeni, pití se podávalo v kovových nebo dřevěných nádobách.... obdivuji, že to ti Němci dokáží každý rok takhle dodržovat, bylo to milé osvěžení v těch, převážně komerčních trzích. Odtud jsme se původně chtěli vydat ještě k trhu u zámku (naproti Zwingeru), ale už se nám nechtělo, takže jsme prošli starým městem zpět na Altmarkt, cestou jsme potkali další trh, jehož jméno nevím, takový normální malý trh to byl. A už jsme zase byli na Štrýclmarktu a prošli jsme ho zpět po levé straně, abychom viděli všechno. A pomaličku jsme se vydali zpět k autu, jelikož jsme ale parkovali hned vedle ulice Prager Strasse a zde byl náš poslední trh, museli jsme ho samozřejmě taky navštívit. Byl klasický, nic nového, ale to nevadilo, stejně jsme si tady už jen dokoupili nějaké sladkosti, vypili náš poslední vaječný punč (něco jako zředěný vaječňák, trochu okořeněný a se šlehačkou) a jelo se domů. Ptáte se, jestli jsem si koupila nějaký hrneček? No jasně, a měli krásné, původně jsem si říkala, že maximálně dva si přivezu, už jich mám hodně a nemám je kam dávat, ale nakonec jsem překonala i loňský rekord, kdy jsem musela koupit 3 (z každé vesnice jeden) a přivezla jsem si 4. Tak se tady se ně podívejte - každý má nadepsáno, z kterého trhu pochází, poprvé mám i skleněné, ne jen keramické a vypila jsem z nich 2 svařáky a 2 vaječné punče, byla to nutnost, byla fakt zima, divím se, že jsem zvládala vůbec fotit, za každé malé rozmrznutí jsme byli rádi. Takže závěrem - trhy v Drážďanech můžu doporučit, jsou hezké, nejsou daleko a prodejci umí základní výrazy i česky, takže i vy, kteří jazyky neovládáte, se tady hezky domluvíte.


Katalánsko, Španělsko - 21. 9. - 30. 9. 2012

Zajímavé je, že do Španělska jsem se nikdy vysloveně netoužila podívat, ale za to, že jsme tam nakonec přece jen jeli, může moje studium španělštiny. A když už člověk studuje nějaký jazyk, tak by měl tu zemi i navštívit a něco zajímavého se o ní dozvědět. Jela jsem se synem, který se španělsky učí taky a řekli jsme si, že i přesto, že naše španělština je zatím jen taková začátečnická, že se ji zkusíme používat co nejvíc a uvidíme, jestli se domluvíme. Domluvili, to bylo příjemné překvápko :-), takže jsme se trochu i pocvičili.
Zájezd jsme absolvovali autobusem, trochu dlouhá cesta, ale dalo se to zvládnout. Byl to poznávací zájezd a viděli jsme toho opravdu hodně, nevynechali jsme ani jeden výlet, proto jsme tam přece jeli, že? Takže stručně, vyjížděli jsme v pátek, samozřejmě přes noc, ráno jsme byli na místě. Ubytovali jsme se v Pineda de Mar v hotelu, celý den jsme měli volno, takže na chvíli k moři a trochu prozkoumat okolí. Od neděle až do dalšího pátku už jsme jezdili každý den na výlety, které popíšu níže. Zpět v sobotu, v neděli v poledne jsme byli v Praze. Hodně jsem fotila, skoro 7 tisíc snímků jsem přivezla a proto to tak dlouho trvalo, než jsem je zpracovala do galerií. Ale už je hotovo, takže tady jsou moje reportáže a poznatky.

Architektura: Architektura Barcelony a menších měst je samozřejmě odlišná, nedá se to srovnávat. Barcelona je velkoměsto se spoustou krásných a velkých budov, podobných těm v Praze nebo v Paříži, pokud jsou ze stejné doby. Je tady i moderní architektura, kontroverzní budova Torre Agbar, které přezdívají.... no ani se neptejte jak :-), ale v noci bývá krásně osvícená. Anebo hotel W ve tvaru plachetnice. A samozřejmě Antonio Gaudí, jedinečný, nezařaditelný, nenapodobitelný, zvláštní, šokující.....
Čistota měst: Barcelona se mi zdála čistá, městečka taky, nic, co by mě upoutalo, nějaký velký nepořádek tam nebyl....
Jazyk: Španělsko je otevřená země, plná přátelských lidí, asi za to může i krize, to víte, na turisty musí být milí, přinášejí peníze, ale já si myslím, že jsou takoví pořád. My ale byli v Katalánsku a to je část země, která má svůj vlastní jazyk a poslední dobou se mluví o snahách o její nezávislost. Tak jsem byla zvědavá, jestli s námi budou chtít vůbec mluvit španělsky. Tak vás můžu ujistit, že ano, mluvili bez problémů, snažili se nám rozumět, když mi došla slova a viděli, že nerozumím, tak spustili anglicky nebo německy, alespoň na hlavních turistických místech, tam to bylo automatické. A v hotelu? Kromě španělštiny a angličtiny uměla obsluha základy ruštiny, němčiny a dokonce i češtiny, takže to bylo fajn, domluvil se i ten, kdo jazyky neovládá. Po týdnu mluvení španělsky jsme zažili docela překvapivou historku v Barceloně na La Ramble. Kupovali jsme poslední suvenýry a prodavač slyšel španělštinu, ale ne katalánštinu, tak se optal z které části Španělska jste? Vyvalili jsme oči, protože jsme byli překvapení, že si o nás někdo může myslet, že jsme Španělé!!! A na druhou stranu to byla velká radost, že to, co se už čtvrtým rokem snažím naučit a pořád mi to do té hlavy nejde a nejde :-), tak že k něčemu je.
Ceny a vstupné: Jestli jsem vloni psala, že Paříž není levná, tak Katalánsko je ještě dražší. Za část vyšponovaných cen může určitě krize, za další část i to, že se právě letos v září zvedlo DPH a tak podražili. Vstupy začínají většinou na 10-13 eurech, slevy na studenty jsem neviděla, určitě tam budou, ale do většiny míst jsme šli jako skupina a tak jsme využívali hlavně skupinových slev, v Nou Camp to bylo 4 eura na osobu (sólo za 23, se skupinou za 19). Jen málo míst bylo levnějších, spíše mimo Barcelonu, hlavní atrakce Barcelony pod 15 euro téměř nešly. Jídlo a pití je na tom podobně, v restauraci je jídlo samozřejmě dražší, za rohem jsme měli supermarket Carefour, tam byly ceny příznivé a ledaccos bylo dokonce i levnější, než u nás doma.
Naše počasí: Počasí vyšlo přesně podle předpovědi, první dva dny bylo ještě teplo, trochu zataženo, pak se začalo ochlazovat, ale to nám nevadilo, na chození to bylo ideální. V moři se dalo koupat v podstatě jen v sobotu a neděli, což jsme taky udělali, pak už tolik foukalo, že koupání bylo stejně zakázané. A úplně stejně jsme dopadli s fotkami, například Barcelona nám vyšla vždycky zatažená, ale letovisko Tossa de Mar bylo nádherně zalité sluncem, takže se mi povedly krásně kýčovité záběry modrého moře a sluníčka a pláží.....
A teď už blíže k jednotlivým místům:

Pineda de Mar, hotel Koppers
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
Po příjezdu do Pinedy jsme museli nějakou dobu počkat na ubytování v hotelu, neváhali jsme, převlékli se a šli se podívat k moři. Po ubytování a zorientování se v terénu jsme vyrazili k moři znovu a tentokrát už v plavkách. Když jsme se vycákali, tak jsme šli na oběd do restaurace na pláži, dali jsme si gaspacho, ať ochutnáme něco místního a pak už jsme strávili večer na hotelu. Hotel byl takový standard, žádný luxus, ale to jsme ani nečekali, hlavně, že bylo čistě povlečeno, každý den uklizeno, čisté ručníky, samostatné sociální zařízení a to nám ke štěstí stačilo, nakonec, strávili jsme v pokoji velice málo času.

Výlet č. 1 - Barcelona gotická a čtvrť Raval
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
V neděli byl první výlet do Barcelony a pohybovali jsme se hlavně v gotické čtvrti. Pravda, opět jsem si nastudovala mapu a to, co bychom chtěli vidět, takže bylo po necelé hodině, kdy jsme začali procházku se skupinou jasné, že se odpojíme. Hlavním důvodem bylo, že jsme už věděli, že až se pojede do Barcelony podruhé (to měla být modernistická), že se vezmou jen hlavní díla Gaudího a po zbytku města se udělá okružní jízda. Kdepak, když už tam jsme, tak se podíváme ke známým místům osobně a to jsme i udělali, byť jsme tím přišli o jiný program.... o jaký? Zbytek skupiny prošel gotickou čtvrtí, téměř celou ulicí La Rambla (2,5 km) a kdo nechtěl jít do Akvária (někdo říkal, že je úžasné, kdo viděl lepší, říkal, že to nebylo nic moc), tak se mohl potulovat po hlavní ulici Barcelony La Rambla nebo v přístavu, kde bylo i velké nákupní středisko.
Procházku jsme začali paradoxně budovou modernistickou - secesní, protože by pak už nebyla příležitost se k ní vracet a je na úplném začátku čtvrti gotické, potažmo ve čtvrti La Ribera. Byl to Palác katalánské hudby - Palau (něco málo informací v češtině, a tady jsou oficiální stránky Palau. Byl opravdu krásný, zdobený, honosný.... Propletli jsme se řadou úzkých uliček a skončili na náměstíčku, kde stál kostel Santa Maria del Mar, stále se nacházejíci ve čtvrti La Ribera. Kostel je velice slavný, protože zde zřejmě spočinula i světice Sv. Eulálie, jejíž ostatky jsou zde uchovávány dodnes. Kostel se špatně fotí, jelikož stojí na malém náměstíčku a nikde není prostor pro udělání dobré fotografie. To samé platí i o inteiréru, tudíž, co se povedlo, se povedlo, co ne, bohužel.... Odtud jsme si vydali vlastní cestou, prošli jsme gotickou čtvrtí a došli až na náměstí Catalunya, v podstatě nejznámější a nejdůležitější náměstí v Barceloně, kde se sbíhají čtvrti Raval, Barri Gotic, ulice Passeig de Grácia, Rambla de Catalunya a La Rambla. A právě na ulici Passeig de Grácia se nachází ony slavné domy Antonia Gaudího, o kterých si přečtěte o kousek níže, v samostatném článku.
Po zhlédnutí domů a po trošku dražším obědě s výhledem na Casa Mila jsme se vydali hledat velkého kocoura do čtvrti Raval. Nebylo to až tak daleko, nicméně jsme šli pěšky, s mapou v ruce, a tak jsme museli počítat i s tím, že budeme chvíli hledat, zvlášť, když jsem si zapomněla napsat přesnou adresu, kde milý kocour pobývá :-). A tak jsme šli a šli, cestou jsme podle mapy zjistili, že můžeme jít i okolo barcelonské university, což jsme udělali a došli jsme až do čtvrti Raval. Je podobná čtvrti Gotic, jelikož je taky taková starodávná, no a jak jsme do ní zapluli, tak už nás čekalo doptávání na El gato del Raval - kocoura z Ravalu. Ptali jsme se asi 5x, přičemž jsme rozumněli už poprvé, ale jistota je jistota, cesta byla dlouhá a nám se zdálo, že je lepší se zase optat, než zabloudit. Část cesty vedla po slavné ulici La Rambla (celým jménem La Rambla de Sant Josep), pak jsme odbočili do Nemocniční ulice a už jsme koukali na ulici La Rambla del Raval, kde ve spodní části se nacházel onen slavný kocour
El gato del Raval od kolumbijského umělce Fernanda Botera. A už byl čas na návrat, tak jsme se zorientovali a po krátké diskuzi, kdy jsme se nemohli dohodnout kudy kam :-) jsme namířili po ulici Avinguda de les Dressanes a dorazili až k místu setkání, k památníku Kryštofa Kolumba, který se nazývá Mirador de Colom. Ale na téhle ulici jsme potkali nádherné pouliční umění a to vytváření obrazů z květinových lístků, jak z lístků z květin, tak ze stonků..... nádhera. O co přesně šlo? Jmenuje se to Congrés International d Art Efímer a jestli jsme správně pochopili, tak se zde představují jednotlivé regiony Španělska, z květin vytváří obrazce a velice pravděpodobně se soutěží v různých disciplínách, nečetla jsem to tak podrobně. Nicméně, obrazy byly moc krásné, byli jsme rádi, že jsme je neminuli a u několika jsme viděli i způsob tvoření, jelikož ještě nebyly hotové. Na ulici La Rambla také můžete vidět živé sochy a to v různém provedení a dokonce každý den jiné (byli jsme tam 2x a nepotkali jsme stejné). Květinové obrazce a živé sochy si prohlédněte v samostatné galerii.

Casa Batlló, Casa Mila
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
A teď se na chvíli vrátíme v čase a projdeme se po ulici Passeig de Grácia, kde se nachází obě slavné vily. První, vlevo, byla Casa Battló, absolutně nevím proč jsem očekávala nějaké osamělé místo, místo toho jsme stáli na rušné ulici, před námi Casa Battló, spousta turistů a žádný prostor na focení.... takže, co šlo nafotit, to tam je, co ne, tak bohužel a je potřeba se podívat na oficiální stránky. Casa Batlló je nádherná, barevná, zvláštně pokroucená, zkrátka jiná. Dovnitř jsme nešli, to by bylo na dlouho.... A po pár metrech je napravo další Gaudího stavba a to Cala Mila, neboli Pedrera (kamenolom), ta už není tak barevná, přišla mi o hodně jednodušší, než Battló, ale možná je to jen úhel pohledu. Opět spousta lidí, takže nemělo význam tam stát na prohlídku, tolik času jsme neměli. Ale i přesto, že jsme nebyli uvnitř, bylo moc hezké k těm domům dojít a vidět je na vlastní oči a zažít ruch téhle známé ulice. Když jsme pak v pátek jeli okolo vil autobusem, zachytila jsem ještě další Gaudího dům (poslední obrázek), protože on jich vytvořil pro různé majitele více, jen ty dvě vily jsou nejznámější a nejvíc architektonicky odlišné, bohužel, název té poslední už nevím.

Poble Espanyol
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
Posledním bodem nedělního výletu byla návštěva Poble Espanyol nebo Pueblo Espaňol, čili španělské město či vesnice. Poble Espanyol je areál se souborem staveb, které představují architekturu celého Španělska a to proto, že architektura je v jednotlivých oblastech velice odlišná. Vesnici vystavěli v roce 1929 na vrchu Monjuic k příležitosti Světové výstavy, která se tohoto roku konala v Barceloně. Je zde celkem 117 staveb a jsou replikami skutečných budov z různých dob, nejstarší jsou napodobeniny těch z 11. století. Areál není jen muzeum, ale konají se zde různé workshopy, kulturní akce, je tady i několik obchodů a restaurací nebo sklářská dílna, kde se můžete podívat na práci šikovného skláře.


Výlet č. 2 - Horský klášter Monserrat
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
V pondělí jsme vyrazili na horu Monserrat, asi 50 km od Barcelony směrem do vnitrozemí, kde se nachází horský klášter. Klášter vznikl na základě zjevení, které viděli pastýři, jasné světlo a líbezná hudba sestupovala z oblohy. Toto se opakovalo, pastýře následoval farář a jak se to dozvěděl biskup, tak se vydal do hor a byla objevena jeskyně a v ní svatá socha. Když chtěli sochu vytáhnout, tak ztěžkla tak, že to nešlo a to si vyložili jako přání, že zde má zůstat a nechali zde vybudovat kapli. Časem se zde vybudoval klášter, uvnitř je socha Černé madony, tu jsme my neviděli, bylo tam spousta lidí a my jsme tu frontu nechtěli čekat, takže na sochu se podívejte na net. My jsme vyjeli lanovkou na vrchol a po hřebenech jsme zase sešli ke klášteru. Sice je klášter posvátné místo a měl by sloužit hlavně pro věřící, ale turistický ruch je tady obrovský, hlava na hlavě, nedivím se, pohled na horu i z hory je jedinečný. Samozřejmě, že k celému objektu patří i několik restaurací, prodejen se suvenýry - horu nebo černou madonu si můžete koupit opravdu na všem, od náprstku, jídelní soupravy až po tričko.


Výlet č. 3 - Tossa de Mar, Blanes, Lloret de Mar
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
V úterý se konal takový okružní výlet po letoviscích na pobřeží Costa Brava. Autobusem jsme dorazili do městečka Tossa de Mar, je to přímořské letovisko s krásnou, starodávnou pevností a když se vám povede počasí tak, jako nám, tak se tady dají udělat opravdu krásné snímky s průzračně modrým mořem, modrou oblohou bez mráčků, no zkrátka takové ty reklamní, kýčovité fotky, až na to, že je to pravda. Nejprve jsme vyjeli nad město kvůli focení, protože pohled na pevnost a přístav je odtud nejhezčí. Pak jsme se po městečku prošli, začali jsme u vykopávky románského domu, který mě dokonce i topení v podlaze a několik koupelen. Prolezli jsme pevnost, prošli pár uliček, dali si oběd a pak nás čekala jízda lodí do Lloretu. Bylo větrno a nebylo jisté, jestli vůbec pojedeme, ale měli jsme štěstí, naše loď ještě vyjela. Hezky to házelo, ačkoli to z obrázků není tolik znát, seděli jsme nahoře, ale seběhla jsem i dolů, abych nafotila a natočila nějaké ty vlny, trochu mi personál lodi nadával, protože ono sejít ty schody, když to s vámi hází sem a tam, není vůbec bezpečná záležitost, ale co bych neudělala pro trochu jiné snímky, že?
Cíl plavby byl v Lloret de Mar, což je další známé letovisko. V Lloretu byla chvíle času, tak jsme se prošli po nábřeží a po přilehlé ulici, kde jsme nafotili kostel Sant Roma ze 16. století. Víc se tady stihnout nedalo, jelikož za půl hodinky přijel autobus s těmi, kterým se na loď nechtělo a pokračovali jsme dál.
Dalším městečkem bylo Blanes, přímořské městečko se starodávnou tvrzí na kopci a botanickou zahradou. Původně jsme nechtěli do botanické zahrady vůbec jít, nic nás na tom nelákalo, pak jsme si ale řekli, co tady budeme dělat celou tu dobu a šli jsme. Nebylo to to nejlepší rozhodnutí, botanická zahrada na konci září už neposkytuje moc rozkvetlých květin, ale udělala jsem alespoň pár hezkých fotek s mořem.
Zahrada je na kopci a nahoru i dolů se jelo malým vláčkem, my jeli jen nahoru a protože v zahradě už nebylo co dělat, nám byla taky trochu zima a vláček měl přijet až za 3/4 hodiny, tak jsme cestu dolů vzali pěšky. A dobře jsme udělali, nafotila jsem přístav hezky zvrchu, v přístavu jsem pak vyfotila spoustu lodí a jiných zajímavostí. Všimněte si té dopravní značky s číšníkem, ta je tam proto, že restaurace je normálně v bloku domů, ale přes léto mají na promenádě u pláže, tudíž přes silnici, postavené letní zahrádky. A tak se taky musí dávat pozor na pobíhající číšníky, kteří nosí z kuchyně jídlo a pití naproti na zahrádku. Dokonce jsme si stihli zajít i na kávu a to už byl ale definitivně poslední den, kdy jsme stihli sluníčko a začalo být opravdu chladno. Fotky z přístavu a z botanické zahrady jsou v samostatných galeriích.




Výlet č. 4 - Cadaqués, Figueres - Muzeum Salvatora Dalího
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
A přišla středa a sice to ráno ještě nevypadalo tak tragicky, ale odpoledne už byla opravdu zima a i trochu poprchávalo. Jelikož to tady průvodci znají a ví, jak se na konci září může změnit počasí, tak cesta začínala na vzdálenějším konci a to na konci poloostrůvku Cap de Creus, v městečku Cadaqués. Je to malé městečko a Salvador Dalí v něm trávíval své dětství. Sám si pak pořídil dům nedaleko, ve vesničce Port Lligat, z něj je dnes jeho muzeum. Toto město se nachází v zátoce, je hodně navštěvované a oblíbené různými umělci. Ve městě jsme nejprve navštívili kostel Santa Maria, kde se nachází obrovský vyřezávaný oltář. Uličky Cadaques jsou úzké, strmé, celé město má červené střechy, bílé komíny a modré dveře a okenice, čímž místy připomíná řecké vesnice. Pan průvodce říkal, že tady se neztratíme, že to není velké město a všechny ulice nás dovedou na autobusové nádraží, že pohybovat se tady zkrátka není žádný problém. Tak jsme se ztratili :-). Udělali jsme to jednodušše. Po chvíli posezení v pobřežní kavárně jsme měli asi 3/4 hodiny na návrat, došli jsme tedy až skoro na druhý konec pomyslného účka (zálivu) a začali jsme ulicí šplhat nahoru. A jdeme a jdeme a ejhle, před námi konec kopce, moderní zástavba a zjevně konec města. Začali jsme zmatkovat, nebylo vidět ani na kostel, abychom se zorientovali, zhruba jsme věděli směr, ale ať jsme šli, jak jsme šli, stále jsme se motali jen v té modernější čtvrti na kopci. To už jsme skoro utíkali, já mezitím psala sms průvodci, že jsme se ztratili, ale že už se blížíme, asi 4x jsem se místních ptala, kudy na nádraží, no.... nakonec jsme doběhli ulicí dolů a zahlédla jsem pomalovaný roh domu, což mi už něco říkalo, protože jsem ho při příjezdu fotila, a tak jsme věděli, že nádraží už je nedaleko. Naše zpoždění nakonec bylo jen 5 minut, ale já to nemám ráda a všude chodím včas, i ta panika, která se mě zhostila byla dost nepříjemná a to mám velice slušný orientační smysl, proto mě to asi tak vyvedlo z míry, ztratit se v tak malém městě :-).
Pak jsme přejeli do Figueres, kde je známé muzeum Salvatora Dalího, vzniklo ze starého divadla a je to největší surrealistický objekt na světě. Je postavené do kulata, na to, že se tam pohybuje hodně lidí najednou a ještě jsou tam i vystavené obrazy, tak to není zrovna šťastné řešení, ale co bych čekala u tak zvláštní stavby, že? Uprostřed je otevřené nádvoří, kde jsou také vystavené exponáty a jak jsme chodili sem a tam, docela jsme se tam zamotali :-) některou uličkou jsme šli i 3x (třeba když jsme hledali záchod, okolo kterého jsme už šli a pak ne a ne ho najít). V muzeu jsou díla i jiných autorů a v suterénu je Dalího hrobka. Samozřejmostí jsou obchody se suvenýry, kde je Dalí opět na všem možném a obyčejné triko s jeho knírem vyšlo na 40 euro. No, co na to říct, je to všude stejné, zkrátka se na tom musí vydělat. Triko jsme si taky koupili, ale dalo se najít pěkně za víc, než poloviční cenu, chce to jen hledat. Jak jsem už psala, byla docela zima, když jsme vyšli, dokonce i poprchávalo, proto jsou venkovní fotky hodně zachmuřelé. Z tohohle města jsme viděli jen muzeum, ale protože jsem měla rýmu a potřebovala kapky do nosu, tak jsme se doptali na lékárnu, která byla níže v ulici a cestou mě zaujaly barevné krávy a koníci zavěšené na balkónech. Nevím proč tam byly, ale bylo to takové milé.


Výlet č. 5 - Barcelona modernistická a Camp Nou
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
Opět Barcelona a tentokrát modernistická. Jako první jsme navštívili Park Güell, (zde oficiální stránky) dílo Antonia Gaudího. Všechna Gaudího díla jsou zvláštní, takže i tenhle park byl. Je zde použito hodně barevných dlaždic na vydláždění předlouhé lavičky a dalších ploch na budovách. Dlaždičky jsou porozbíjené a znovu poskládané dohromady, někdy se složil původní vzorek, jindy se namíchal s ostatními dezény a vznikla z toho taková pestrá mozaika. Park je rozlehlý, ani jsme ho neprošli celý a byl odtud krásný výhled na město, celé se rozkládalo před námi. Dohlédli jsme až na přístav, na Sagradu, v dáli byl vidět Olympijský stadion.
Pak jsme jeli k Sagrada Familia, (zde oficiální stránky) nedokončenému, budoucímu chrámu Smíření, zasvěcenému Svaté rodině,také od Antonia Gaudího. Chrám anebo katedrálu či baziliku (všechna tato jména jí dávají a pan průvodce nám vyjasnil rozdíl, jen já jsem to zapomněla) najdete v centru Barcelony, v obvodě Eixample, staví se již od roku 1882 a je to hlavně z toho důvodu, že se staví pouze z dobrovolných příspěvků a darů, tudíž jsou zde i roky, kdy peníze nejsou a nestaví se. Dokončena by měla být v roce 2026, ke stému výročí úmrtí Antonia Gaudího. Když se řekne Sagrada Familia, tak to znamená neskutečně velkou a monumentální stavbu, plnou alegorií, příběhů, detailů, zvláštností a divností, a bylo mi jasné, že nemůžu být v Barceloně a nevidět ji na vlastní oči. Byla jsem tam, viděla ji, ale pocity mám smíšené, vlastně jsem z toho vůbec nebyla nadšená. Z obrázků jsem věděla, že je obklopena městskou zástavbou, ale nevím proč, čekala jsem alespoň nějaký parčík okolo a ne 4 rušné ulice. Takže zmatek, hukot, šílené spousty lidí, fronta, která se točila přes tři rohy (a my tam byli jen hodinku), nafotit se to pořádně nedalo, protože jsme odevšad byli blízko, samý jeřáb a míchačky a náklaďáky....... hmmmmm..... správně tušíte, tohle všechno dohromady mi zkrátka zkazilo celý dojem z tohoto úžasného chrámu :-( A tak jsem si koupila pár pohlednic se Sagradou, kde je chrám krásně z výšky nafocený, jeřáby jsou zaretušované a když se budu chtít kochat pohledem na tu krásu, tak se na ně podívám anebo si projedu internet s oficiálními záběry, ty moje amatérské nestojí za nic a opravdu si teď můžu jen říct, ano, byla jsem tam, viděla jsem ho.
Tím mu neubírám nic na jeho velkoleposti a genialitě, jen jsem si to nemohla pořádně vychutnat a pochybuji, že kdykoli v budoucnosti se to komukoli povede, vždycky to bude tahák pro turisty a tak tam bude vždy nacpáno, což je ale zcela v pořádku, kdo byl v Barceloně a neviděl Sagradu, jako by tam nebyl.... :-)) Cestou ke stadionu Camp Nou jsme projeli okolo vil Batlló a Mila, opravdu jsem byla ráda, že jsem se k nim dostala osobně, z autobusu se v městském provozu špatně fotilo. Cesta ke stadionu byla přes celou Barcelonu a tak jsem fotila všechno možné z autobusu, na některé věci jsme i zastavili a taky jsme vyjeli na kopec na vyhlídku, odtud byla Barcelona jako na dlani, takže byl moc hezky vidět přístav, jak ta městská část, tak i ta nákladní, hotel W, dohlédli jsme na všechny známé stavby, moc hezký výhled byl odsud.
A pak už hurá na stadion FC Barcelona Camp Nou. Je zde krásné muzeum, ve kterém si můžete prohlédnout všechny získané poháry a jiné trofeje, na velkých, interaktivních stolech a panelech si můžete prohlédnout a přečíst vše o hráčích, pustit si videa z důležitých zápasů, na obrovských obrazovkách zhlédnout části vítězných zápasů nebo předávání cen, opravdu působivé, jak nejsem žádný fanda do fotbalu, tak se mi tam moc líbilo. Když nejsou zápasy, tak se můžete podívat i dovnitř stadiónu, na takzvanou Tour Experience, můžete nahlédnout do šaten, k trávníku, do komentátorských stanovišť a nakonec si zakoupit dres, míč nebo suvenýr v dvoupatrovém obchodu, kde je všechno s logem FC Barcelona. Takže je vám jasné, že když jsem tam byla se synem, že jsme odjížděli s dresem, čepicí, míčem, hrníčkem, šálou :-)) :-)) :-)), divím se, že jsme si nekoupili i záchodové prkýnko s logem :-).


Výlet č. 6 - Girona, Besalú a nákup vína :-)
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
Starobylé město Girona, (neoficiální stránky, ale hezky napsáno) leží na soutoku řek Ter a Onyar, je to druhé největší město Katalánska. Podél řeky se nachází staré domy, které jsou hodně barevné, ideální na focení. Katedrála Santa Maria de Girona je opravdu veliká, svého času to byla největší jednolodní stavba na světě, fotit se uvnitř nesmělo, ale bez blesku jsem přece jen pár fotek v katedrále i v muzeu udělala. Dále jsme navštívili Arabské lázně, poseděli na kávičce před katedrálou a tady byl drzý holub, který čekal, že nám něco odpadne ze sendviče. A tak jsem ho nafotila zblízka a ještě jsem vyfotila mouchu, která neustále lezla po synovo ruce, přelézala sem a tam a nechala se vyfotit na makro, takže jsem měla aparát opravdu hodně blízko a stejně neuletěla. Pak jsme prošli malebným parkem a po hradbách jsme obešli kostel, podívali se na panoráma Girony, prošli jsme okolo univerzity a nakonec nám zbylo ještě trochu času si posedět ve druhé kavárně u řeky a počkat zde na odjezd. Do centra města jsme nešli, na to bylo času málo a tak nevím, jak přesně vypadá jeho modernější část, takže více se můžete podívat na jejich oficiálních stránkách.
Besalú, (neoficiální stránky, ale hezky napsáno) je také hodně starobylé městečko, nevím, jestli celé, ale na první pohled vypadá, jako by byly všechny domy postavené z kamene. Nejhezčím historickým místem je určitě lomený most s věží, krásné pohledy na něj jsou například od řeky, takže odsud jsem taky fotila. Je zde několik kostelů, ale myslím, že se šlo jen do jednoho a ten jsem si bohužel nechala ujít a to jen proto, že se šlo i do muzea miniatur a tam jsem strávila více času, než ostatní, zcela jistě chápete proč :-). Jinak tu potkáte spoustu obchodů s různými suvenýry, co jsem mohla, to jsem fotila, protože ta různorodost byla fascinující.
Jediný můj cíl však bylo muzeum miniatur Micromundi, sama se miniaturám věnuji, takže jsem je chtěla vidět. Byly ve 3 místnostech, v první ve velikosti 1:12, další měřítka pak nevím, ale v další místnosti se na exponáty koukalo přes lupu a v poslední přes mikroskop. Fotila jsem, věci přes lupu jsem fotila někdy samostatně, někdy i přes tu lupu, věci pod mikroskopem už jen mimo, přes mikroskop to jaksi nešlo. Je to rozmazané, ale protože tyhle věci nebyly okem viditelné, tak považuji za úspěch, že jsem je vyfotila alespoň takto. Poslední zastavení bylo v obchodě s alkoholem a nejen s ním, ale i sladkosti nebo klobásky se zde daly koupit. Takže jsme něco málo vína i klobás nakoupili a tím byl program zájezdu vyčerpaný. Co říct závěrem? Že bych potřebovala další týden dovolené, abych se zrekreovala po takovémhle zápřahu, protože to opravdu nebyla oddechová dovolená, ale já nelituju, nám se to takhle líbilo.


Kurz decoupage v Muzeu Hl. města Prahy 10. 11. 2012


Další předváděcí odpoledne v Muzeu hl. města Prahy bylo o ubrouskové technice neboli decoupage. Návštěvnost byla větší než minule, dávám pár fotek z tvoření a musím říct, že lidem, kteří tuto techniku vyzkoušeli, se to moc líbilo.


Kurz pergamano v Muzeu Hl. města Prahy 13. 10. 2012


Nedávno mě oslovilo Muzeum hl. města Prahy, zda bych u nich nepředvedla nějaké papírové techniky pro jejich návštěvníky. Pár jich umím a tak jsme se dohodli a začali jsme s Pergamanem. Byla jsem v muzeu od 9 do 16 hodin, měla jsem připravenou dílnu a učila lidičky dělat pergamano. Lidí moc nebylo, ona byla krásná sobota, asi jedna z posledních, tak šli spíš do přírody nebo jeli na chalupy, ale to nevadilo, na ty, co přišli tak zbylo více času. Bohužel, moc jsem nefotila, pracovala jsem, tak jen pár ilustračních fotek, jak jim to šlo.


Liberec, Ještěd a Jablonec nad Nisou

Galerie fotek (klikněte na obrázky)

Letos jsme se rozhodli jet na krátkou dobu do Liberce, protože jsme zjistili, že jsme ještě nebyli na Ještědu. Výlet byl třídenní a po příjezdu a ubytování v hotelu jsme vyrazili do zábavního centra Babylon, je tam spousta zábavy pro malé i velké, ale my jsme šli cíleně do IQ centra. Bylo to tam super, na všechno si můžete sáhnout, všechno vyzkoušet, od hlavolamů, ověření řady fyzikálních zákonů až po praktické vyzkoušení různých zábavných taškařic (třeba ležení na hřebících, bloudění v zrcadlovém bludišti, či procházení točícím se válcem). Bavili jsme se tam celkem 4 hodiny a to pro první den stačilo. Druhý den jsme vyrazili na Ještěd, tramvají jsme dojeli na konečnou, odtud k lanovce Skalka, je to sedačková lanovka a jede na vrchol, který je vzdálen tak 3-4 km od Ještědu, měli jsme to tedy spojené i s pěším výletem. Počasí bylo sice teplé až horké, ale den předtím pršelo a bylo všechno pod takovým oparem, takže nebylo vše dobře vidět, ale to nevadilo. Poobědvali jsme a kabinovou lanovkou se svezli zase dolů a zpět k tramvaji. V centru jsme pak navštívili radnici, při prohlídce jsme viděli krásnou obřadní síň s nádhernou dřevěnou výzdobou a bohatě zdobenými mozaikovými okny. Vylezli jsme i na věž :-). A pak už následovala návštěva ZOO a večeře v rybárně u vody a měli jsme toho až až. Další den jsme se tramvají přesunuli do Jablonce, ano, opravdu tam jede mezi městy tramvaj, místy si připadáte jako ve vlaku, jede se po jedné koleji. V Jablonci jsme prošli jen historické centrum a hlavní atrakcí bylo Muzeum skla a bižuterie. Nesmělo se tam fotit (i když jsem viděla pána, který si s tím hlavu nedělal), všude byly kamery a na každém patře hlídači :-), tak jsem to moc neriskovala a tak je z muzea jen pár fotek. S jednou výjimkou, u skleněných miniaturních domečků jsem se pána dovolila, jestli si je můžu nafotit, jelikož mě to zajímá z profesních důvodů a tak můžete vidět kompletní hostinu na stole, všechno, včetně domečku je ze skla, úžasné. No a to bylo všechno, jelikož jsme za sebou táhli i kufřík na kolečkách, tak se nám nechtělo objevovat s tímto nákladem další krásy města, a vydali jsme se na nádraží, odkud jsme za pár minut stihli autobus. Takže to bylo prima, nám se to líbilo, věřím, že na objevování je toho v okolí Liberce habaděj, ale my jsme viděli přesně to, co jsme vidět chtěli a tak jsme odjížděli spokojení.


Praha - Království železnic - stálá expozice

Galerie fotek - první jsou mašinky, druhá jsou ostatní exponáty (klikněte na obrázky)

Konečně jsem si našla čas a zašla do Království železnic v Praze na Smíchově. Je tam už nějaký rok, ale vím, že se stále staví, zkraje prý nebyla tak bohatá, tak i proto jsme s návštěvou nechvátali a dobře jsme udělali, teď už je tam toho hodně k vidění a stále je tam hodně prázdných ploch, které čekají na zastavění. Expozice je stálá, v odkazu nahoře se dočtete podrobnosti... ale teď k samotné výstavě.
Je umístěná ve dvou patrech, v horním jsou tři menší scény, v první je krásné socialistické městečko s oprýskanými baráky a s vojenským cvičištěm Varšavské smlouvy, v další pak krajina s hrady, cirkusem, s Ještědským vysílačem a ve třetím přesně nevím, ale někdo z vám tam určitě pozná alespoň zříceninu nebo mostní konstrukci. Ve spodním je pak obrovský modul, na kterém se bude časem nacházet celá Česká republika. Samozřejmě, že jen jednotlivé části měst (hlavně nádraží) nebo významné hrady, rozhledny, hustěji naskládané vedle sebe, ale přesto je tam dodržené zeměpisné rozložení, takže např. v západočeském kraji jsou města, která opravdu jsou takto rozložená vedle sebe i ve skutečnosti. A když už mluvím o západočeském kraji, moc mě potěšilo to, že jsem tam našla mně známá místa, jsem z Hrádku u Sušice a hned jsem všechna ta nádraží poznávala: Horažďovice předměstí, Sušice, Klatovy a nakonec i krásné nádraží v Plzni. Ale právě Sušice se jim povedla moc, nechyběl camp se stany u řeky ani rozhledna Svatobor na kopci nad městem. Nemohla jsem od toho odtrhnout oči, jak je to hezky udělané. Za Plzní se pokračovalo na Mariánské Lázně, skvěle vyvedené Karlovy Vary, pak do Mostu a do Děčína. To je zatím všechno, ale bude tam i Praha s několika nádražími, už si nepamatuji, co všechno na těch prázdných plochách bylo označené. V jedné části spodní expozice jsou k vidění další železnice od různých výrobců, převážně pro děti, ale také spousta papírových modelů, hrady, zámky, města, postavy, obydlí, stroje..... a na zdech je hromada vitrin se starými autíčky, formulemi, vláčky, odznaky a nevím, čím vším ještě. Důležité je také říct, že zhruba každých 15 minut celý areál zhasne a vy můžete vidět modely, jak krásně svítí, fotky ve tmě jsou nic moc, je to bez blesku, jinak by to nevypadalo hezky, ale ztratily hodně na kvalitě. Ostatní fotky jsou taky bez blesku, hodně jich je přes plexisklovou stěnu, takže jestli vidíte někde šmouhy, tak to už bylo na plexisklu a nedalo se s tím nic dělat. Úplně na konci výstavy, v samostatné místnosti, vzniká malý model Prahy a naproti němu je papírový model Prahy, obojí také moc zajímavé.
Závěrem? Ano, stálo to za to, jsem zvyklá na velkolepé mašinkové scény z Německa, kde se tomu hodně věnují, tak jsem byla zvědavá, jak se s tím popasovali u nás a musím říct, že skvěle a tím, že to pojali jako Českou republiku udělali radost určitě každému z nás, každý si tam najde něco, co důverně zná. Je vám jasné, že za pár let se tam musím jít podívat znovu?


18. - 22. 4. 2012 Výstava modulového kolejiště - moduláři Bubny - Národní zemědělské muzeum v Praze

Galerie fotek (klikněte na obrázek)

Asi jste si jistě všimli, že mám ráda mašinky, jakmile je někde výstava a mám možnost fotit ty mrňavé detaily, jsem tam a fotím :-)). Na tuto výstavu jsem dostala pozvánku od kolegy, který je členem klubu Moduláři Bubny, v Národním zemědělském muzeu pořádali výstavu jejich kolejiště. Jednou jsem je už na výstavě viděla, ale od té doby se jejich kolejiště značně rozšířilo, zabíralo celou velkou místnost. Bylo zakroucené do různých zatáček a hezky přístupné lidem, já měla nepatrnou výhodu (díky kolegovi), že jsem mohla fotit z obou stran kolejiště, tedy i z té strany, kam se nesmělo a tak uvidíte v galerii snímky stejných scenérií ze dvou úhlů pohledu. Vláčky jezdily perfektně, scény byly krásné a co je vtipně doplňovalo byly hádanky typu - pozorný divák jistě najde: ptačí budku, dva motýly, hada a potkana :-)) Jelikož je vše ve velikosti 1:87, tak najít 3mm motýla nebylo právě nejjednodušší, ale zabavily se tím i děti, vlastně.... nejen děti :-) i my jsme blbli a hledali krásně zamaskovaného zajíce v poli... takže pokud uvidíte snímek a bude na něm nějaký detail a nebudete vědět, proč vám ho ukazuji, podívejte se pozorněji, zajíce, potkana, hada nebo dravého ptáka byste měli objevit určitě. Tak hodně zdaru při hledání a zase na nějaké další mašinkářské výstavě ahoj!


Prague Patchwork Meeting 2012

Galerie fotek z patchworku (klikněte na obrázek)

Letos jsem na svoji tradiční výstavu skoro zapomněla, kdyby mi nezavolala Hoksela, že je už tady a kdy přijdu, tak jsem o ni opravdu přišla a to by bylo škoda. O výstavě, exponátech a různých kurzech si počtěte zde: Prague Patchwork Meeting 2012, a co bych k tomu tak dodala já? Je to už pošesté, takže se spousta věcí opakuje a nepřekvapí, ale vždycky musím obdivovat tu nesmírnou trpělivost s jednotlivými, hlavně velkými dekami, to, že se všechno na milimetr protne v jednom místě a pak to vypadá úžasně. Opět nechyběly art quilty, některé nebyly vůbec špatné, a co mě nejvíc zaujalo byly miniaturní quilty a patchworkové maličkosti, holt je vidět, že jsem na ty miniatury. Ty ale na obrázcích neuvidíte, nesměly se fotit, tak snad někdy příště.


11. 12. 2011 Advent u Wolfgangsee

Galerie z adventu


Letošní podzim byl dost náročný na různé akce a tak jsem stále nemohla najít vhodný čas o víkendu na náš tradiční, předvánoční výlet do nějakého zajímavého města nebo místa. Už, už jsme to letos málem vzdali, ale nakonec se nám výlet podařil a minulou neděli 11. 12. 2011, jsme nastoupili do autobusu směr Salzburg. Že vám to něco připomíná? Ano, v Salzburgu jsme byli před 2 lety a i když tam bylo překrásně, nechtěli jsme dělat opáčko, chtěli jsme vidět něco nového. Nejeli jsme až do Salzburku, ale nedaleko, k jezeru Wolfgangsee. V průběhu dne jsme měli navštívit 3 městečka na březích jezera, vystoupat zubačkou na kopec a mezi městečky nás měla převážet loď. To znělo hodně netradičně na vánoční výlet, ale nebojte, Vánoce byly všude okolo nás, však uvidíte na fotkách.

Náš autobus (opět cestovka Monatour), nás vysadil v městečku St. Gilgen, které leží v západním cípu jezera Wolfgangsee. Toto alpské jezero je údajně nejkrásnější ze všech rakouských jezer, nachází v nadmořské výšce 538 m, dlouhé je 10 km a široké 2 km. Okolo jsou samozřejmě Alpy a když máte štěstí na počasí, což my jsme moc neměli, ale to se dalo v prosinci očekávat, pak se vám ukážou velikáni vysocí od 1200 až do 1900 metrů. My jsme sice měli hezký den, dokonce i sluníčko svítilo, ale mlha se nezvedla tak vysoko, aby byly hory dobře vidět celé, co bylo vidět, to jsem nafotila. V St. Gilgenu byl hezký, malý trh, už jsme měli hlad, takže nechyběla nezbytná ochutnávka rakouských párečků a svařeného vínka :-)). Každé, z těchto tří městeček, má svůj vánoční symbol a St. Gilgen měl svíci. Velké i malé svíce byly všude a na břehu se tyčila ta největší, která večer svítí a je vidět zdáli. V tomto městečku se narodila matka W. A. Mozarta, je zde k vidění její rodný dům a dále pak Muzeum hudebních nástrojů, neviděli jsme, tolik času nebylo. Čeho si ale všimnete ihned, je lanovka na kopec Zwőlferhorn (1522 m.n.m.), její žluté a červené kabinky kontrastují s tmavými lesy a modrou oblohou, i tato atrakce byla mimo náš program, ale to nevadilo, stejně bychom pro mlhu nic neviděli. V přístavu jsme se nalodili na naši první loď a z lodi jsem pořídila docela hezké fotky okolních hor.

Druhé město St. Wolfgang je největší z navštívených měst a asi také nejhezčí. Vánočním symbolem tohoto města je lucerna, jednu takovou vidíte hned, jak se přiblížíte k městu, je velká 19 metrů a stojí v zálivu na vodě, večer samozřejmě svítí. Naše první atrakce byl výjezd zubačkou na kopec Schafberg a pokud se vám povede počasí, prý je odtud vidět nejvíce jezer Solné komory najednou. Jak jsem už psala, my jsme to štěstí neměli a po vyjetí na kopec jsme neviděli ani jezero, naštěstí jsme vyjeli alespoň nad tu mlhu a tak jsem pořídila moc pěkné snímky horských štítů, které z mlhy vystupovaly. Cestou nahoru a dolů jsem fotila z kabiny a tak je tam i pár záběrů jezera pod námi, sama se divím, že se vůbec nějaké povedly, jelikož vláček - zubačka dostála svému jménu a jak nás lokomotiva tahala po jednotlivých zubech nahoru, tak jsme cítili každé poskočení :-)) a za těhle podmínek foťte :-D, no fotila jsem a docela úspěšně. Na kopci jsme si dali chleba se sádlem a se škvarkama, navrch s cibulí a všechno posypané paprikou a pepřem, tentokrát přišla na řadu ochutnávka punče. Když jsme se zdrkotali dolů, tak následovala prohlídka městečka, kostela a rozchod po trhu. Kostel je z 15. století a je známý tím, že je zde vyřezávaný dřevěný oltář od M. Pachera. Městečko je půvabné, krásně vymalované domy, nádherně ozdobené, a hlavně, opravdu jste potkávali jen vánoční věci ve stáncích, žádné velké kýče. Když jsme prošli, co se dalo, dostali jsme zase hlad a tak hurá na polívku :-). Syn si dal hrachovou a já bramborovou, podávala se ve vydlabaném chlebu a já slyšela kdysi tady v Čechách, že se prý na to používá nekvalitní chleba a tím se zamaskuje, že není tak dobrý. Možná ano, možná ne, ten jejich mi chutnal, krásně křupal, polévky byly horké a husté, skvěle okořeněné a tak jsme byli oba spokojení. Následovala cesta do přístavu, u kostela se sešla celá skupina a šlo se. Lidí už ale bylo tolik, že stačilo, že jsme na jednom náměstíčku neprošli davem tak rychle, jako naše průvodkyně a už jsem ji jen viděla na druhé straně náměstí a najednou nebyla. Šli jsme sice jejím směrem, ale další lidi od nás začali zatáčet do jiné ulice a já věděla, že jdou špatně, ale sama jsem nevěděla, jestli jít rovně nebo doprava a do odjezdu lodě zbývalo 7 minut :-). Nezbylo nic jiného, než vzít mobil a volat, kam že to zahnula, průvodkyně poradila, no a zbytek skupiny se úspěšně dostavil na molo, ale stejně při každém počítání při nástupu na loď, musela paní průvodkyně asi trnout hrůzou, jestli jsme všichni, skupina se nedala přehlédnout v tom mumraji lidí, kteří tam už v podvečer byli, naštěstí se neztratil nikdo. Byl by to problém, jelikož autobus byl k dispozici jen na začátku a na konci cesty, zbytek se opravdu musel absolvovat lodí.

Poslední malé městečko se jmenovalo Strobl a jeho vánočním symbolem byla kometa. Dorazili jsme sem už za tmy, takže fotky nic moc, skoro všechny jsem rozmazala, ale něco málo ke koukání jsem našla. Malý trh hned u vody byl taky moc hezký, byly zde jesličky i se živými ovcemi a berany, spousta stánků s jídlem a pitím, takže kvůli hrníčku jsem si dala další svařák, dokonce i nějaké miniatury jsem tam našla. Prošli jsme hlavní ulicí a navštívili výstavu beltémů, které vyráběly zdejší děti z přírodních materiálů a z keramiky. Na náměstí jsem se ještě chvíli bavila focením ohně, mimochodem, různé ohně plály na každém trhu, bylo prima se mít kde ohřát, když vám byla zima. Mě zaujal ohýnek, který tvořily nařezané kusy klád, poskládané jakoby zpět do tvaru klády, ale ne tak napevno, měly uprostřed prostor a vypadalo to jako hvězda. Klády uvnitř hořely, ale ne směrem ven, což bylo zajímavé, protože byla mezi nimi vidět i škvíra, ale hořely jen směrem dovnitř, předpokládám, že zde zapracoval komínový efekt. Sem tam prskla hořící smůla a jak vyskočily jiskřičky, tak jsem některé z těch mini výbuchů zachytila na fotku. A to byl konec výletu, tady se ještě podívejte na hrníčky, celkem byly 3, ale jeden jsem vzala pro dceru, ten s andílky, poněvadž těmito barokními andílky, nejen svícemi, byl také vyzdobený první trh v St. Gilgenu, a navrhla je rakouská malířka Raja Schwahn-Reichmann. Cesta zpět proběhla bez problémů, je to trochu dál, tak se musí počítat s časným vstáváním a pozdním návratem, ale myslím, že to za to stálo. Prohlašuji, že trhy na jezeře Wolfgangsee patří k těm nejhezčím a nejromantičtějším, které jsem zatím zažila, pokud chcete spíš nakupovat, než užívat vánoční atmosféru, tak tam nejezděte, jeďte do velkoměsta, tady totiž obchoďák vůbec nepotkáte :-)),


3. 12. 2011 Výstava a soutěž Doll Prague International Competition

Galerie z výstavy


První mezinárodní panenkářská výstava v Praze byla plná autorských panenek a panáků, medvědů, skřítků a víl, a všech možných i nemožných kreatur. Některé byly opravdu velice zvláštní, až bizarní, ale pokud se na to díváte pohledem tvůrce, nebo alespoň někoho, kdo si umí představit, co to dalo práce, pak tedy před mnohými klobouk dolů. Velké zastoupení měla ruská komunita a po pravdě, právě oni měli ty nejzajímavější panenky. Ale jinak jste mohli zaslechnout i španělštinu, francoužštinu, němčinu anebo angličtinu, byla tady zastoupená celá Evropa. Naše pražská panenkářská obec měla také zastoupení na výstavě, ve stánku Klubu panenek jste mohli vidět několik výtvorů od Denisy a soutěžně se představila Radka, která v kategorii kostýmů získala první a druhé místo se svými dvěma modely, což je velký úspěch. A ačkoli spousta z vystavených panenek vůbec nebyl můj šálek čaje, tak jsem si výstavu užila a pokochala jsem se nezvyklými nápady a musela ocenit velkou fantazii tvůrců. Všechny fotky jsem pořídila pod umělým světlem, takže to podle toho vypadá, ale líp to nešlo.


27. 11. 2011 Výstava Katy a Mony v Praze v Kyjích podruhé

Galerie z výstavy


Druhá pražská výstava Katky a Simony byla opět v Kyjích, tak jsem se tam vypravila a strávila jsem tam celou otevírací dobu. K vidění byly hlavně historické scény - dvůr Ludvíka XVI., Angelika, narození Ježíše, babička Boženy Němcové, Vánoce Josefa Lady, Zlatovláska, cukrárna, vánoce, svatba ..... zase bylo na co koukat. Prohlédněte si galerii a pokud budete chtít děvčatům napsat, tak tady jsou jejich stránky www.kasi.wgz.cz, kde na ně najdete kontakt.


30. 9. 2011 - For Toy a modelářský veletrh v Praze - Letňany

Galerie z veletrhu


Letos jsem poprvé navštívila veletrh hraček a modelářský veletrh, nebylo to vůbec špatné, i když samozřejmě, mnohem menší, než v Norimberku, ale i tak se bylo na co koukat. U modelářů hlavně na vláčky, auta, trucky, letadla nebo lodě, ale taky na papírové modely všeho možného, od zámků, přes auta a vojenskou techniku až po papírové postavy. Opravdu by jeden nevěřil, co se dá z papíru udělat. Veletrh byl i prodejní, takže zajímavosti si tam můžete i zakoupit, všichni ochotně poradí a ukážou, takže jsem načerpala od modelářů mašinek cenné poznatky a materiály, které se mi můžou hodit, až budu dekorovat domeček nebo vyrábět krajinu. Hračkářský veletrh byl o všem možném pro děti, hračky, výtvarné potřeby, oblečení, vše pro volný čas.... a bylo velice sympatické, že každý stánek se nažil pro děti připravit program a tak se děti hezky zabavily, vyzkoušely si stavebnice, hry, jízdu na konících.... Další součástí veletrhu byl For Babies, ale na to jsme už neměli čas a vlastně nás ani nezajímal, bylo tam vše pro miminka. A ještě malá expozice orchidejí a spousta stánků s jídlem a pitím, myslím, že na naše poměry to je velice povedený veletrh. U stánku se sladkostmi si všimněte obložených chlebíčků, byly marcipánové :-))


Paříž a zámky na Loiře - 7. 7. - 11. 7. 2011

Do Paříže jsem se chtěla vždycky podívat, jen na to nebyla stále ta vhodná chvíle, až letos na jaře jsem se rozhodla, že jedeme alespoň na krátký výlet. Z nabídky naší oblíbené cestovní kanceláře Monatour jsme si se synem vybrali výlet Paříž a zámky na Loiře, byla k dispozici ještě Kankánová Paříž, Paříž a Versailles nebo Paříž a Disneyland. Paříž je velké město, na které byste potřebovali nejméně 2 týdny, abyste si prošli všechna známá a zajímavá místa procházkovým krokem a ne úprkem, tudíž si vždy musíte vybrat z nabídky čemu dáte přednost. Rozvrh cesty byl následující: 7.7. v podvečer se vyráželo autobusem přes Německo, museli jste se tedy vyspat (což je někdy problém, ale zvládli jsme to), ráno okružní jízda centrem, pak se šlo na Eiffelovku, potom ubytovat na hotel do městské části Clichy, po krátkém odpočinku se jelo k Vítěznému oblouku, prošlo se ulicí Champs-Elysées, přes zahrady až k Louvru, návštěva Louvru a nocleh. Druhý den jsme strávili mimo Paříž, navštívili jsme dva zámky - Chambord a Chenonceau, cestou zpět v rychlosti Orléans Johanky z Arku a na hotel. Poslední den se ráno vyrazilo na ostrov Cité k Notre Dame, k Justičnímu paláci a Sainte Chapelle, na oběd do Latinské čtvrti a pak k Panteonu, přes Lucemburské zahrady až k mostu Pont Neuf, odkud jsme podnikli hodinovou plavbu po Seině. Pak rychlý přesun metrem na Montmartre, noční okruh po centru Paříže, pak krátká zastávka u noční Eiffelovky a pak už další noc v autobusu. A abychom ze sebe trochu dostali tu únavu a taky nebyl večer čas na nějakou tu hygienu, po ránu jsme se zastavili v německém Ambergu v Kurtfiřtských lázních, kde jsme si odpočinuli v teplých vířivkách, bublinkách a dalších bazéncích s různými atrakcemi a v pondělí v podvečer náš výlet skončil, pro nás v Praze, pro některé až v Pardubicích.

Když jsem říkala, že si každý musí vybrat, co chce nebo nechce navštívit za tak krátký čas, je na to potřeba se připravit už doma. Proto jsem velice pečlivě prozkoumala jak internet, mapu, tak i perfektního Průvodce Paříží (díky teto Zdenko, žes nám ho věnovala :-)) a rozhodla se naší cestu mírně pozměnit. Na programu toho bylo opravdu hodně a všichni víme, že na některé akce se musí nechat více času, např. Louvre je velice rozsáhlý areál, takže jsme k Vítěznému oblouku a do Louvru nešli, bylo na to málo času a zas až tolik nás to nelákalo, samotná místa jsme viděli dokonce hned několikrát z okruhů městem. Místo toho jsme zvolili odpolední výlet po vlastní ose a to metrem z Clichy do Muzea panenek, které je hned naproti v ulici, kde se nachází i Centre Pompidou, pak jsme opět metrem přejeli do stanice Abbesses na Montmartru, prošli cestou okolo Sacré-Coeur přes Moulin Rouge a zpět metrem do hotelu. Zbytek programu jsme už dodrželi, jen velice krátkou zastávku v neděli večer, okolo 9 hodiny na Montmartru jsme už neabsolvovali, raději jsme šli na večeři.

Architektura: Architektura města nás až tak moc nepřekvapí. Je to hlavně proto, že žijeme v Čechách, já konkrétně v Praze, a tak nás zas tak moc neoslní gotická katedrála, když my máme svoji taky. Ani ostatní budovy, vyjma těch, které napodobují řecké nebo římské stavby, vás nějak zvlášť neohromí, jsou zkrátka ze stejného období, jako ty naše a tak jsou si hodně podobné. Snad jen některé jsou o hodně větší, vyšší, širší, takový Vítězný oblouk, to je opravdu obrovská stavba, to není jen tak malý oblouček, už jen z fotek z autobusu uvidíte, jak široké má pilíře. Takže... obdivovali jsme sice veškerou architekturu, ale asi ne tak fanaticky jako Japonci, kteří ji mají úplně odlišnou, pro ně musela být skoro každá budova zážitek. :-))
Čistota města: Město je vcelku čisté, ale samozřejmě, že najdete zbytky cigaret na zemi nebo válející se noviny, ale vysloveně nepořádek jsem tam neviděla. Co bylo hodně překvapivé bylo to, že na mnoha místech to ... pardon... ale smrdělo. Překvapilo nás to na nábřeží a v některých uličkách, páchla tam močovina, asi po pejscích, nevím....
Jazyk: O Francouzích je známo, že neradi používají cizí jazyky a že se tam nedá téměř jinak domluvit, než francouzky. I delegátka nás nabádala, ať hezky francouzsky pozdravíme, že k nám budou milejší.... já tento názor nezastávám. Naopak, jakmile pozdravím francouzsky, tak oni spustí a já jsem mimo a stejně musím použít něco jiného, abych se domluvila. Já tedy volím angličtinu od začátku, kdy vkročím do obchodu, Paříž je v tomto ohledu přístupnější, nestalo se nám, že bychom se anglicky nedomluvili, snažili se všichni a všude. A pak jsem velice ráda poděkovala a rozloučila se francouzsky. Jakou taktiku zvolíte je na vás, ale rozhodně se domluvíte i jinak, než francouzsky, alespoň na hlavních turistických místech, nemusíte se bát.
Ceny a vstupné: Paříž není levná, připravte se na to, vstupy začínají většinou na 8 eurech, mládež do 25 let (nemusí to být jen student), kteří jsou z Evropské unie, ať si nezapomenou občanku, některé památky jsou po předložení průkazu zdarma. Nějaká sleva je i na studenty na ostatních místech, vždy se raději nejdřív zeptejte, než zaplatíte, možná ušetříte dost peněz. Jídlo a pití je na tom podobně, pokud se rozhodnete pro menu v restauraci, připravte si od 12 do 18 euro, některé jsou s pitím, jiné bez. Obyčejná bageta se dá v supermarketu koupit od 3-5 euro, pivo je na tom obdobně, voda se dá pořídit opravdu levně, 1 litr už za 0,80 eura, čím blíž centru, tím dražší, nejdražší plechovku piva jsem koupila na Pont Neuf za 5 euro.
Naše počasí: Počasí nám moc nevyšlo, ale je to spíš z jakého úhlu na to hledíte. Bylo mezi 22-24 stupni, na chození po Paříži absolutně ideální, na lovení obrázků nic moc, jelikož bylo spíš pod mrakem a sluníčko svítilo jen ojediněle anebo když jsme zrovna seděli v autobuse. Ale to uvidíte na fotkách, zase na druhou stranu, šlo nám více o zážitky, než o fotky, zážitky máme a mnohem lepší fotky si můžete najít od profi fotografů na internetu, ty naše jsou jen informativní.
A teď už blíže k jednotlivým místům:

Okružní jízda městem
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
V pátek ráno jsme přijeli do Paříže a než jsme vůbec vyrazili na nějaký program, CK nám udělala okružní jízdu po Paříži, na závěr i noční, fotky jsou pořízené většinou z autobusu, takže nic moc, ale o to nešlo, šlo o dokumentaci cesty a lepší si opět můžete najít na internetu, u důležitých staveb uveřejním i odkazy na oficiální stránky. Hned při příjezdu nás uvítaly 4 vysoké domy ve tvaru otevřené knihy, byla to Národní knihovna včetně archivů. Jelikož jsme jeli při Seině, bylo tam hodně mostů, na nábřeží jsme pak míjeli staré nádraží, Justiční palác, katedrálu Notre Dame, nejužší dům v Paříži, který je široký pouze na šířku dveří - 120 cm, budovu Opery, Náměstí Svornosti s Obeliskem, Invalidovnu, Vítězný oblouk, projeli jsme nejdražší ulicí Paříže Champs-Elysées, okolo Louvru, budovu kostela Sv. Marie Madeleine, Sloup července (Colonne de Juillet), Náměstí Vendôme se sloupem (Colonne Vendôme), viděli jsme i slavnou restauraci U Maxima i hotel Ritz, kde bydlela Lady Diana (nakonec i ten nešťastný tunel, kde zahynula), Hotel du Louvre - nejdražší hotel v Paříži, hned naproti Divadlo komedie, radnici a nepočítaně soch a sousoší. Na posledním snímku můžete vidět noční průjezd Louvrem s typickou skleněnou pyramidou (zde virtuální prohlídka), je to rozmazané, v noci se špatně fotí, natož z autobusu a ještě k tomu za jízdy, ale od toho tady máte odkazy.

Eiffelova věž a Trocadero
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
Po okružní jízdě městem jsme dorazili před Eiffelovu věž. Je úžasná, je obrovská, je to zkrátka úchvatná stavba, neustále jsme na ni museli koukat, jak se ční do výše 307 metrů (bez televizních antén) a pořád se mi nechtělo věřit, že stojím před ní a je skutečná :-)) .... ano, tohle byl asi největší zážitek z celého zájezdu. Mělo to jedinou chybu a to, že slečna průvodkyně neodhadla dobu čekání a dala rozchod na kratší dobu, než kterou jsme potřebovali na výstup. Já si navíc spletla fronty a stála jsem na výtah, místo, abych šla na výstup pěšky, který byl kapánek rychlejší. Ale nebyla jsem sama a když jsme tak stáli už kousek od vchodu se sousedy z autobusu, tak jsme se dohodli, že už vydržíme a i za cenu mírného zpoždění na Eiffelovku vylezeme, pokud bychom to vzdali, tak se tam už po dobu tohoto zájezdu nedostaneme a to jsme samozřejmě nechtěli, my jsme přijeli hlavně kvůli Eiffelovce. Nakonec se povedlo, všichni na nás počkali, nebyli jsme ani poslední. Co říct k samotné věži? Že byla zkonstruována Gustavem Eiffelem a postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let - do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu - byla tam meteorologická stanice a později i televizní a rozhlasový vysílač - byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji jako trn v oku (spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud není věž vidět a on se na ni nemusí dívat). Věž má tři přístupná patra, první je hned nad nohami věže ve výšce 57 metrů, zde jsou kavárny a restaurace, druhá ve výšce 115 metrů a poslední ve výšce 276 metrů. My jsme vystoupali alespoň na tu druhou plošinu, za prvé nás tlačil čas, za druhé jsem vyšla vstříc synovi, který je sice ochotný se mnou vylézt skoro všude, i když s tím má problémy, ale na třetí patro si už netroufl, tak jsem ho nenutila, i z druhého patra je pohled na Paříž krásný a možná že se i líp fotí, není to všechno tak daleko. Co nás oba dva překvapilo bylo to, že rozprostírající se město před námi bylo bílé. Oba dva jsme se koukli a řekli - ty jo, to je bílý město, připadalo mi to, jako kdybych se dívala na nějaké město v Egyptě. Nevím, proč tomu tak je, když budovy, okolo kterých jsme chodili nebo jeli nejsou přímo bílé, jsou nažloutlé, hnědé nebo okrové, ale takhle z výšky to vypadalo všechno vyběleně. Nejkrásnější pohled na věž je z Trocadera (Palais de Chaillot), je to komplex budov naproti věži, jedná se o dvě naprosto totožné budovy, kde se nachází Národní muzeum s jeho sbírkami, uprostřed je prostranství a pod budovami je kaskádový park a krásný bazén s fontánami, které jsou různě spouštěny a vytváří krásný, romantický pohled na rozhlednu. Určitě si vybavíte pohled na Eiffelovku přes vodu, tak to je pohled z Trocadera, kam jsme namířili ještě před výstupem. Připravte se na hromadu afričanů, kteří prodávají malé eiffelovky nebo rádoby značkové kabelky, než jsme došli nahoru na vyhlídku, tak jich bylo cestou snad 40. Z druhé strany věže se nachází rozhlehlý park. A co je opět překvapující, mezi Trocaderem a Eiffelovkou je rušná ulice se dvěmi křižovatkami, takže opravdu těsně vedle věže je velký provoz, který bych tam nečekala a tak si to vysvětluji asi tak, že ve filmu chce každý mít Eiffelovku jenom romantickou a krásnou a ty pohledy lze z různých míst opravdu získat, takže nám tu rušnou křižovatku zkrátka všichni zatajují :-)). Poslední den zájezdu jsme udělali i zastávku u osvícené věže a myslím, že to byl ještě silnější zážitek, než ve dne. Stáli jsme na Trocaderu a fascinovaně hleděli na osvícenou věž, na jejímž vrcholu se točil maják. Když se setmí, tak každou celou hodinu se Eiffelova věž rozbliká přibližně na 5 minut a my jsme tam byli zhruba 15 minut před blikáním, bylo tedy příjemné, že nás CK vysadila a nechala nás zažít ten okamžik, kdy se věž rozbliká tisícem světýlek. Na Trocaderu na to čekalo stovky lidí ze všech kontinentů, zleva jsme měli Američany, zprava Španěle, ale když to začalo, tak všichni jen vydechli překvapením a obdivem. Noční fotky se mi moc nepovedly, nemám super foťák, tak jsem vybrala jen ty, co po zmenšení docela ujdou, žádné umění, jen zachycení skutečnosti, že jsme tam byli.


Clichy, Muzeum panenek a Montmartre
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
Po návštěvě Eiffelovy věže jsme naskákali do autobusu a jeli jsme na ubytování. Nacházelo se ve čtvrti Clichy, hotel Europe, turistická část, ubytování naprosto vyhovující, malé, ale pěkné pokoje se základním vybavením a sociálním zařízením, televizí, skříní s trezorem, každý den nám ustlali, uklidili a vyměnili ručníky, víc jsme si ani nepřáli, hlavně, že je kam složit hlavu, že je se kde umýt, že je to tam čisté a že nám ráno dají alespoň snídani. To všechno to splnilo, víc jsme ani nečekali. Po ubytování jsme započali svůj vlastní program, jeli jsme sami poprvé metrem do centra a hned s přestupem, měla jsem zjištěno, že se v Paříži nachází Muzeum panenek a že se zde současně koná výstava moderních panenek, jak jsem pak zjistila, byla to výstava Claude Brabant a k vidění byly její historické modely od Adama a Evy až po sedmdesátá léta minulého století. Převládaly historické modely z francouzské historie, od Napoleona po Marii Antoinettu, historie ji baví, to je vidět z modelů, takže se mi to líbilo, horší bylo to, že se v muzeu nesmělo fotit a to ani za poplatek, který jsem jim chtěla vnutit, tudíž nemám jedinou originální fotku. Co jsem našla na webu, to jsem zpracovala do této galerie, klikněte a uvidíte víc. Vedle muzea byl obchůdek se suvenýry, překvapilo mě, že jsem zde nakonec nalezla i celou vitrinu s Tonnerkami, malou vitrinu s BJD panenkami, a spoustu dalších věcí, miniatur a samozřejmě upomínkových předmětů. Ale před návštěvou muzea jsme obešli budovu Centre Pompidou, které bylo hned naproti, no a opět bylo překvápko, tak nějak jsme si oba dva mysleli, že se nachází na nějakém volném prostoru, ale opak je pravdou. Jeho přední část má před sebou jakýsi prostor, ale zadní - ta je součástí ulice, kde je dům vedle domu a mezi tím je tenhle velice nezvyklý monument s hromadou trubek čnících do ulice. Vznikl na popud francouzského prezidenta Georgese Pompidoua a soutěže se zúčastnilo na 700 architektů z 50 zemí světa. Uvnitř se nachází muzeum moderního umění, knihovna, obchody, kinosály a kavárny. Po návštěvě muzea jsme se přesunuli, opět metrem, na Montmartre. Měla jsem přesnou představu, kam to vlastně jedeme, že se ta stanice jmenuje Abbesses a že je zde kruhové schodiště, které by mělo být nově vymalované výjevy z pařížského života nebo historie, ano, bylo, ale...... při naší návštěvě už se na něm zase vyřádili sprayeři a celé dílo tak znehodnotili. Dávám k nahlédnutí současný stav, jak jsem ho nafotila, tak i odkaz na dobu, kdy bylo čerstvě vymalováno a kresby byly bez graffiti. Abbesses není nejbližší stanice k chrámu Sacré-Coeur, ale není už to až tak daleko, jen pořád do kopce :-), cestou jsme minuli spoustu kavárniček, obchodů s obrazy, až jsme došli na hlavní náměstíčko, kde umělci vystavují a prodávají svoje díla, no a hned vedle se už tyčila slavná bazilika Sacré-Coeur, byli jsme i uvnitř, ale nesmělo se zde fotit, takže fotky musí stačit jen zvenku a z oficiálních stránek. Byl podvečer a my jsme byli už poměrně unavení po noci v autobusu a po celém dni běhání po Paříži, takže jsem pořídila základní fotky z Montmatru a nahoru na věž Sacré-Coeur jsme už nevystoupali. Na schodech pod chrámem bylo spousta lidí a taky umělců, kteří se snažili prodat cokoli, zpíváním a tančením počínaje a prodejem Eiffelovek konče. POZOR!!!!! Před odjezdem jsem se dočetla, že se vám možná stane takováhle situace - nějaký afričan k vám přiskočí a bude se snažit vám nasadit náramek na ruku a pokud bude úspěšný, jsou velice zruční, tak po vás bude chtít 5 euro za náramek. Celou dobu návštěvy Paříže se nám to nestalo, ale poslední večer, kdy jsme se už jen tak procházeli uličkami Montmartru, tak k nám opravdu přiskočil Afričan a začal gestikulovat a ukazovat, že dá synovi na ruku nějaký náramek. V tu chvíli jsem věděla, jak se mám zachovat a honem jsem prodejce od nás zahnala. Vrátím se ale k naší cestě, dále jsme pokračovali uličkami Montmartru a dostali se k jedinému, provozuschopnému, větrnému mlýnu v Paříži Moulin de la Galette, kdysi zde byl slavný kabaret, nyní je nepřístupný pro veřejnost a je zde přístupná pouze restaurace, odtud jsme ulicí Lepic došli až k Moulin Rouge, slavnému kabaretu ve čtvrti Pigalle. A to už pro tento den opravdu stačilo, skočili jsme do metra a vrátili se k hotelu, kde jsme se naproti v pizzerii navečeřeli, velice příjemný mladík nás obsluhoval, mluvil anglicky a sám se nabídl, že nás vyfotí, tak to bylo příjemné zakončení dne. Na konci galerie jsou i obrázky z Montmartru z posledního dne, kdy jsme tam strávili jen hodinu, jak jsem psala, my jsme dali přednost večeři a pak jen procházce jednou ulicí a jsou tam i nějaké noční fotky z autobusu.


Zámky na Loiře a Orleáns Johanky z Arku
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
Celou sobotu jsme strávili mimo Paříž, udělali jsme okruh okolo Loiry, 3 zámky jsme viděli z autobusu a 2 jsme navštívili. První byl zámek Chambord, úchvatná stavba, která má údajně 365 věžiček. Je střídmě vybavena, prý v současnosti už lépe, než kdysi, to víte, je to přece jen pro turisty atraktivnější podívaná, ale přesto bylo zařízené jen jedno patro. Tato stavba má zajímavé centrální schodiště, které navrhl Leonardo da Vinci a ve svojí podstatě jsou to dvě schodiště nad sebou, to znamená, že nahoře i dole jsou do něj dva vchody a když jeden člověk vyrazí jedním schodištěm nahoru a druhý člověk jiným vchodem zase dolů, nikdy se nepotkají. K zámku patří rozsáhlé pozemky se svojí gardou, koňskými stájemi a parky. Druhý zámek se jmenoval Chenonceau, také se mu říká zámek šesti žen a to proto, že jej postupně vlastnilo 6 majitelek. Nebudu je vyjmenovávat, to se dočtete z odkazu, jen se zmíním, že zde zůstalo několik ložnic, které patřily oněm dámám, zajímavá je ta, která je úplně černá. Její majitelka se rozhodla po smrti svého manžela už pouze truchlit a zařídila pokoj v černých tónech, je to velice depresivní, nevím, jak v tom mohla vůbec usnout. Fotit se v tomto zámku smělo, ale jen bez blesku, tudíž fotky tomu odpovídají. Co měl ale tento vodní zámek překrásného, to byla kuchyně. Rozkládala se v několika suterénních místnostech a trochu mi připomněla kuchyň ve filmu Princezna se zlatou hvězdou na čele, taky se do ní scházelo po schodech. Z obrázků uvidíte, jak byla malebná, úplně jsem tam viděla kuchaře a sloužící, jak kmitají :-)) K zámku patřily rozlehlé pozemky, kde se nacházely dvě ozdobné zahrady, jedna Diany de Poitiers (milenky manžela Kateřiny Medicejské) a druhá Kateřiny Medicejské, která chtěla smazat stopu po milence svého manžela a založila si svoji vlastní, velkou zahradu. V přilehlém lesíku se nachází i bludiště a na druhé straně bylinková zahrada a muzeum. Při zpáteční cestě jsme stihli navštívit město Orléans, kterému se říká město Johanky z Arku, i když se tady nenarodila, jen zde pobývala. Katedrálu Sv. Kříže (Cathédrale Sainte-Croix) jsme stihli jen tak tak, za půl hodinky se zavíralo, takže jen pár doprovodných fotek. Dále se mi povedla z autobusu i fotka domu, kde Johanka pobývala a samozřejmě její jezdecká fotka. A to byl konec výletu, bylo 10 večer, když jsme dojeli do Paříže.


St. Chapelle a katedrála Notre Dame
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
No a byla tady neděle, která byla poměrně nacpaná, takže jsme se ráno dobře nasnídali, sbalili, hodili kufry do autobusu a vyrazili do města. Naši cestu jsme začali u Justičního paláce, v jehož areálu je slavná kaple St. Chapelle. Je to jedna ze dvou gotických kaplí nebo katedrál, které jsou barevně vyzdobeny, což je velice nezvyklé. Mohlo se zde fotit i s bleskem, takže jsem udělala zajímavé detaily. Co bylo nejzajímavější na této kapli bylo to, že byla patrová. Přízemí mělo normální klenbu, takže nikdo netušil, že nad ním je další podlaha a klenba až do kopule. Nechybí spousta barevných vitrážových oken s výjevy z bible, ale to nakonec nechybí na žádné z navštívených katedrál. A proč byla vlastně kaple rozdělena na patra? Sloužila ke mším pro krále, ten byl v prvním patře a jeho poddaní, sloužící ze zámku měli mši ve spodním patře. Protože Justiční palác stále slouží svému účelu, vstupujete na území soudu, musíte projít bezpečnostní kontrolou a rámem. V paláci je k vidění ještě další pamětihodnost a to vězení, kde pobývala i Marie Antoinetta a nějaké další místnosti, tam jsme nešli, našli jsme to pozdě a nebyl už čas. My bychom čas i měli, ale zašli jsme si na známou zmrzlinu Berthillon, která se prodávala hned naproti, já ochutnala tiramisu a rumovou, byly skvělé obě dvě, syn měl takovou klasiku - čokoládovou a citrónovou, obě dvě byly hodně výrazné, citrón byl opravdu hodně do kysela.
A přešli jsme ulici a byli jsme na ostrově Cité, kde se nachází nejznámější katedrála světa, slavný Notre Dame. Je impozantní i přes to, že ještě stále není dostavěná a to se stavěla přes 200 let! Chybí jí dokončit zbytek obou věží, je proto taková uříznutá, ale není jediná, to samé jsem viděla vloni ve Strasbourgu, kde zase chyběly dvě věže na protější straně. Jelikož byla neděle, tak v katedrále probíhaly mše a já se docela divila, že se tam pouští ty hordy turistů, bylo dost obtížné je utišit, v kostele je zapotřebí být zticha a zvlášť při mši. Takže jsem udělala jen pár fotek, nechtěla jsem moc cvakat s bleskem, tak jen opravdu málo, pro zajímavost a hurá pryč. Nahoru na věže jsme už nelezli, pořád nás bolely dost nohy, jak jsme utíkali dolů z Eiffelovky a nemusíme taky vylézt všude, že? Poslední obrázky jsou z parku před katedrálou, turisti, hlavně děti, tam krmí vrabčáky, ti se lidí vůbec nebojí, klidně vám sednou na ruku, hlavně, když v ní držíte jídlo :-)).


Latinská čtvrť, Sorbonne, Pantheon, kostel Saint Étienne du Mont a Lucemburské zahrady
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
A zase jsme přešli řeku a před námi byla ulice St. Michel spolu s Latinskou čtvrtí. Zde jsme měli domluvený oběd v restauraci, protože CK spolupracuje s restaurací už déle, měli jsme jako skupina slevu a menu i s pitím bylo za 11 euro. Jídlo mě trochu zklamalo, myslela jsem si, že kuřetem nic nezkazím, ale tak malé stehýnko, jaké jsem měla na talíři, to jsem ještě neviděla. Já nejsem velký jedlík, takže mi to bohatě stačilo, jako předkrm jsem měla cibulačku a dezert jsme si ani nedali, nebyla chuť, protože jsme si raději objednali pivo. Kupodivu měli točené, bylo studené, tak to šlo. Byla jsem jediná, která dělala objednávku navíc a pana číšníka to zjevně potěšilo, tak jsem ve finále nabrala odvahu a malé pivo na závěr jsem si objednala ve francouzštině :-D, po zaplacení jsem francouzsky poděkovala i se rozloučila a vím, že tady v tom případě to bylo potěšující pro obě strany. V této akademické čtvrti se nachází i slavná univerzita Sorbonne, okolo které jsme prošli a už jsme měli na dohled velkou kopuli Panthéonu. Byl postaven podle římského Panthéonu a je opravdu obrovský. Dovnitř jsme nešli, protože je výzdobou chudší, hrobky uvnitř jsou jen kamenné sarkofágy s nápisy, zkrátka, někomu se to může zdát málo za tak velké vstupné a lidi bývají zklamaní. Ale podle obrázků na internetu se mi zas tak chudý nezdá. Prý to nejzajímavější je freska, která se nachází hned za hlavními dveřmi, ještě před vstupem, no a tu se mi povedlo vyfotit. Většina z nás tedy zamířila ke kostelu Saint Étienne du Mont (postavený na místě původního kostela St. Genevieve - Svaté Jenoféfy - patronky Paříže), který je hned vedle a je velice hezky vyzdobený. Uvnitř má uprostřed takové patro s krásně vytesaným zábradlím, po stranách jsou vytesaná točitá schodiště, v kostele je i hrobka Sv. Jenoféfy, u které se v roce 2002 modlil sám papež Jan Pavel II. při své návštěvě Paříže. A pak už jsme prošli hlavní třídou k Lucemburským zahradám, které jsou největší a asi i nejkrásnější v Paříži, byla neděle a zahrady byly přímo nacpány lidmi, byl zde koncert vážné hudby, lidi si dělali piknik, četli, pospávali, povídali.... proč ne, pokud bych neměla koníčky nebo chalupu, klidně si dovedu představit, že bych takhle trávila čas, ale v mém případě je to zcela bezpředmětné, já bych se unudila k smrti :-) a hlavně by mi vadila ta hromada lidí, to pro mě není odpočinek, trávit volný čas s tisícovkami lidí včetně turistů.... brrr, to není pro mě. Ze zahrad jsme se propletli uličkami Latinské čtvrti, kde jsme mohli zahlédnout nejstarší restauraci Paříže Le Procope anebo známou hospodu Saint Germain.


Plavba lodí po Seině
(pro vstup do galerie klikněte na obrázek)
Z Latinské čtvrti jsme přešli na most Pont Neuf (Nový most) a vydali se na objednanou plavbu po řece Seině, abychom shlédli architektonické skvosty Paříže i z vodní hladiny. V lodi jsme strávili hodinu a projeli po proudu i proti proudu, pokud to šlo, tak z obou stran ostrovů a opravdu, sem tam se naskytne úplně jiný pohled na monumenty, které jsme viděli ze souše. Ale největší a nejsilnější zážitek pro mě byla zase Eiffelovka. Pomalu se vynářela na obzoru, za stromy parků a za mosty, jak jsme se blížili, tak stále mohutněla, až jsme byli přímo před ní a stála tam v celé její kráse. Všechny ostatní budovy, mosty, kostely a chrámy zde popisovat nebudu, protože si je nepamatuju, ale většinu z nich jsem už zmínila v okružní jízdě Paříží, nejvíce obrázků jsem věnovala právě věži.


Amberg a konec výletu
(není zde galerie, bylo málo fotek, jen jedna, klikněte pro zvětšení)
Po lodičce jsme už jen rychle přejeli na Montmartre, kde, jak jsem psala výše, jsme se my dva navečeřeli, ostatní vzali poklusem okolí Sacré-Coeur a následovala už jen noční okružní jízda a podívaná na osvětlenou Eiffelovku, taky jsem už o tom psala. Pak hurá do autobusu, zase jsme se museli trochu prospat a ráno jsme zastavili v německém městě Amberg (oficiální stránky, turismus i v češtině), kde jsme měli na výběr, buď jsme mohli jít do města nebo do Kurfiřtských lázní se počachtat ve vodě, ulevit unaveným tělům v bublinkách a ve vířivkách. My jsme zvolili lázně a byl to prima relax, nemám odtud skoro žádné fotky, jen pár z autobusu na historické budovy, ale Amberg (článek z wikipedie) je velice hezké, historické město, určitě by stálo za návštěvu, musíte si ho projít pouze v mém odkazu. Do Prahy už to nebylo až tak daleko, okolo 4 odpolední jsme dojeli na Černý most a odtud metrem domů. Ještě ten večer jsem vydržela asi do půl desáté, ale pak jsem spala asi 11 hodin, abych dohnala ten spánkový deficit z autobusu. Celkově se nám ale výlet moc líbil, co jsme chtěli vidět, to jsme viděli, užili jsme si to, nevadili nám ani hromady turistů kolem, je to zkrátka o tom, co k sobě pustíte, pokud to bude zlost z toho, že jsou okolo fronty a že vás chtějí sem tam napálit, tak nebudete spokojení nikdy s ničím. Pokud se nad tohle všechno povznesete, budete trošku obezřetní a hlavně informovaní, tak si řeknete, ale vždyť já jsem taky jeden z toho hejna turistů, užijeme si to v rámci možností, potěšíme se krásnými výhledy, něco málo suvenýrů pokoupíme, najíme se ve francouzské restauraci, dáme si kafe v brasserii... pak si myslím, že se spokojenost dostaví a tak to bylo i u nás. Všem přeji stejně úspěšný výlet do Paříže a už teď vím o spoustě míst, které stojí za to navštívit při nějaké další návštěvě, tolik jsme toho nestihli....... :-))

Pár zajímavých odkazů o Paříži:
www.euro-service.cz/pariz_pamatky.php
www.pariz-pro-pokrocile.blog.cz
www.theparisienne.fr
www.paris.cz



Monika Brýdová - výstava kreativity v Praze v Dubči - jaro 2011

Galerie fotek (klikněte na obrázek)

Výstava kreativity v Dubči je projekt Moniky Brýdové a já jsem na ní byla teprve podruhé. Výstava je prodejní a je na ní hodně známých prodejců, takže každé tvořivé duši se oplatí sem zajet, určitě objeví něco, co nutné potřebuje ke svému tvoření. Kromě patchworkových výrobků jsou to věci na scrapbooking, fimování, decoupage, plstění, různé výtvarné techniky. Skoro každý stánek pořádá za drobný poplatek i tvořivou dílničku a tak můžete odcházet domů s vlastnoručně nazdobeným velikonočním věnečkem, vajíčkem, trikem s motivem nebo uplstěnou postavičkou či s nově vyzdobeným květináčem. Jestli jste nestihli tuhle jarní, na podzim je tady znova.


Prague Patchwork Meeting 2011

Galerie fotek z patchworku a látkových panenek (klikněte na obrázek)

Rok utekl jako voda a byl tu zase Prague Patchwork Meeting 2011, kde jsem opravdu nemohla chybět, patchwork mám moc ráda nejen kvůli výrobkům, ale i kvůli lidičkám, kteří se mu věnují a mnozí z nich jsou mými přáteli. Tak jaký byl ten letošní? Kromě příšerného horka v nafukovací hale, kde je většina výrobků, to bylo tak půl na půl. Polovina byl klasický patchwork, druhá pak více umělecky pojaté exempláře, které byly tentokrát dvojího druhu - ponuré, tmavé a pro mě velice nezajímavé (nedávala jsem jich moc do galerie) a pak ty druhé, kombinované s krajkou, protože to bylo téma výstavy. A ty už byly veselejší, byly to různé koláže s paličkovanou, šitou, háčkovanou nebo pletenou krajkou. Všimněte si úvodního fota, na kterém je quilt s domem (autorka je Danuše Březinová) a opravdu zde uvidíte ušité všechny místnosti domu, včetně patchworkové dílny a sklípku s vínem, nádherná práce.
Moji pozornost už potřetí přitáhl Český panenkový klub, který pořádá na této výstavě soutěž v několika kategoriích a stánek byl plný látkových panenek, ale i vynilových a porcelánových, které soutěžily např. s kostýmem. Požádala jsem o souhlas s focením a uveřejněním panenek a mědvědů na svém webu a přináším vám tudíž celou samostatnou galerii, kde se můžete panenkami pokochat. Vzpomínáte někdo na loňskou vítězku jedné kategorie babičku Blaženku? Tak letos nezapomeňte prozkoumat dědu Čendu, u kterého nám stejná autorka ukázala nejen švihácké dečky na botách, ale i jégrovky a co je pod nimi :-)) úžasnej děda, moc obdivuju, že je to všechno ušité z látky, umím ledaccos, ale tohle si nedokážu představit, že bych zvládla. Ale tak je to správně, každý zvládáme něco a proto je to naše tvořeníčko tak pestré. Tak se těším za rok......


30. 3. 2011 - Klub seniorů Čakovice - netradiční zdobení vajíček

A po necelých dvou měsících jsem byla v Čakovicích znovu a tentkrát jsme zdobily vajíčka netradičním způsobem. Jelikož mám hodně ráda práci s papírem, prohledala jsem svoje zásoby nápadů a našla úplně jednoduché zdobení kolečky z děrovačky, které jinak házíme do košů a ono z nich lze udělat i hezky ozdobené vejce. Samozřejmě jsme používaly i jiné jarní tvary - motýlka či kytičky, nebo také zbytky krajek, stužek, flitry.... opravdu se fantazii meze nekladou.






26. 3. 2011 - Krojované panenky od paní Františky Garlíkové

Galerie z výstavy


Návštěvu výstavy krojovaných panenek paní Františky Garlíkové zařídila Petra s Honzou, naši kamarádi od panenek a z dřevařského kurzu, tímto jim za ní děkujeme. Výstava se nachází v Zápech u Brandýsa na statku Na Stránce, od Prahy to není daleko, ale je potřeba se předem objednat u paní Burdové - 732311107, zde je odkaz i na samotný statek, kde konají různé řemeslné nebo společenské akce: http://www.nastrance.com/. A v podkroví jedné z budov jsou umístěné krojované panenky, je jich tam 33 a kroje jsou opravdu z celé republiky, osobně ušité paní Garlíkovou. Povídání o ní zde přepisovat nebudu, na to se podívejte na odkazy, které jsem pro vás našla a nezapomeňte si přehrát i videa, paní Garlíková tam celou svoji životní pouť moc hezky vypráví. Třeba i to, jak začala s panenkami podnikat ve svých 70 letech :-)) a jak ji to baví dodnes, v jejích devadesáti, i když teď už s nimi nepodniká. Výstava se nám moc líbila, doporučuji jako tip na výlet.
článek s fotogalerií na idnes
video pro pořad Barvy života (Česká televize)
Příprava stálé expozice v Muzeu Podhradí v Buchlovicích
Vystoupení paní Garlíkové na TEDx Prague - video


13. 3. 2011 Výstava Katy a Mony v Praze v Kyjích

Galerie z výstavy


Když jsem minulý týden obdržela od Katky a Simony pozvánku na jejich výstavu, hodně jsem se podivila, že bude v mém bydlišti, v Praze. A zároveň jsem zajásala, sice jejich tvorbu znám a už jsem něco i viděla na vlastní oči, ale celou výstavu ještě ne. Bylo škoda, že byla jen na den, protože děvčata přivezla na 200 panenek a instalace jim zabrala 4 hodiny, ale raději na den, než nikdy :-)) A že bylo na co koukat! Kdo znáte jejich tvorbu, tak určitě víte, že se věnují hlavně háčkování a to historii, všelijakým obdobím, baroko, rokoko, středověk....., ale nevyhýbají se ani modernějším šatům - 12 ročních znamení, nebo scénkám jako je Robinson Crusoe, rytířský souboj nebo jarmark. Novinkou pro mě byla tvorba na realistická miminka, nakonec se tam sešlo i pár dalších sběratelek, nelekněte se tedy té hromady miminek, jsou opravdu jako živá. Výstavu děvčata doplnila prodejem svých historických modedů na různých typech panenek, háčkovanými zvířátky, šperky...
Strávila jsem s holkama nakonec skoro celou otevírací dobu a posloužila jsem jim jako fotograf, stejně by na to neměly čas, a podrobně jsem zdokumentovala celou výstavu, takže si ji můžete prohlédnout a obdivovat jejich šikovnost, věřím, že se vám bude líbit tak, jako mě i ostatním návštěvníkům. A pokud budete chtít děvčatům napsat nebo se vám zalíbil nějaký model, tak tady jsou jejich stránky www.kasi.wgz.cz, kde na ně najdete kontakt.


2. 2. 2011 Klub seniorů Čakovice - pergamano
Po delším čase jsem se opět objevila v Klubu seniorů a to s technikou pergamano. Pergamano vypadá krásně a strašně složitě, když jsem vytáhla pár svých věcí, tak dámy nechtěly věřit, že to samé si budou po kurzu odnášet domů. Odnášely a byly nadšené, já s nimi, protože se jim opravdu vedlo, líbilo se jim to a možná některá z nich u této techniky i zůstane. Už ví, jak na to, tak já doufám, že budou pokračovat.




18. 12. 2010 Mnichov - vánoční trhy, Muzeum hraček a prodejna miniatur

Galerie vánočních trhů a muzeí (klikněte na obrázky)

Rok utekl jako voda a zas je tu čas vánoční. Abychom dodrželi naši novodobou rodinnou tradici, tak jsme se samozřejmě opět vydali na vánoční trhy a to do Mnichova, kam jsme chtěli jet už vloni. Jeli jsme se stejnou cestovkou Monatour a opět brzy ráno, před polednem jsme byli v Mnichově. A budu se opakovat, když řeknu, že jsem opět fotila z autobusu a opět jen rychlé momentky a hodně věcí přes sklo, takže kvalita jen informativní. Tentokrát se mnou a mým synem jely i dvě panenkářky, Peja a Dezi, kdo je znáte, tak si jich na fotkách určitě všimnete.

Když jsme přijížděli do Mnichova nafotila jsem Alianz Arenu, kde se konají různé sportovní události, hlavně fotbalové, aréna bude i na konci galerie, ale svítící. Pak jsme udělali s autobusem takovou malou okružní jízdu, abychom viděli i památky, které nebyly až tak v centru a bylo pravděpodobné, že se k nim už nevrátíme, takže první fotky jsou z autobusu (Vítězný oblouk, Alte Pinakothek, Neue Pinakothek, Pinakothek der Moderne). Původně jsem si myslela, že využijeme služeb průvodkyně a půjdeme alespoň částečně s ní, Mnichov není zrovna malé město a centrum se mi zdálo podle mapy docela rozsáhlé. Ale nakonec jsme si udělali zase svoji trasu a orientace směrem od hlavního nádraží byla jednoduchá, vlastně jsme šli stále jednou, širokou ulicí a cestou potkali všechno, co jsme potřebovali. Jako první jsme navštívili obchod s miniaturami, Peja vyhledala na netu adresu a tak jsme zkusili, jestli ho najdeme a jestli tam vůbec bude, někdy se stává, že tam už nejsou aktuální informace. Byl tam a tak první část fotek v galerii muzeí je právě z něj, vitriny byly tak nacpané, že to spíš vypadalo na muzeum :-)), ale opravdu to byl obchod, pro nás pravý ráj. To víte, že jsme si nakoupily miniaturní věcičky, ale co nám dalo nejvíc práce bylo, všechno to zboží prohlídnout, vzít do ruky, nadšeně u toho vykřikovat a pak se rozhodnout, co skončí v košíku. Já osobně mám nová vykrajovátka na cukroví, lívanečník, bábovku, nějaké maličkosti do budoucí cukrárny.... nechtělo se mi odejít bez fotek a tak jsem sebrala odvahu a zeptala se, zda si můžu jejich fantastický obchod vyfotit. Dostala jsem svolení a zdaleka jsem nenafotila všechno, ale ty nejdůležitější scény ano. V té samé galerii najdete fotky z Muzea hraček, nachází se ve věži staré radnice a obsahuje sbírky starých hraček, expozice je to malá, ve srovnání s Norimberkem nebo Prahou, ale chtěli jsme ji vidět, tak jsme těch 6 pater postupně vyšlapali, věž je na posledním obrázku v galerii.

Hlavní třídou, která byla lemovaná hlavně stánky s jídlem a pitím, jsme se dostali přes Karlovo náměstí na Mariánské náměstí, kde se nachází Nová radnice a hlavní vánoční trh. Protože byl poslední adventní víkend, bylo na ulicích poměrně dost lidí, tak do tří to ještě šlo, ale pak už provoz zhoustnul a jen projít ulicí byl problém, proto tentokrát neuvidíte moc fotek ze stánků, byli jsme se synem rádi, že jsme se sobě neztratili. Doporučuji jiný, než poslední víkend, pokud se rozhodnete trh navštívit. Německé trhy a ulice jsou vždy krásně vyzdobené, moc se nám líbila nazdobená výloha v jednom obchodním domě, bylo tam celé městečko, ve kterém žila plyšová zvířátka a ta se různě otáčela, zvedala, lovila ryby, vařila, pohyb samozřejmě na fotce neuvidíte. Bylo tam spoustu dětí a dospělých, dostat se k výloze, to chtělo trochu trpělivosti, od snímků nečekejte nic moc, vůbec jsem neviděla, co fotím, protože jsem fotila přes hlavy návstěvníků a zase to sklo, je tam spousta odrazů..... ocenila jsem ale hlavně nápad a chuť takhle vyzdobit výlohu, určitě to muselo dát dost práce to sestavit a přidělat motorky, aby se to hýbalo, ale konečný efekt byl fantastický. A určitě to byla i skvělá reklama pro samotný obchod, škoda, že to tady taky neděláme. Hned za rohem, na Ringer platz byl další trh a to jesličkový, všechny stánky nabízely jen a jen věci do betlémů, no a ve vedlejší ulici byl další a to nám bohatě stačilo, víc trhů jsme nehledali. V galerii taky uvidíte pohledy na Mnichov z výšky, ano, vylezli jsme na věž kostela Sv. Petra, nevypadal tak vysoký, jak nakonec byl, žádné pohodlné lezení to nebylo, místy bylo schodiště široké pouze pro jednu osobu a když si představíte neustálý proud lidí nahoru i dolů, tak netrvalo dlouho a v jedné takové chodbě jsme se zasekli a nešlo to ani tam, ani tam. Stáli jsme, koukali na sebe a ani jedna strana neměla kam uhnout, situace v podstatě neřešitelná, tak jsem se začala procpávat tím davem dolů, jedna paní mi vynadala, ale já jinou cestu neviděla, buď takhle nebo by jedna skupina musela ustoupit o dvě patra níž a pustit tu druhou. I přes tenhle zážitek se mi na věži moc líbilo, nafotila jsem město ze všech stran, na přiblížených fotkách můžete vidět v dálce Alianz Arenu, věž Olympia v olympijském areálu a vlevo od ní, těsně nad střechou kostela i kousíček olympijského stadionu.

Do půl šesté jsme se stihli v pohodě vrátit, cestou zpět už svítila výzdoba, to se nefotí dobře, dávám proto i horší fotky.... na jednom domě nás zaujalo, že každých asi 10 vteřin měnil barvu, a tak jsme tam stáli a číhali na novou barvu, to se mi kupodivu podařilo nafotit docela slušně. A ještě se možná podivíte, proč jsem fotila jízdní kola, spousty jízdních kol před hlavním nádražím, zasněžená kola na předměstí nebo přímo v centru, vypadala jako odhozená, nepotřebná. Nevím důvod, manžel říkal, že si je můžu kdykoli vypůjčit za poplatek a potom kdekoli odstavit, no ..... je to pro mě nepředstavitelný, ale asi to tak bude a o to víc jsem z toho byla vyjevená, u nás by to lidi asi rozkradli :-( Úplně na konci galerie z trhů jsou noční záběry z autobusu, ono se špatně fotí za světla a za jízdy, ale ještě hůř za tmy a za jízdy, nicméně jsem tam nechala i tyhle fotky, ale asi budu muset vysvětlit, co na nich je :-)) na prvních je areál firmy Mercedes Benz, to jsou ty hodně rozmazané, výkladní skříň měli udělanou v pěti patrech, rozdělenou na takové kóje a v každé z nich jeden model auta, které vyrábí. Z dálky to vypadalo jako když si někdo naskládá nad sebe angličáky v krabičkách, vůbec se nechtělo věřit, že jsou to opravdová auta. Pak jsme jeli okolo olympijského stadionu, vidět nic nebylo, ale stejně jsem fotila a kupodivu na dvou fotkách je částečně stadion vidět. A nakonec přišel na řadu jediný mrakodrap ve městě a už jsme se blížili ke svítící Alianz Aréně, tentokrát svítila bíle, když je zápas, svítí v barvách mužstev, a byli jsme venku z města.

A to byl konec výletu, zase jsme poznali jedno krásné město, příjemnou vánoční atmosféru a hlavně lidi, jsem neustále fascinována přívětivostí a ochotou personálu. Jo vidíte, málem bych zapomněla, letos jsem si přivezla 3 hrnečky od svařeného vína, ten nejcenější je z trhu u kluziště, půvabný obrázek z dávných dob bruslení, s datem na dně hrnku, víno bylo taky moc dobré.


A opět pár zajímavých odkazů na tuto tématiku:

Oficiální stránky města Mnichov
Historie a současnost Mnichova - Wikipedie (česky)




16éme Carrefour Européen du Patchwork, St. Marie-aux-Mines, Alsasko, Francie, září 2010

Galerie fotek z výstavy a z výletů (klikněte na obrázek)

Jak jsem již předeslala u patchworkových výstav z Prahy, navštívila jsem v září 2010 podobnou výstavu i ve Francii. No podobnou... co se týče výrobků, tak ano, co se týče velikosti, tak několikanásobně větší. Výstava se jmenuje Carrefour Européen du Patchwork, byl už 16tý ročník, zde jsou její stránky: http://www.patchwork-europe.com/, a koná se v několika vesnicích ve francouzském kraji Alsasko. Jela jsem se Spolkem patchworku Litomyšl, který doplnilo i několik moravských patchworkářek a moje maličkost, která se sice patchworku aktivně nevěnuje, ale hodně ho obdivuje. Organizaci si zajišťovala děvčata sama, pronajala si autobus se 2 řidiči, ubytovnu v malé vesničce v horách a tak i program se dělal podle toho, jak jsme se domluvily. Což bylo bezva, společné byly jen ranní a večerní odjezdy, zbytek dne jsme se toulaly po výstavách, jak jsme chtěly. A že bylo co obdivovat. Výstavy se nacházely na 23 místech ve 4 městečkách a vesnicích, 2 jsme nestihly, ale myslím, že to hlavní jsme viděly. Většina výstav se konala v kostelích, což bylo zajímavé, takže jsme měly možnost vidět zhruba 25 kostelů za celou cestu, hodně překvapivé pro mě bylo, že jedna malá vesnice měla i 3 kostely, každý jiného vyznání. K fotkám můžu říct jen to, co opakuji neustále, fotila jsem na malé rozlišení, v kostelích se fotilo opravdu mizerně, celkově je tam spíš temněji a když zamíříte na deku, která visí mezi dvěma okny, málokdy z toho vyjde dobrá fotka, takže opět - pro reportážní účely to musí stačit. V některých stáncích bylo zas tak málo místa a tak moc lidí, že často nemám deku vyfocenou celou, pouze z boku, nebo jen kus. Na začátku galerie jsem nafotila prodejní část výstavy, bylo tam přes 150 prodejců, spousta lidí, někdy se fotit smělo, jindy ne, tak alespoň pár obrázků pro přiblížení atmosféry. Mezi jednotlivými výstavami jezdila kyvadlová doprava zdarma, ale díky hezky zpracované příručce s plánky a jízdními řády autobusů, jsme byly schopny i samy se toulat bez problémů od jedné ke druhé. Opět jsem uveřejnila víc klasických patchworků a quiltů, ale byly i stánky, které byly věnovány jednotlivým umělcům (ti tam většinou byli přítomni osobně), a tak jsou tam i moderní quilty nebo spíš koláže, jak to nazývám já. Některé byly velice zajímavé, na některé bych dokonce mohla použít materiál, ze kterého šiju na panenky, blýskavý brokát, tyl, látky s kovovým vláknem.... Celkově - prima pokoukání na to, co dokážou šikovné ruce, ty nejsložitější věci dělaly Japonky, na to jsme opravdu koukaly s otevřenou pusou.

Za dva dny běhání po patchworku jsme toho měly všechny dost a tak jsme třetí den věnovaly návštěvě starobylého městečka Colmar a nedaleké vinařské oblasti. Na úvod musím říct, že mě docela překvapilo, jak jejich staré, ale i nové domy vypadají, připadala jsem si tam spíš jako v Německu, hrázděné domy, dřevěné okenice, spousta kytek v oknech. No a není divu, po staletí patřilo Alsasko střídavě pod Německo i pod Francii, moc hezky o tom píše autor v tomto článku: http://www.cestovatel.cz/clanky/alsasko-nemecka-francie-francouzske-nemecko/ - na Francii je příliš německé a na Německo příliš francouzské, zkrátka Alsasko. Také jazyky jsou zde francouzština, němčina a stará alsasština, ale více se dozvíte z článku, stojí za přečtení. V Colmaru jsme si naplánovaly trasu, vedla přes staré město, přes kostely a chrámy až k vodnímu kanálu, na kterém se můžete loďkami plavit jako v Benátkách, také se této části říká Malé Benátky. Toho jsme nevyužily, protože jsem v mapce nalezla Muzeum hraček a to uznáte, že jsem jako panenkářka nemohla vynechat :-)). Muzeum je to malé, sice třípatrové, ale počtem exponátů spíše menší. Našla jsem jednu velkou vitrinu s panenkami Barbie, stejně velkou se starými porcelánovými, gumovými a dalšími panenkami a vybavením a v posledním patře nemohla chybět ani železnice, která napodobovala město Colmar. Abychom nasály atmosféru, posadily jsme se několikrát i do kavárny na kávu, do cukrárny na dortík a ochutnaly i zmrzlinu, bagety, pivo i víno, to vše patří k poznávání kultury země, ano, musí se počítat s trochou útraty navíc, ale jinak to nezažijete. Odpoledne jsme zamířily do vinařských vesniček Riquewirh a Ribeauvillé, kde jsme měly možnost ochutnat místní vína a samozřejmě si je i nakoupit. Opět to jsou starobylé vesničky se starými hrázděnými domy a spoustou květin všude, hned jak končí silnice, tak začíná vinohrad, víno je všude okolo, na každém kopci. Hlavně se zde vyrábí bílé víno, ale objevila jsem i růžové a červené. Ještě se vrátím ke květinám a zdobení vesnic a měst vůbec, kytky jsou všude, v oknech, na záhonech, na kruhových objezdech, kterých je tam hodně, jsou ve starých trakařích, okolo fontány, visí u každé pouliční lampy.... á propos, nelekněte se, až uvidíte na jedné fotce červeného čerta a pak Sochu svobody, obojí jsme viděly na kruhovém objezdu v Colmaru a kvůli Soše svobody jsme ho vždy objeli 2x, aby si ji každý mohl nafotit :-)). A ještě na fotkách uvidíte čápa, několikrát na patchworku, jako dekoraci v trávě a nakonec i živého na střeše v hnízdě, ale my je viděly i na spoustě suvenýrů - hrníčcích, utěrkách, soškách nebo jako plyšáky. Čáp patří k historii Alsaska, staletí se o nich vypráví příběhy a okolo roku 1970 zde byli téměř vyhubeni, v posledních letech se opět navrací. A nadešel den čtvrtý, den návratu, tam jsme jeli na noc, nazpět přes den a protože jsme byli nedaleko Štrasburku, zajeli jsme i do něj na krátkou návštěvu. Skvělé bylo, že zde na nás čekala jedna rodačka z Litomyšle, která nás navedla na odstavné parkoviště a doprovodila na tramvaj a do centra města, před slavnou katedrálu Notre-Dame a provedla po starém městě a jeho části, která se nazývá Malá Paříž (Petite Paris). Já jsem byla jedna z mála, která se rozhodla vylézt na katedrálu, bohužel se nedalo stihnout obojí, kdo lezl na katedrálu, ten nešel do starého města, ale svého rozhodnutí nelituji, byl to zážitek. A tak jsou v galerii i fotky z katedrály a pohledy na Štrasburk z výšky, počasí krásné, ale fotila jsem často proti slunci, takže fotky nic moc. A nakonec jsme autobusem objeli i evropské instituce, Radu Evropy, Evropský parlament a Evropský soud pro lidská práva, fotky jsou jen z autobusu, nikomu se už nechtělo zastavovat, stejně bychom se dostali jen před budovy, dál ne. Více o Štrasburku se dočtete zde: http://cz.franceguide.com/ A to je konec mého povídání o Alsasku, výlet se mi moc líbil, jsem ráda, že bylo místo a mohla jsem zájezd doplnit a nakonec jsem se seznámila se spoustou báječných holek, potrefených tou divnou vášní rozstříhat látku na malé kousky a zase ji sešít dohromady :-D, doufám, že se na nějaké další akci ještě potkáme. Za organizaci zájezdu děkuji Renatě Edlmanové a za pozvání Renatě Kmoškové :-)).

A děvčata z Litomyšle už mají na svých stránkách taky povídání a jednotlivé fotogalerie, zavítejte i tam, jelikož některé z nich absolvovaly jiné atrakce než naše trio, např. se svezly na lodičkách v Malých Benátkách v Colmaru a prošli si Malou Paříž ve Štrasburku anebo navštívily motýlí farmu, já už na něčem podobném byla, tak se mi nechtělo a navíc jsem neměla kapacitu na focení, tak jsem tuhle výstavu oželela: http://patchwork.lit.cz/spolecne-vylety.php


Z archivu - Prague Patchwork Meeting 2007 - 2010

Galerie fotek z jednotlivých roků (klikněte na obrázek)

Minulý týden jsem navštívila patchworkovou výstavu ve Francii a uvědomila jsem si, že chodím na patchworkovou výstavu tady v Praze každý rok, že tam vždy fotím a že bych tedy měla nejdřív uveřejnit tyto fotky. Tak tedy... jedná se o výstavu Prague Patchwork Meeting, konala se letos (2010) počtvrté a já chodím pravidelně od prvního ročníku. Patchwork je moje velká láska, kapánek jsem ho taky dělala, ale pak zvítězily panenky a patchwork, když se má umět dobře, potřebuje spoustu času na šití, spoustu zkušeností a obojí zkrátka nestíhám. Ale ráda se kouknu, co všechno se dá ušít a navíc se na těchto akcích potkávám se svými kamarádkami, které znám většinou z panenek, ale ony se víc věnují patchworku.
Co říct k samotným výstavám? Já osobně dávám přednost klasickému patchworku, který má své zákonitosti, svoje vzory a je spíše užitkový - přehozy, deky, polštáře, tašky. Na všech výstavách dnes už ale potkáte i umělecký patchwork, jsou to spíše obrazy a obrázky, které toho někdy s patchworkem nemají moc společného, spíš bych je pojmenovala koláže, je to taková samostatná odnož patchworku, jsou také z látek, ale někdy jsou velmi abstraktní, jindy se domalovávají, batikují, používají se efektní látky nebo příze, peří, korálky, perličky či jiné materiály, také hodně aplikací a výšivek. Některé se mi i líbí, jsou zajímavé svojí nezvyklostí, ale rozhodně ne všechny, možná některým jen nerozumím, jak jsou příliš moderní, opravdu je to podobné jako s moderním uměním v klasických obrazech. V galeriích vám představuji hlavně klasický patchwork, ale nechala jsem tam něco málo i těch art obrázků. Celkem je tam na 800 obrázků, kdybych měla dát všechny, jsme na 2 tisících, takže jsem musela hodně pečlivě vybírat. Tak hezké pokoukání :-))


Srpen 2010 - Muzeum hraček na Pražském hradě

Galerie fotek (klikněte na obrázek)

Letos o prázdninách jsem také navštívila Muzeum hraček na Pražském hradě. Nebyla jsem tam dobrých 8-10 let, ale dobře jsem si vzpomínala, že tam bylo několik vitrin s panenkami Barbie. A jaké bylo moje překvapení, když jsem letos zjistila, že panenkám Barbie je věnované celé jedno patro muzea. A tak mě hned napadlo, že já běhám po muzeích v cizině a pod nosem mám tak velkou sbírku :-)) a ani o tom nevím. Fotit se smělo, lépe řečeno, fotila jsem a nikdo mi to nezakazoval, tak jsem pořídila poměrně slušnou hromádku fotek, ze které jsem udělala tuto galerii (zdaleka v ní není všechno). Opět nebude kvalita velká, vše je focené přes sklo a pod umělým světlem. Všem fandům panenky Barbie - spousta exponátů, zmapovaná historie, cenné historické a sběratelské kousky, muzeum opravdu stojí za návštěvu.


Srpen 2010 - Miniuni Ostrava, výstavní areál s miniaturními stavbami světa, včetně 7 divů světa.

Galerie staveb (klikněte na obrázek)

Část letošní dovolené jsem strávila na Ostravsku a kromě srazu panenkářek :-)) jsme si naplánovali i návštěvu areálu Miniuni v Ostravě. Jedná se o moc hezky postavené miniatury známých staveb světa a dokonce i dávných 7 divů světa. Areál není velký, ale uvidíte zde téměř 30 miniatur budov pod širou oblohou a několik uvnitř, jsou zde i modely známých lodí z minulosti. Počasí nám přálo a tak naše procházka pokračovala na Novou radnici, kde se nachází rozhledna a je krásný rozhled na celou Ostravu a přilehlé okolí. Fotky odtud nedávám, protože jich mám jen pár a ne moc kvalitních. Takže.... pokud se chystáte do Ostravy, můžu obě atrakce vřele doporučit.


28. 11. 2009 Salzburg - vánoční trhy, Schladming - největší průvod čertů na světě, Muzeum Panorama a Muzeum hraček

Galerie vánočních trhů a muzeí (klikněte na obrázky)

A máme tady zase čas vánoční a s ním spojené tradiční vánoční trhy nejen u nás, ale v celé Evropě. Letos jsme chtěli jet do Mnichova, ale zájezd se nenaplnil, jeli jsme tedy do Salzburgu v Rakousku. Z domova jsme vyráželi v půl páté, abychom měli jistotu, že pojedeme prvním metrem, protože jsme jeli až na konečnou, na Černý Most a zde jsme nasedli na autobus cestovní kanceláře Monatour. Do Salzburgu jsme dorazili v půl dvanácté, možná bychom tam byli dřív, ale cesta má vždy zdravotní zastávky nebo, jako v tomto případě, měla i zastávku u jezera Mondsee. Samozřejmě jsem celou dobu fotila, a to dokonce z autobusu, berte to jako reportážní fotky, ne jako umění, sem tam bude nějaká i trošku rozmazaná, z autobusu nebo přes sklo v muzeích se nefotí právě dobře, ale opět si myslím, že pro přiblížení atmosféry to stačí.

Program v Salzburgu jsme si udělali svůj, hlavní důvod je ten, že rádi chodíme sami, hodně fotím, takže se zastavuji u každé výlohy a zajímavé pamětihodnosti a představa, že budu neustále dobíhat skupinu, to není zrovna to pravé. Někdy možná využiju i služby průvodce, ale tentokrát ne, mapa bohatě stačila pro orientaci ve městě a bylo taky rozhodující, že jsme chtěli jít do jiných míst, než byla oficielní procházka. Procházka byla ale jinak moc hezky naplánována, prošli celým starým městem a zastavili se u každé významější pamětihodnosti i na trzích, nakonec, naše trasa byla hodně podobná a viděli jsme zřejmě stejné věci, místo výletu na hrad jsme zvolili návštěvu dvou muzeí - Muzeum Panorama a Muzeum hraček. V prvním muzeu jsou umístěny obrazy a kresby malíře Johanna Michaela Sattlera (1786-1847), který namaloval město a jeho okolí z pohledu zámku Hohensalzburg, obraz, nebo jak to mám nazvat, je v uzavřené kruhové místnosti, uprostřed je prostor, ze kterého se na obraz díváte, na detaily můžete použít i dalekohledy. Na druhém konci starého města (Altstadt) je Muzeum hraček. Není moc velké, zabírá 2 patra velice zajímavé budovy s podloubími, která je připlácnutá k vysoké skále nad ním. Příjemné bylo, že nikdo nehlídal, jestli fotíme nebo ne a muzeum bylo skoro prázdné, přikládám to právě probíhajícím vánočním trhům, které byly naopak pěkně nacpané (v poledne ještě ani ne, ale k večeru už se procházelo davy mnohem hůř, fotila jsem hlavně při příjezdu, když to ještě šlo). I když muzeum není velké, našla jsem tady hromadu vitrín s panenkami nebo miniaturami pro panenky anebo dokonce celé scény a domečky. Součástí muzea hraček je i muzeum hudebních nástrojů a fotografických či kinematografických přístrojů, to jsem moc nefotila. Na trzích jsem hledala hlavně stánek s miniaturami, našla jsem jen jediný, ale možná jsem neprošla všechno, šli jsme i okolo jednoho stánku s panenkami všeho druhu, bohužel Barbie v tomhle stánku neměli :-)), ale bylo tam hodně realistických miminek a porcelánových panenek, tak nějak se líp vyjímají ve stánku, hezky se na to kouká, i když zrovna tyhle panenky si kupuji velice omezeně.

Když jsme prošli Staré město, vrátili jsme se zpět přes most do Nového města, odkud jsme vyšli. Procházeli jsme starodávnými uličkami, které byly hezky nazdobené a co mě udivilo bylo to, že jsme nikde nenarazili na žádné větší obchodní centrum. Ne, že by je Salzburg neměl, ale má je spíše mimo města, v historické části není ani jedno tak, jak je známe my od nás. Tudíž musel můj syn oželet návštěvu sportu, který obvykle vyhledáme, protože jsme žádný nenašli. Ale je pravda, že jsme šli jen starými uličkami, možná bylo někde za rohem v těch novějších. Co jsem ale naopak našla, byl obchod s hračkami (pozor, ne s moderními Barbie nebo roboty), ale takový, který byl mému srdci a mému koníčku nejbližší - obchod s miniaturami, jak domečky, tak jejich kompletním vybavením a hromadou doplňků. A spousta z těchto doplňků se dá použít i pro moje panenky. Poprvé jsme šli jen okolo a dovnitř jsem nešla, ale nakonec jsme měli ještě hodinku času, tak jsme se vrátili a já strávila v obchodě přes půl hodiny prohlížením, vybíráním a nakupováním. Bodejď by ne, byl to první obchod na mých cestách, který tyhle věci opravdu prodával v širokém sortimentu a stejný jako na výstavách, ne jen pár miniatur, jako ty ostatní. A to byl konec :-D, velice příjemná paní prodavačka, zřejmě i majitelka, mi snesla první poslední zajímavou věcičku a já udělala opravdu velký nákup. Celý samozřejmě nafotím do doplňků, to jsem dneska nestihla, ale jen stručně, mám nový veliký porcelánový servis, šicí stroj, vánoční pečení s vykrajovátky, skleněné podnosy na dort, víno se skleničkami, obrazy a další drobnosti. Z tohoto pohledu byl výlet velice úspěšný.

V půl šesté jsme naskákali do autobusu a hurá na čerty! Jeli jsme do horského městečka Schladming, kde se každý rok koná největší průvod čertů tzv. krampusů, na světě, říká se, že těch skupin je něco mezi 800 - 1000. Nevím, tak dlouho jsme tam nepobyli a navíc jsme byli v horách a byla tam pěkná zima, po slunečném a velice teplém dni v Salzburgu jsme na to nebyli zas tak moc připraveni a tak jsme strávili na průvodu asi hodinu a půl, začátek měl zpoždění, ale myslím, že těch 40 minut, co jsme koukali na čerty, nám docela stačilo. Hlavně mě, lidí bylo spoustu a tak jsem fotila s rukou nahoře nad hlavami a to se nedá dlouho vydržet (taky mě dneska pěkně bolí ruka). Fotky jsou hodně nekvalitní, foceno za tmy, všichni neustále v pohybu, nějak nechtěli pózovat :-)) a tak je to jen na rychlé kouknutí. Čerti jako takoví nás zas až tak nezaujali, měli jsme pocit, že občas koukáme na mutanty z různých hororů, než na čerty, jak si je představujeme my a tak to byla spíš zábava pro děti, které se masek docela bály. Mimochodem, masky se dědí z otce na syna a taková, léty vylepšená maska, přijde majitele i na tisíc eur. Když jsme tedy byli zmrzlí jak rampouch (nepomohl ani čaj a svařák), tak jsme se rozhodli, že rozmrzneme v hospůdce naproti parkovišti, kterou nám doporučil náš průvodce a hlavně nám doporučil, ať si dáme gulášovou polévku. Měli jsme na to 45 minut a pravděpodobně jsme byli se synem jediní, kdo to udělal, viděla jsem tam jen nás a průvodce s oběma řidiči. Sice jsme začali mluvit anglicky při objednávání, ale pan číšník slyšel češtinu od syna a tak na nás začal mluvit slovensky, to bylo příjemné překvapení a hlavně, veškerý personál byl velice milý, i když jsme neudělali zrovna velkou tržbu. Gulášovka byla opravdu báječná, hustá, plná masa, brambor a zeleniny a co bylo hlavní, skvěle nás zahřála, další tři hodiny jsme nepocítili chlad. Před desátou hodinou se odjíždělo a byla před námi poměrně dlouhá cesta, vždyť jsme byli téměř v polovině Rakouska a tak se příjezd do Prahy konal až ve tři čtvtě na čtyři ráno. Honem zavolat taxík a v půl páté jsme byli doma jak na koni :-D, byl to tedy trošku náročnější výlet, ale myslím, že stál za to.

A to je všechno, docela jsem se rozpovídala, ale nějak mě strhlo moje reportážní nadšení a třeba jsem vás tímto právě pozvala na adventní trhy do Salzburgu, ať už je stihnete ještě letos nebo až příští roky. Poznámka na závěr: turistický ruch města těží z toho, že se zde narodil Mozart a tak Mozarta najdete všude - v nespočtu obchodů s čokoládou, na tričkách, na čepicích, na porcelánu (i já zakoupila jeden servis s Mozartem pro panenky), někdy je až přemozartováno, ale není se čemu divit, byl opravdu vyjímečná osobnost. A ještě pár zajímavých odkazů na tuto tématiku:

Oficiální stránky města Salzburg, jsou zde i informace o všech vánočních trzích ve městě
Zajímavosti a akce v Salzburgu
Stránka o salzburgských muzeích
Historie a současnost Salzburgu - Wikipedie (česky)



25. 3. 2009 Klub seniorů Čakovice - vmačkávaný patchwork
Už v loňském roce jsem slíbila, že udělám pro seniory v Čakovicích tvořivou dílnu na velikonoční téma a tak jsem jim připravila vmačkávaný patchwork, který se na tuto událost velice dobře hodí. Dá se použít i na Vánoce, Valentýna nebo jakoukoli jinou událost, ne tak úzce zaměřenou, zkrátka pro radost :-)). My jsme ale dělali velikonoční vejce, základem je polystyrenový výlisek, do kterého se zamačkávají látky a dozdobí se pírky, květinami, stuhami...... Jak to dopadlo? Podívejte se na obrázky a opět zjistíte, že babičky jsou moc šikovné, každá z nich si odnesla hotové vajíčko, některé stihly i dvě. Jsem moc ráda, že se jim tato technika zalíbila, je jednoduchá, efektní a věřím, že si doma vyrobí další ozdoby, alespoň některé z nich se na to chystaly. A už mám vymyšlené Vánoce :-))







6. 2. 2009 Norimberk - Toy Fair 2009

Galerie z veletrhu a z města a zanimované obrázky z metra (klikněte na obrázky)
(metro - exe soubor, spustí animaci sám, nelekněte se výstrahy o nebezpečnosti tohoto souboru,
upozorňuje vždy, když si chcete stáhnout exe soubor přímo, je v pořádku)


Uplynuly 2 měsíce a my jsme do Norimberku jeli znova, no ano, byl tady zase hračkářský veletrh :-)). Nevím, jestli za to může neustále zmiňovaná krize nebo fakt, že jsem byla na veletrhu potřetí, tudíž jsem už dobře věděla, co mě čeká, ale letos tam chybělo dost výrobců panenek a miniatur, např. firma Tonner a tak byl veletrh trošku zklamání. Potvrdily mi to i děvčata, která jezdí mnohem déle za těmi "svými" autorkami porcelánových panenek a medvědů, také jich několik nenašly. Ale nakonec nám to moc nevadilo, zbylo víc času na ostatní pavilóny. Letos se nám povedlo projít všech 14 obrovských hal, ty, které nás zajímaly, jsme vzali podrobněji, ty, které ne, jsme jen prošli, abychom si udělali představu o nabízeném zboží. Panenky a miniatury se fotit nesměly, takže z nich opět neuvidíte nic :-(, ale vláčky se fotit mohly, takže zase zabírají největší místo v galerii. Některé miniatury u vláčků byly už vloni, ty jsem se snažila nefotit, nevím, jestli se mi to povedlo, bylo jich hodně, možná se opakuji. A naopak, jak jsem viděla novinky, cvakala jsem jak o závod, hodně nás zaujal nový prosklený dům, je tam v mnoha detailech. Kvalita fotek - jako obvykle, téměř všechno je focené přes sklo anebo pod bodovým světlem, líp to zkrátka nešlo. Z dalších novinek nás zaujal výrobce postaviček k modelům, např. striptérky nebo jiné naháče jsem viděla vůbec poprvé. Spoustu času jsme strávili u modelů, kde jezdily nejen vláčky, ale i autobusy, auta a náklaďáky, kde se opravdu točilo ruské kolo a kolotoč a všechno svítilo, včetně funkčních semaforů. Několik málo fotek jsem udělala i u letadel a autíček.

Kdo z vás četl moji reportáž z vánočního Norimberku, zmiňovala jsem se tam o metru, které je řízené počítačem a nás moc lákalo se s ním svézt a zjistit, co vidí řidič za předním sklem vozu. Právě o veletrhu je na to skvělá příležitost, vstupenka na veletrh totiž platí i jako jízdenka na městskou dopravu, nemuseli jsme tedy pátrat po cenách jízdného a mohli si jezdit sem tam bez obav. Okamžitě jsme toho využili :-D a z veletrhu jsme jeli na hlavní nádraží a tam jsme přestoupili na trasu U3 a jeli na až konečnou. Zážitek je to moc hezký, jako správný turista jsem fotila, sice přes okno, za zády se světly z vagónu a v pohybu k tomu, ale povedlo se kupodivu dost fotek. Udělala jsem z nich slide show - automaticky promítané obrázky za sebou, abych vytvořila alespoň trochu dojem jízdy. Mohla jsem pustit i kameru na foťáku, ale chtěla jsem fotit ještě i ve městě a tak jsem kvůli místu pořídila jen obrázky. POZOR! Je to exe soubor, v okamžiku, kdy si ho budete chtít prohlídnout, naskočí výstraha o nebezpečnosti stahování takového souboru, ale je v pořádku, bát byste se neměli, že si s ním něco zanesete do počítače, tvořila jsem ho já a budu ho průběžně kontrolovat.

Když jsme se důkladně povozili z konečné na konečnou, prohlídli na každé konečné jak vypadá norimberské předměstí, vydali jsme se obvyklou cestou po starém městě. Některé obchody byly ještě vánočně vyzdobeny, stejně tak jako stromy, na kterých stále svítila vánoční světýlka, tma byla brzy, takže to krásně ozdobilo ulice a město bylo takové.... sváteční. Návštěva obchodního domu patří k pravidelnému rituálu, sport pro syna, švadlenka a panenky pro mně, koupila jsem tonnerkám komodu, není určená panenkám, ale asi na šitíčko, no ale znáte to, koukám na spoustu věcí jinýma očima. A podívali jsme se i do našeho oblíbeného obchůdku s miniaturami, bohužel nic nového jsem tam nenašla. Tentokrát jsme se naobědvali v Nordsee, aby byla změna a pak jsme se vydali po pěší zóně do široké ulice - Karolinestrasse, plné obchodů a zábavních atrakcí. Jelikož letošní veletrh byl výroční, šedesátý v řadě, bylo i město vyzdobené upoutávkami na něj a na různé hračky. Co jsme potkali a co se dalo v té tmě nafotit, to si můžete prohlídnout, ale fotky nic moc, fotila jsem běžným režimem, takže něco je rozmazané. První a velice zábavné vystoupení byl muž, který si říkal Dr. Muzikus a byl sám sobě rovnou celou kapelou. Na zádech měl bicí, které ovládal nohama, vykopáváním levé či pravé bouchal buď do kopáku nebo do činelů. K tomu hrál na kytaru a na foukací harmoniku a ještě k tomu obstarával přístroje na sobě navěšené, už si nevybavím, co jsem slyšela dalšího za zvuky, ale něčím naprogramovaným svoje hraní doplňoval. Byl zřejmě vtipný, německy bohužel neumím, ale ono stačilo jen koukání na jeho vystoupení a smáli jsme se všichni. Vrcholem vystoupení byl ohňostroj vypuštěný přímo z kytary a už jsme slyšeli z vedlejšího pódia další kapelu. Byla to ale podivná kapela :-)) všichni byli oblečeni do dlouhých, modrých kabátů s kapucí, hráli převážně na dechové nástroje a to moderní a rychlé písničky, znělo to zvláštně, ale vesele a hodně hřmotně :-)) zkrátka pěknej rámus dělali :-D V jednu chvíli si všichni přehodili kapuce přes hlavu a na oči si nasadili takové zvláštní brýle, snažila jsem se to vyfotit, vypadali jakoby se chtěli ponořit do řeky, nicméně takto vyfešákovaní ukončili svoji produkci a za stálého hraní opustili jeviště a hráli ještě několik dalších ulic...... A úplně nakonec, cestou zpátky, vystupovalo na pódiu duo, které mělo jedinou rekvizitu a to barevné prachovky a vydávali podivné zvuky a štěky, asi nějaká moderní pantomima :-D, ale tuším, že na mě byla až příliš moderní, tudíž jsme se moc nezdrželi. Sraz jsme měli na hlavním nádraží a to mě překvapilo velice, je to taková velká nákupní galerie, kdybych neviděla tabuli s odjezdy vlaků a pár šipek k nástupištím, tak si myslím, že jsem v obchodním centru. Proti našim nádražím zde bylo čisto, lidí spousta, kteří sem přišli za nákupy nebo za zábavou, byla jsem jednoduše ohromená (2 poslední snímky). A to bylo všechno, cestou domů se mi v teple auta spustila chřipka a v sobotu ráno jsem už nevstala. To je i důvod, proč vám přináším fotky a reportáž takhle pozdě. Tak se hezky bavte :-))


6. 12. 2008 Norimberk - vánoční trhy a Muzeum hraček

Galerie vánočních trhů a Muzea hraček (klikněte na obrázky)

Do Norimberku jezdím na veletrh hraček, ale protože vánoční trhy zde, na Starém městě, jsou vyhlášené v celé Evropě, zatoužila jsem i já se na ně podívat. Vyrazili jsme se synem na jednodenní výlet s cestovní kanceláří, vše jsem vyřizovala přes internet, bylo to pohodlné. Protože jsem jela se synem, předpokládala jsem, že dlouhé chození mezi nekonečnými řadami stánků a hromadami lidí asi nebude nic pro něj (ale ani já to nemám ráda), tak jsme náš výlet pojali spíše jako poznávací a poklidný, ne šílený úprk obchoďáky s cílem co nejvíc toho nakoupit. Naopak, cíleně nakoupit jsme nechtěli vůbec nic, pouze takové věci, které nám padnou do oka, když půjdeme okolo nich. Chtěli jsme zažít hlavně atmosféru, odvézt si zážitky a vzpomínky. A myslím, že se to podařilo :-)) Nakonec to uvidíte z fotek, dávám i trochu rozmazané fotky, všude spousta lidí, někdy se ani nedalo zastavit, spousta fotek je focená přes sklo, ale pro dokumentaci to snad bude stačit.

Vyrazili jsme v 6 ráno z Prahy a okolo 10 hodiny jsme byli v Norimberku. Naši procházku městem jsme začali jako skupina, na kraji Starého města proti hlavnímu nádraží, u Královské brány (Königstor), tam jsme se rozprchli a každý si určil svoji trasu sám. Hned u první věže opevnění začínal malý trh a na něm jsem nafotila výstavu různých betlémů, ten, který nás zaujal nejvíc byl zasazen do moderní doby a udělaný s humorem a nadsázkou (7 fotek). Nevím, jestli na nás sedla přesně ta vánoční atmosféra, kterou jsem čekala, ale bylo to hodně blízko, myslím, že ty zástupy lidí nám trošku vadily v tom, abychom celým trhem prošly v klidu, ale kdo máte právě toto rádi, bude se vám tam moc líbit. Celou cestou na náměstí a na hlavním trhu na náměstí Hauptmarkt, jsou rozesety desítky stánků se vším možným, ale hlavně vánočním zbožím, jídlem a pitím. Stánky s oblečením tu nepotkáte, pro to musíte jít do obchodu. Všude to krásně voní, z jedné strany masitě a hned z druhé sladce, dostáli jsme tradici a pojedli Norimberské párečky (Nürnberger Bratwürste) a popili, vlastně jen já, svařené víno (Glühwein). To se prodává v hrnku , který si i s vínem zakoupíte a když si ho chcete nechat, je váš, když ne, vrátíte ho do stánku a oni vám vrátí peníze za hrnek. Bezva tip pro sběratele hrnků, nejsou všechny stejné, tudíž musíte obejít více stánků, abyste měli ve sbírce několik druhů hrnků. Na náměstí je i starodávná kašna Schöner Brunnen, která je bohatě zdobená a má na sobě zavěšený kroužek řemeslnických tovaryšů, kterým když otočíte, tak se vám splní přání, je známa i pod názvem Kroužek štěstí. Další atrakcí, kterou jsme viděli byl orloj, pozor, apoštolové nechodí každou hodinu, jako u nás na Staroměstském orloji, ale pouze v pravé poledne. Orloj je na největším kostele Panny Marie, který jsme navštívili právě ve chvíli, kdy slečna hrála na varhany a tak jsme mohli slyšet, jak krásně se hudba rozléhá v tomto obrovském prostoru. Další turistickou atrakcí je povoz s koňmi, který vozí turisty na prohlídku městem. Počasí bylo tak napůl, na trzích nám přálo a bylo pouze zataženo, pak začalo drobně pršet a už nepřestalo. V tomto drobném dešti jsme se ale přece jen vydali na Císařský hrad (Kaiserburg) z 11. století, ne na jeho prohlídku, pouze projít po nádvořích a vyjít na vyhlídku, kde jsme se podívali na město zezhora. Dál jsme se chtěli jít podívat do Muzea hraček, které je hned ve vedlejší ulici od Hauptmarkt, sotva jsme začali koukat do mapy, abychom se zorientovali, kterým směrem se dát, přitočila se k nám velice ochotná paní a dovedla nás přímo před muzeum :-)) Mimochodem, to je další z věcí, kterou jsem tady chtěla zmínit, sice jde všem obchodníkům hlavně o kšeft, chtějí vydělat, ale všichni byli velice přátelští a milí, my jsme zvyklí na něco jiného, proto mě ten kontrast chaosu, návalu lidí a milými prodavači zaujal.

Muzeum hraček mají opravdu hezké, nachází se ve 4 patrech a najdete zde hračky z doby kamenné až po současnost. Nesmělo se zde fotit, všude byly kamery a tak jsem se snažila to dodržovat, ale když jsem viděla, že někteří návštěvníci taky fotí, tak jsem sem tam udělala nějaký snímek. Nejsou to dobré fotky, kompletně všechno bylo za sklem, takže zase jen pro představu. K vidění byly hračky hlavně od 18 století - dřevěné, modely, panenky, pokojíčky. Byl zde i model železnice a k němu hned vedle v malém kině promítali film o tvůrci tohoto modelu, pár záběrů jsem udělala i na filmové plátno. Nejvíce se mi ale líbily pokojíčky, nábytky, porcelán, kuchyňky..... i když 120 let staré, úchvatné svým vypracováním a přesností s originálem. Návštěvu muzea vřele doporučuji, vstupné bylo 5 euro na osobu, pro rodiny bylo zvýhodněné vstupné.

Abychom nešli stejnou cestou, zpět jsme se vrátili po druhém břehu řeky a napojili se na Královskou cestu až dál za náměstím. Pozdní oběd jsme si dali v Pizza Hut, kterou jsme navštívili už v únoru a kde se nám líbilo a navíc nám jejich pizza, podávaná přímo v pánvi, na které se dělá, chutná. A to byl konec našeho výletu, ale protože do odjezdu byl ještě čas a my přišli o něco dřív na stanoviště, u Národního divadla jsme vlezli do metra (U-Bahn), kde jsem chtěla synovi ukázat vlak bez řidiče. Kdysi jsem viděla reportáž o vlaku, který je řízen jen počítačem a tak jsme číhali, jestli na téhle trase nějaký bude. A byl :-)) linka U3 nemá vepředu kabinu řidiče, proto se tam vždy nahrne dostatek zájemců z řad pasažérů a sledují cestu očima řidiče. Poslední fotka zachycuje právě pohled do předního vozu, bohužel to líp nešlo, vůz už jel a tak je rozmazaná. A to bylo už opravdu všechno, před sedmou hodinou jsme vyrazili směr Praha a v 22,30 jsme vystupovali z autobusu. Uchození, unavení, ale s výletem jsme byli oba dva spokojeni. A ještě pár zajímavých odkazů na tuto tématiku:

Oficiální stránky města Norimberk
Stránky o norimberských vánočních trzích
České stránky se stručnou historií a popisem hlavních památek v centru Norimberku



3. 12. 2008 Klub seniorů Čakovice - drátěné vánoční ozdoby
Před Vánoci jsem přišla do Klubu seniorů v Čakovicích s drátěnými vánočními ozdobami. Protože vím, že je tam hodně šikovných babiček, vůbec jsem nepochybovala, že se aktivně zapojí i do výroby těchto osob. Doma jsem jim připravila drátěné tvary, rozdala korálky a tenké drátky a po krátké instruktáži a ukázce se do toho s vervou pustily. A že jim to zase šlo :-)), většina z nich si odnášela domů hotovou ozdobu. Prohlédnout si můžete pár snímečků pracujících babiček a nakonec několik hotových ozdob. A příště? Už mám pro ně tvoření vymyšlené a bude velikonoční :-)).







7. - 12. 2. 2008 - mezinárodní hračkářský veletrh v Norimberku

Galerie vláčků, panenek a miniatur

Podruhé jsem s děvčaty z Klubu panenek navštívila Toy Fair 2008 v Norimberku a opět to byl zážitek, na který budu dlouho vzpomínat. Zase jako loni jsme nestihly všechno, to se nedá, je to opravdu rozsáhlý komplex a to jsme ještě na chvíli zašly do města, takže celkového času na všechno bylo málo. Prošly jsme pavilóny s panenkami, plyšáky a miniaturami na zařízení bytečků a domečků pro panenky. Bylo jich tolik, že jen oči přecházely, nejvíc mi učarovaly funkční miniatury od jedné německé firmy, kdy 1,5 cm nůžky opravdu stříhaly, pila řezala a pastelky malovaly. Paní u stánku byla ochotná a tak nám všechno ukázala, vidět to takhle zblízka na vlastní oči, to je hned něco jiného. Stánek pana Tonnera jsme našly až v závěru (mluvím za sebe a korálkovou Janu - tentokrát jsme udělaly 2 skupiny) a byly tam nové panenky a panenky z podzimu loňského roku. Ve stánku jich nebylo moc, něco přes 20, ale bylo tam moc prostoru na tak málo panenek, proto stánek působil kapánek prázdně. Fotky z něj nemám nijak úžasné, ty horní poličky byly dost vysoko a tak jsou panenky nafocené zespoda a ještě všechno pod umělým světlem, je to jen pro informaci, jak to tam vypadalo, panenku si lépe prohlédnete na oficiálních stránkách. Opět jsem v těchto pavilónech moc nefotila, jen pana medvědáře jsem se dovolila, pak jedny miniatury - firma NIC (prodávají se i u nás) a nakonec u stánku firmy Tonner.

Zákaz focení ale neplatil v pavilónu s mašinkami, tam se fotilo o sto šest, tak jsem se snažila nafotit co nejvíc a co nejlépe. Svědčí o tom 400 fotek, které jsem tam udělala, po přebrání si jich můžete prohlídnout více než 200. Halu s mašinkami jsem letos chtěla navštívit hlavně proto, že jsem s sebou měla i syna a toho samozřejmě panenky nezaujaly až tolik, i když miniatury obdivoval s námi a byl z nich u vytržení taky, ale chtěla jsem mu dopřát nějaký typicky mužský koníček. No...... jak bych to jen řekla :-)) asi tak: od mašinek jsme se nemohly odtrhnout ani my ženský, bylo to úžasný a protože sem tam já a zcela pravidelně korálková Jana, vyrábíme miniatury, tak to byl pro nás obrovský zážitek a inspirace. Podotýkám, že jsem v tomto jednom mašinkářském pavilónu nestihla nafotit všechny scény s mašinkami, ale ty, co nás zaujaly, tak ty jsem fotila velice podrobně, doufám, že se vám to bude líbit tak, jako nám. A už se těšíme na další ročník, věnujeme ho jen a jen výstavě a tak možná poreferuji i o letadýlkách :-)).



23. 1. 2008 Klub seniorů Čakovice - korálkové stromečky
Tentokrát jsem do Čakovic přijela s výrobou korálkových stromečků. Stačilo ukázat jak na to a babičky se pilně pustily do práce. Šlo jim to moc pěkně, každá pracovala tak rychle, jak jí to šlo, podařilo se dokončit 3 stromečky (nafoceno dole), poslední, bílý jsem umotala pro jednu babičku, které ruce už tolik nesloužily. Opět to bylo prima strávené odpoledne a tak už jsme se domluvily na dalším odpoledni na podzim.







24. 10. 2007 Klub seniorů Čakovice - drhání
A utekl rok a půl a byla jsem v Čakovicích v Klubu seniorů opět a tentokrát s drháním. Jak vidíte na přiložených obrázcích, několik babiček se do drhání pustilo se mnou, asi se to za tak krátkou dobu nenaučily, ale alespoň nakoukly do tajemství drhání. Některé z nich si dokonce odnášely hotový jednoduchý náhrdelník, který si udrhaly vlastníma rukama, co víc bych si mohla přát. Moc se mi tam líbilo a určitě přijmu ráda další pozvání. Tak zas někdy příště :-)).





19. června 2007 - Den otevřených dveří v areálu Pracoviště dětské medicíny Fakultní nemocnice Brno -
dobročinný stánkový prodej rukodělných výrobků.
Opožděně přidávám jeden příspěvek z června (11.11.2007)

Na jaře mě oslovila Mgr. Klára Pitlachová z Dobrovolnického centra Motýlek o.s. s prosbou o sponzorský dar na dobročinnou akci v brněnské nemocnici. Zareagovala jsem okamžitě, mimo jiné i proto, že můj syn má také nemoc, která sem tam potřebuje hospitalizaci a tak to v dětských nemocnicích znám a ráda je podpořím a protože nemám tolik volného času, abych se aktivně účastnila dění přímo na místě, považovala jsem toto jako tu nejmenší pomoc, kterou můžu poskytnout.

Na prodej do stánku jsem ušila několikery šatičky pro Barbie, a dále jsem darovala háčkované zvonečky, ozdoby, obrázky atd. Jak to všechno vypadalo a dopadlo se podívejte na přiložených fotografiích a textech, které mi Klára zaslala. A protože stánek byl úspěšný, zopakovala se tato akce znova na podzim letošního roku.

Letáček o aktivitách Dobrovolnického centra Motýlek

Zpráva z dobročinné akce v nemocnici v Brně





1. - 6. 2. 2007 - mezinárodní hračkářský veletrh v Norimberku
Opět moje první účast na takovéto výstavě a dostala jsem se na ni jen díky Klubu panenek, který ji navštěvuje již několik let. Na veletrhu se bohužel nesmělo fotit, takže jediné obrázky, které vznikly přímo v areálu jsou ty, které po svolení nafotila Denisa u stánku firmy Tonner (odkaz pod textem). Veletrh byl úžasný nejen množstvím hraček, ale hlavně velikostí. 12 obrovských hal vzájemně propojených širokými chodbami, za jedno odpoledne se to opravdu stihnout nedalo a tak jsme si vybraly ty haly, které nás zajímaly. Samozřejmě, že hlavně panenky, medvídci a miniatury, ale bylo zajímavé se podívat i na plyšáky, protože takového plyšového koně v životní velikosti, to jsem ještě neviděla. Výstava byla kontraktační a spíše pro odbornou veřejnost, děti do 16 let sem nesměly vůbec, takže se vám naskytl obrázek seriózních obchodníků, kteří se vesele prohrabují hračkami a vybírají a domlouvají.

Nebudu zastírat, že jsem byla v prvním okamžiku ohromena, nejraději bych u každého stánku zůstala půl hodiny, ale to nešlo a navíc...... u 10tého stánku se zastavíte s nadšením, u 50tého stále máte zájem velký, u 150tého se podíváte už jen jestli je tam to, co vás zajímá a u 300tého už jen procházíte kolem a ani se nezastavíte, protože je to padesátý stánek s podobným zbožím, které jste už viděli. A tak si začnete vybírat a velice přesně odhadnete, kde se zastavíte a co můžete přejít, mimochodem, navštívily jsme i stánek českého Merkuru.

A protože jsme se chtěly podívat i do města, hlavně na nějaké panenky, botičky či miniatury, opustily jsme veletrh po několika hodinách, kdy jsme zkonstatovaly, že jsme viděly vše podstatné, co jsme chtěly. Že si uděláme takovou procházku po hlavní ulici a náměstí a pokud objevíme nějaký zajímavý obchod s hračkami, nakoukneme, nakoupíme a jde se dál. Ráda bych to nazvala procházkou, ale pro mojí osobu to byl spíš úprk, při kterém jsem já bláhová ještě fotila. Omluvte kvalitu fotek, měla jsem vždy asi jen 2 vteřiny na zamíření a už jsem zase dobíhala děvčata, která mi utekla o 20 metrů. Takže uvidíte věže a domy nakřivo, věže bez špiček a tak podobně, ale šlo mi jen a jen o zachycení atmosféry města a jeho architektury, protože je to moc krásně udržované, starobylé město a možná těmito fotkami nalákám někoho z vás na jeho návštěvu.

Galerie z Norimberku - rychlá procházka městem


Galerie z veletrhu - stánek firmy Tonner




červen 2006 - Klub panenek ČR
Když jsem se od Denisy dozvěděla o klubu panenek ČR, učinila jsem dotaz, za jakých podmínek se můžu stát jeho členkou. No, nejsou to složité podmínky, stačilo ukázat moji tvorbu a byla jsem přijata. :-)) Od té doby se zde setkávám s hromadou báječných lidiček, kteří mají stejného koníčka, což je skvělé a jsem mezi nimi ráda.



květen 2006 - spolupráce s www.mamatata.sk


www.mamatata.sk
V květnu 2006 jsem začala spolupracovat se slovenským webem www.mamatata.sk, mám tu svoji rubriku Pletieme, štrikujeme, šijeme, ... s Erikou" - tady se budou postupně objevovat popisy a postupy prací pro děti či pro jejich rodiče, někdy to budou převzaté věci z mých stránek, jindy vyrobím absolutní novinku. Spolupráce mě moc těší, je to motivace do další práce.


15. 2. 2006 Klub seniorů Čakovice - háčkování
Oslovila mě paní, která pořádá pro klub seniorů v Čakovicích náplň středečních odpolední, jestli bych nechtěla přijet se svým háčkováním. Něco ukázat, trochu popovídat, popřípadě poskytnout nové vzory atd. Řekla jsem si, proč ne a musím říct, že se mi to líbilo. Bábinky štěbetaly, až jsem je musela někdy překřikovat, ale alespoň to svědčilo o tom, že je moje tvorba zaujala a mají potřebu o tom diskutovat, nevím, co bych dělala, kdyby tam bylo absolutní ticho. Takže závěr - potěšilo mě to a byla jsem ráda, že se i líbilo.